Hrách na stěnu aneb Znovu ke zprávě židovské obce
… Jestliže jsme na celý spor, jakož i na Zemanovo presidentské působení jako takové, nazírali a limine s velkým nadhledem, nyní musíme v tomto smyslu dodat, že jsme se mýlili ve volbě kulis shakespearovského dramatu: Mynář se sice pohybuje v komnatách Pražského hradu, tedy v prostředí, který by mělo evokovat noblesu a aristokratickou velkorysost, leč chová se spíš jako pantáta, který zašel po jarmarku do hospody, přihnul si a přítomné teď častuje historkou, jak se mu podařilo prodat ukradeného čuníka.
Von porád čekal, že něco přijde, zpívala kdysi v jedné ze svých předměstských odrhovaček Věra Nerušilová. Právě takovým mi připadá spor Pavla Hasenkopfa o neautorství Klausovy amnestie: jako by Hasenkopf v mladistvé naivitě neustále očekával, že se Miloš Zeman a jeho lidé, notabilně kancléř Vratislav Mynář, změní, přiznají chybu a snad se i omluví, neuvědomuje si, že na protivníka je dlužno nazírat přibližně jako na jednotku loupežníků v Mrazíkovi.
Přestože byl uzavřen smír, a to smír soudní podle § 99 OSŘ, vzápětí prohlásil Mynář, že Hrad dosáhl nad Hasenkopfem velkého vítězství a přinutil žalobce vzít žalobu zpět (to se přirozeně nestalo, zpětvzetí žaloby následuje pouze po mimosoudním smíru – dohodě o narovnání – a ani tehdy neznamená, že by byl žalobce neúspěšný).
Jestliže jsme na celý spor, jakož i na Zemanovo presidentské působení jako takové, nazírali a limine s velkým nadhledem, nyní musíme v tomto smyslu dodat, že jsme se mýlili ve volbě kulis shakespearovského dramatu: Mynář se sice pohybuje v komnatách Pražského hradu, tedy v prostředí, který by mělo evokovat noblesu a aristokratickou velkorysost, leč chová se spíš jako pantáta, který zašel po jarmarku do hospody, přihnul si a přítomné teď častuje historkou, jak se mu podařilo prodat ukradeného čuníka.
http://paragraphos.pecina.cz/2014/08/smir-aneb-skrhola-jeho-kancler.html
P.S.
Mimochodem kancléř Vratislav Mlynář a jeho poradce Martin Nejedlý stále nemají bezpečnostní prověrku, přes ujišťování pana prezidenta, že pokud ji nezískají do určitého termínu, „poletí“. Termín už dávno „odletěl“. Žádný z hradních úředníků se k „odletu" viditelně nemá. J.Š.
* * *
Hrách na stěnu aneb Znovu ke zprávě židovské obce
Stávám se obsedantním kverulantem, což je zřejmé z toho, že místo, abych se spokojil s odpovědí předsedy Rady České televise Jaroslava Dědiče (jakožto bývalého televisního revolucionáře osoby pro tuto posici nadmíru kvalifikované) na svou stížnost ve věci podvodů ve výroční zprávě židovské obce, jíž jsem byl nepokrytě poslán do háje, případně do míst popsatelných terminologií lidské anatomie, píšu Radě znovu. Proboha, proč?
P.S.: Kvalitu dokumentu omluvte. Je skutečně slepovaný, ale nikoli proto, že bych ho, vyňav jej z obálky, ve vzteku roztrhal (tak daleko moje psychosa dosud nepostoupila), ale berte to tak, že i scannery mají své dny.
* * *
J.Š. 28.8.2014