Odvolání státního zástupce v kause Hitlerových projevů bylo včasné - Obiter dictum - Případ Kabzan aneb Paradoxy - Městský soud v Praze nám nepřiznal náklady řízení za průtahy – Wonka - Ústavní soud selhal v kause vítkovských žhářů - Šašci
… Zabývám se sbíráním rozsudků z politických procesů nad předlistopadovými disidenty, a i když to nejde snadno (soudy většinu spisů již poslaly do archivu, kde jsou před badateli chráněny archivním zákonem), poměrně dost jmen dodnes činných komunistických soudců, kteří posílali do vězení disidenty, se mi podařilo získat: jen v souvislosti s Palachovým týdnem jde, vedle Evy Burianové, např. o soudce Městského soudu v Praze Tomáše Stuchlíka a Petra Stutziga a o soudce Vrchního soudu v Praze Jiřího Lněničku. A ačkoli nevěřím v nahodilé přidělování nápadu počítačem, docela bych si přál, aby některý z těchto výtečníků musel obléknout talár s fialovým lemem a rozhodovat o odvolání ve shora zmíněné trestní věci, a aby mu obvinění vmetli pravdu do tváře: to by teprve byly ty správné havlovské paradoxy! … Kdyby mi to někdo řekl tehdy, pokládal bych to za špatný vtip, ba perversi: tedy že si estebáci jednou budou slušně vydělávat tím, že budou před soudem vystupovat jako svědci, případně že budou před kamerou jako pamětníci říkat to, co je právě vhodné, přínosné – a zainteresovanými dobře placené. … Všechny tyto případy byly selháním justice a ten vítkovský navíc ukázkou, jak snadno podléhají soudci politickým tlakům. … Po videu s Petráskem tu máme další pěkný kousek, zachycující společensky nesmírně škodlivé jednání nepřátelského cizozemce-výstředníka v centru Prahy. Naštěstí byl řečený strážníky Městské policie Praha rychle dopaden a zpokutován. Za všechny vděčné Pražany: Děkuji, naši hrdinové!
* * *
Odvolání státního zástupce v kause Hitlerových projevů bylo včasné
… Nebuďme však paranoidní, téměř týdenní zpoždění je jistě jen výsledkem náhody: vždyť přece co by mohlo být v této zemi větší garancí poctivosti než nezávislý soud! Samotné odvolání je arci blanketní, takže k jeho důvodům se prozatím vyjádřit nemůžeme. … Podali jsme stížnost, ale naděje na úspěch je minimální: každý předseda soudu dobře ví, co se na jeho soudu děje, a podvody jeho zaměstnanců bude za všech okolností krýt; jinak by předsedou soudu nebyl, jak ostatně nedávno demonstrováno na příkladu krajského soudu ústeckého.
* * *
Miluji tyhle subtilní justiční vzkazy: Vrchní soud v Praze sice vyhověl naší stížnosti proti usnesení o zničení nože, avšak obiter dictum nám tak nějak otcovsky, citlivě vysvětlil, že snažit se o očištění jednou odsouzeného pachatele je činností pošetilou, jíž bychom měli ve vlastním zájmu zanechat: česká justice se přece nemýlí a Vlastimil Pechanec zůstane usvědčeným vrahem, i kdyby v jeho prospěch svědčilo tisíc nových forensních expertis. Jak jsem kdysi kdesi napsal, každý český soud by měl mít na průčelí vytesán Dantův citát Lasciate ogni speranza voi ch'entrate, aby každý věděl, co jej uvnitř čeká, a nečinil si zbytečných nadějí, že tam snad nalezne spravedlnost.
* * *
… Zabývám se sbíráním rozsudků z politických procesů nad předlistopadovými disidenty, a i když to nejde snadno (soudy většinu spisů již poslaly do archivu, kde jsou před badateli chráněny archivním zákonem), poměrně dost jmen dodnes činných komunistických soudců, kteří posílali do vězení disidenty, se mi podařilo získat: jen v souvislosti s Palachovým týdnem jde, vedle Evy Burianové, např. o soudce Městského soudu v Praze Tomáše Stuchlíka a Petra Stutziga a o soudce Vrchního soudu v Praze Jiřího Lněničku. A ačkoli nevěřím v nahodilé přidělování nápadu počítačem, docela bych si přál, aby některý z těchto výtečníků musel obléknout talár s fialovým lemem a rozhodovat o odvolání ve shora zmíněné trestní věci, a aby mu obvinění vmetli pravdu do tváře: to by teprve byly ty správné havlovské paradoxy!
