My nebojujeme proti jednotlivcům, ale proti ideologii, která přinesla tolika lidem utrpení. Naše školy, nemocnice i hospice jsou otevřené komukoliv. Nejsme jako totalitní režimy nacismu a komunismu, které bojovaly proti ideám křesťanství tím, že pronásledovaly, šikanovaly, věznily a dokonce i fyzicky likvidovaly jejich nositele.
Musím reagovat na diskuse, které se odehrály na téma mého blogu „Poslední tažení komunistů“. Na výtky, že jsem použil nepravdivé údaje mohu jedině konstatovat, že vše je z naprosto dostupných, otevřených zdrojů – z českého statistického úřadu a z průzkumů agentur, kterými se často právě komunisté ohánějí, když mluví o religiozitě. Navíc někteří diskutující, zvláště poslanci KSČM falešně uvádějí data o počtu voličů této strany, nikoliv členů – o nich jsem psal já. Také záleží na úhlu pohledu a na interpretaci čísel: úbytek členů se jeví jinak při konstatování každoroční změny a jinak při protažení trendu úbytku členů za posledních 10 let. Nakonec, blog není žánrově žádná akademické studie, není tedy zapotřebí se vzájemně chytat za slovíčka a jazykově posouvat smysl textu do úplně jiné roviny.
Mám-li odpovědět na častou výtku, že by se věřící měli financovat ze svých sbírek, zeptám se, proč se komunisté nefinancují z členských příspěvků? Proč jen v tomto roce přijali od nás všech, ze státního rozpočtu, 76.687.917, korun na činnost své strany a k tomu dalších 74.104. 400 za volby v minulém roce? A to nepočítám výdaje na jejich 33 poslanců a senátory, což ročně obnáší přibližně dalších 150 milionů – ty jdou na platy poslanců, jejich asistenty, kanceláře, ošacení, jízdné a další benefity.
Na co používají těch 300 milionů? Kolik hospiců zbudovali, kolik škol, kolik nemocnic? Přispívají na sociální zařízení? Nikoliv. Jejich děti chodí do našich škol církevních i státních, které platíme všichni, i nevoliči a nečlenové KSČM, léčí se v našich nemocnicích a umírají v našich hospicích, aniž bychom po nich chtěli korunu! Samotný známý komunistický novinář pan Kojzar, kterého věru nemusím podezřívat ze sympatií ke katolické církvi psal pochvalně o našem hospici, s nímž učinil osobní zkušenost. Vydal svědectví o laskavé službě, při níž jeho rodině nikdo nenutil ani žádné bohoslužby (náboženství) v tomto zařízení.
Přijměme tedy na chvíli onu hru statistiky: KSČM má dnes 51 000 členů. V posledním sčítání lidu se ke katolické církvi přihlásilo pouze 1. 083. 899 lidí. A velká část obyvatel (4 662 455 osob, 44,7%), protože dotaz na národnost a náboženství byl nepovinný, tuto otázku nezodpověděla s poukazem, že státu není nic do toho, v co věří. I tak ale máme dvacetkrát více členů než komunisté. Měli bychom tedy podle toho, kolik jejich strana dostává z našich daní dostávat poměrnou část, tedy dvacetkrát 76 milionů na provoz, to je jeden a půl miliardy? Naši kněží by v takovém případě měli dostávat platy od státu – ne ty poslanecké, ale třeba jen ty svoje dvacetitisícové? Kam bychom se v takových propočtech dostali? Dohromady by vše dalo znatelně více, než kolik nyní ročně získávají církve v rámci odškodnění jako náhradu za nenavrácený majetek.
Tak zvané restituce nejsou o ničem jiném, než že po navrácení alespoň části majetku a jeho částečném nahrazení si budou církve svůj provoz financovat samy. Pochopitelně počítáme s tím, že na financování školství, zdravotnictví, sociálních zařízení či památek, kterých využívají i nevěřící, se budeme se státem podílet.
My nebojujeme proti jednotlivcům, ale proti ideologii, která přinesla tolika lidem utrpení. Naše školy, nemocnice i hospice jsou otevřené komukoliv. Nejsme jako totalitní režimy nacismu a komunismu, které bojovaly proti ideám křesťanství tím, že pronásledovaly, šikanovaly, věznily a dokonce i fyzicky likvidovaly jejich nositele.
http://blog.aktualne.cz/blogy/dominik-duka.php?itemid=23412
* * *
Jan Šinágl, 14.8.2014
Statečná, varující slova kardinála Dominika Duky o nebezpečí návratu komunistů k moci!
Vypínat mikrofon kardinálovi Dukovi a vyhazovat lidi ze schůzí by ČRo už docela šlo…?!
Rozhlas vypnul Duku. Mluvil o komunismu!
Z odpovědí na ZOI gen. ředitelů ČRo, ČT a předsedy Rady ČT na aktuální témata
Komentáře
Potíž je ovšem v tom,že Češi jsou velcí sobci a vlastnosti jako stud a svědomí nemají a neznají.
Takže kde vzít chlup na dlani když není?
1.To co si myslí většina je vždycky pravda.
2.Není-li tomu tak,platí bod číslo jedna.
Ještě jinak řečeno,monopol na pravdu má v tomto státě ten,kdo má pod palcem sdělovací prostředky.A média-to je mocná čarodějka.
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.