Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

… Přimlouvám se alespoň písmem, abychom svatou Anežku Přemyslovnu přivítali opět na bankovce mezi námi, protože sloužila všem, věřícím i ostatním a stále dává příklad jak žít v míru a lásce ke druhým. Je naše ať se k nám vrátí …

… Naše úcta a věrnost se obrací ke všem, kdo v jejich šlépějích bojovali a umírali za svobodu naší země. Nesmíme dnes zapomenout na odvahu studentů před 75 roky, na oběti z doby války, na studenty z února 1948, na oběti hrůzných let padesátých, na ty, kdo stáli pevně v rozplizlém a mravně devastujícím období normalizace, ani na další generaci studentů, kteří se před pětadvaceti lety opět s mladou nadějí v budoucí život vystavili možné smrti a pozvedli naši vlajku, svíce rozumu a klíče zdravých tradic, aby jimi otevřeli brány do nadějnější budoucnosti. … Je nám jasné, že svoboda musí mít cíl a vyžaduje občanskou kázeň, aby se nezvrhla v chaos? Je nám jasné, že demokracie má svůj řád a není to jen nějaké „šplouchání v davech“ a hádky o skupinové zájmy? Jsme si vědomi, že dochází k odlidšťování člověka? Že člověk bez jasných morálních kritérií se nemůže ani orientovat ani bránit? Přemýšlejme o tom. A nenechávejme to napotom. Začněme teď, tady a přiznejme si zcela věcně, co jsme každý osobně dlužen sobě, druhým lidem, národu, padlým, umučeným a všemohoucímu Bohu. Vyznávám se...

* **

Vážení přítomní, drazí přátelé, sestry a bratři v Kristu zde v katedrále sv. Víta, jako i u televizních či rozhlasových přijímačů, je na mně abych vás přivítal.

…

Přišli jsme do pražské katedrály, která je symbolem kontinuity a vítězících idejí našich dějin, abychom tu poděkovali za velké dary, kterých se nám dostalo před pětadvaceti lety. Abychom poděkovali Bohu, který je Tvůrcem, Soudcem a Spasitelem lidstva. Poděkovali našim národním patronům včele se svatým Václavem; dnes ale především sv. Anežce. Nenarodili se svatými, svatými se stali svou statečnou věrností Kristu a důslednou obhajobou pravdy a spravedlnosti.

Naše úcta a věrnost se obrací ke všem, kdo v jejich šlépějích bojovali a umírali za svobodu naší země. Nesmíme dnes zapomenout na odvahu studentů před 75 roky, na oběti z doby války, na studenty z února 1948, na oběti hrůzných let padesátých, na ty, kdo stáli pevně v rozplizlém a mravně devastujícím období normalizace, ani na další generaci studentů, kteří se před pětadvaceti lety opět s mladou nadějí v budoucí život vystavili možné smrti a pozvedli naši vlajku, svíce rozumu a klíče zdravých tradic, aby jimi otevřeli brány do nadějnější budoucnosti.

Nedejme se zmýlit. Listopad nespadl z nebe, ani se jen tak sám od sebe nestal. Svoboda, které jsme znova nabyli, byla těžce vykoupena. Nejsme tu shromážděni proto, abychom tak či onak pokrytecky vzpomněli na minulost, řekli: Máme to za sebou, udělejme tlustou čáru a začněme znova. Jsme tu proto, aby při takovém škrtu nebyla proškrtána naše nedávná historie, aby se stala hezkou bez „zbytečných malicherností“ jako Valdice, Mírov, Jáchymov, Ruzyně, Pardubice, Jihlava, Leopoldov, Želiezovce a bez „marginálních jmen“ těch, kteří platili svými životy a svobodou. Dr. Horáková, generál Heliodor Píka, student Bacílek, farář Toufar a stovky dalších rolníků a statečných odbojářů. Jsme tu proto, abychom si ujasnili jejich odkaz a přihlásili se ke své odpovědnosti. Nebudeme zde bilancovat uplynulých 25 let, o to se postarají jiní a jinak, ale musíme se zamyslet nad hodnotami, které jsme v listopadu uviděli, ale které nám zase mizí. Přitom nemůžeme upadnout do žádného anonymního „my“ a „oni“, ale musíme se podívat každý sám do sebe.

Je nám jasné, že svoboda musí mít cíl a vyžaduje občanskou kázeň, aby se nezvrhla v chaos? Je nám jasné, že demokracie má svůj řád a není to jen nějaké „šplouchání v davech“ a hádky o skupinové zájmy? Jsme si vědomi, že dochází k odlidšťování člověka? Že člověk bez jasných morálních kritérií se nemůže ani orientovat ani bránit? Přemýšlejme o tom. A nenechávejme to napotom. Začněme teď, tady a přiznejme si zcela věcně, co jsme každý osobně dlužen sobě, druhým lidem, národu, padlým, Bohu.

http://www.apha.cz/dekujeme-ti-svata-anezko

P.S.