* * *
Městský soud v Praze nám nepřiznal náklady řízení za průtahy
Usnesení, jímž (dvě bývalé členky KSČ obsahující) senát Městského soudu v Praze zastavil řízení o naší žalobě proti nečinnosti ministerstva vnitra, aniž by nám přiznal právo na náhradu nákladů řízení, mne nepřekvapilo: tyto náklady jsou v součtu toho, co jsme už do sporu s vnitrem o registraci našeho Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku vložili, celkem bezvýznamné. Znepokojivé je však to, co soud v rozhodnutí vyslovil, totiž že žaloba by nemohla být úspěšná, neboť prodloužení lhůty do doby, než Nejvyšší správní soud projedná kasační stížnost ministerstva, bylo oprávněné. Takový závěr má závažné precedenční důsledky, protože každý správní úřad, který nebude před krajským soudem v řízení o správní žalobě úspěšný, podá kasační stížnost a lhůtu pro vydání nového rozhodnutí si prostě o půl roku nebo o rok prodlouží. A když bude potřeba, klidně i opakovaně: proč se snažit a domáhat se získat přiznání odkladného účinku u soudu, když si takto snadno může žalovaný pomoci sám. … Bohužel, jediným prostředkem obrany je nyní ústavní stížnost, o níž se nedomnívám, že by mohla uspět.
* * *
Kdyby mi to někdo řekl tehdy, pokládal bych to za špatný vtip, ba perversi: tedy že si estebáci jednou budou slušně vydělávat tím, že budou před soudem vystupovat jako svědci, případně že budou před kamerou jako pamětníci říkat to, co je právě vhodné, přínosné – a zainteresovanými dobře placené. A hlavně, že jim to bude věřeno, protože pro soud bude mít výpověď důstojníka Státní bezpečnosti vyšší hodnotu než listinné důkazy z StB vedených svazků, a procítěné podané svědectví někdejších operativců kontrarozvědky vezmou za bernou minci i relativně seriosní publicisté jako Libuše Rudinská. … Právě opačně je tomu u výpovědí estebáků. Ti dnes mají své jisté, a drobná úplata od vděčného exagenta může být pěkným přilepšením k pensi. A naopak, ukáže-li se to vhodným a účelným, proč nenanést trochu špíny na obraz disidenta. … Jeví se mi ovšem docela troufalým, pouští-li se Libuše Rudinská do svých divokých konstrukcí jen na základě očitých svědectví osob, které nic neriskují a mohou jí napovídat prakticky cokoliv: kdyby došlo k nejhoršímu, mohou kdykoli říct, že to bylo dávno a asi se spletly. Na druhou stranu, velmi nerad bych se dožil dne, kdy by stanul před soudem o postmortální ochranu fiktivní Pavel Wonka a na druhé straně estebáci, kteří na něm kdysi pracovali. Myslím, že jeden proces s bachařem Vondruškou by měl stačit, aby i ti méně důvtipní antikomunisté pochopili, jak takové spory musejí před postkomunistckou justicí, která z minulého režimu zdědila nejen prakticky všechny soudce, ale i kompletní kolektivní mindset, dopadnout.
* * *
Ústavní soud selhal v kause vítkovských žhářů
Čtvrtý senát Ústavního soudu doplněný soudcem zpravodajem Pavlem Majáčkem Rychetským odmítl ústavní stížnost dvou odsouzených v kause tzv. vítkovských žhářů, Davida Vaculíka a Jaromíra Lukeše. To nás nepřekvapilo, poté, co se Rychetský odmítl z případu vyloučit, přestože má blízké rodinné vazby na zmocněnce poškozených Pavla Uhla a případ v mediích sám obsáhle komentoval, se ani nedalo nic jiného čekat. Pochybnosti o přiměřenosti uloženého trestu, resp. zákonnosti použité právní kvalifikace, máme od samotného počátku. Ačkoli se jednalo o trestný čin obecného ohrožení podle § 179 odst. 2 písm. a) TrZ/1961 se sazbou od osmi do patnácti let vězení, vítkovský žhářský útok byl účelově kvalifikován jako pokus vraždy. Srovnatelný případ v Býchorech, kde ke vznícení domu nedošlo, byl naopak posuzován jako pokus těžkého ublížení na zdraví a pachatelé vyvázli s podmínkami. Obojí je právně nesmysl: kdo vhodí do domu, který je nebo může být obydlen, zápalnou láhev, hořící louč nebo ho jiným způsobem podpálí, jedná s vědomím možného následku na zdraví osob, jenž je inherentně nejistý, a tento následek se zrcadlí v různé sazbě. Proč by ve Vítkově chtěli útočníci zabíjet, a v Býchorech pouze těžce zranit? Tento přístup otevírá stavidla svévole a je nepřijatelným narušením principu právní jistoty. Tresty za Vítkov měly být blízko horní hranice, případně u hlavního pachatele nebo pachatelů i na ní, avšak neměly být uloženy výjimečné tresty v trvání nad 20 let. Naopak za Býchory měl být uložen nepodmíněný trest mezi třemi a pěti lety, stejně jako v podobné kause nezpůsobilého pokusu v Českých Budějovicích. Všechny tyto případy byly selháním justice a ten vítkovský navíc ukázkou, jak snadno podléhají soudci politickým tlakům.
Ke kause se znovu vrátíme poté, co bude usnesení Ústavního soudu zveřejněno v databasi NALUS.
* * *
Po videu s Petráskem tu máme další pěkný kousek, zachycující společensky nesmírně škodlivé jednání nepřátelského cizozemce-výstředníka v centru Prahy. Naštěstí byl řečený strážníky Městské policie Praha rychle dopaden a zpokutován. Za všechny vděčné Pražany: Děkuji, naši hrdinové!
* * *
J.Š. 31.10.2014