V originále zněla poslední věta: „Začněme teď, tady a přiznejme si zcela věcně, co jsme každý osobně dlužen sobě, druhým lidem, národu, padlým, umučeným a všemohoucímu Bohu. Vyznávám se...“

* * *

Kardinál Duka na úvod mše ke cti sv. Anežky

Přinášíme text úvodního přivítání kardinála Dominika Duky na sobotní (15. listopadu 2014) dopolední mši svaté ke cti svaté Anežky České a připomínce 25 let svobody v plném znění:

Vážení přítomní, drazí přátelé, sestry a bratři v Kristu zde v katedrále sv. Víta, jako i u televizních či rozhlasových přijímačů, je na mou ctí, abych vás zde dnes přivítal.

Jsem rád, že tuto mši svátou bude sloužit kardinál Pietro Parolin, státní sekretář a dnes i zvláštní legát papeže Františka, jehož pozdravy přináší a vítám ho mezi námi!

Vítám pana prezidenta a zvlášť srdečně vítám paní Dagmar Havlovou. Nemohu však - s lítostí -přivítat prezidenta Václava Havla, který tu nemůže chybět.

Dále vítám členy vlády České republiky a naší politické reprezentace, stejně jako všechny poutníky, kteří přišli ze všech koutů naší země, ale i odjinud.

Zvlášť srdečně vítám předsedu Slovenské biskupské konference, arcibiskupa Stanislava Zvolenského, jehož přítomnost ukazuje na fakt, že listopadové dny roku 1989 se odehrály v Československu a že kanonizace svaté Anežky nebyla jen záležitostí Čechů a Moravanů.

Vítám široce zastoupený pražský diplomatický sbor v čele s jeho doyenem, arcibiskupem Giuseppe Leanzou, který je s námi u oltáře.

Jsem rád, že mohu přivítat početnou skupinu akademických funkcionářů, rektorů a děkanů spolu se studenty, a starší generaci, stále živou a pro naši paměť významnou, totiž politické vězně, členy 2. a 3. odboje, jakožto i přítomné členy Charty 77.

Vítám zástupce Orlů, Skautů a dalších organizací mládeže.

Rovněž zde vítám spolubratry biskupy, kněze, řeholní rodiny; výčet by nebral konce. Znovu tedy srdečně vítám všechny a každého.

Přišli jsme do pražské katedrály, která je symbolem kontinuity a vítězících idejí našich dějin, abychom tu poděkovali za velké dary, kterých se nám dostalo před pětadvaceti lety; abychom poděkovali Bohu, který je Tvůrcem, Soudcem a Spasitelem lidstva; poděkovali našim národním patronům v čele se svátým Václavem; dnes ale především sv. Anežce. Nenarodili se svátými, svátými se stali svou statečnou věrností Kristu o důslednou obhajobou pravdy a spravedlnosti.

Naše úcta a věrnost se obrací ke všem, kdo v jejich šlépějích bojovali a umírali za svobodu naší země. Nesmíme dnes zapomenout na odvahu studentů před 75 roky, na oběti z doby války, na studenty z února 1948, na oběti hrůzných let padesátých, na ty, kdo stáli pevně v rozplizlém a mravně devastujícím období normalizace, ani na další generaci studentů, kteří se před pětadvaceti lety opět s mladou nadějí v budoucí život vystavili možné smrti a pozvedli naši vlajku, svíce rozumu a klíče zdravých tradic, aby jimi otevřeli brány do nadějnější budoucnosti.

Nedejme se zmýlit. Listopad nespadl z nebe, ani se jen tak sám od sebe nestal. Svoboda, které jsme znova nabyli, byla těžce vykoupena. Nejsme tu shromážděni proto, abychom tak či onak pokrytecky vzpomněli na minulost, řekli: Máme to za sebou, udělejme tlustou čáru a začněme znova. Jsme tu proto, aby při takovém škrtu nebyla proškrtána naše nedávná historie, aby se stala hezkou bez „zbytečných malicherností" jako Valdice, Mírov, Jáchymov, Ruzyně, Pardubice, Jihlava, Leopoldov; Želiezovce a bez „marginálních jmen" těch, kteří platili svými životy a svobodou. Dr. Milada Horáková, generál Heliodor Píka, student Karel Bacílek, farář Josef Toufar, kněží Václav Drbola a Jan Bula, rolníci z Olešnicka Josef Krejčí a Josef Janča a stovky dalších rolníků a statečných odbojářů. Jsme tu proto, abychom si ujasnili jejich odkaz a přihlásili se ke své odpovědnosti. Nebudeme zde bilancovat uplynulých 25 let, o to se postarají jiní a jinak, ale musíme se zamyslet nad hodnotami, které jsme v listopadu uviděli, ale které nám zase mizí. Přitom nemůžeme upadnout do žádného anonymního „my" a „oni", ale musíme se podívat každý sám do sebe.

Je nám jasné, že svoboda musí mít cíl a vyžaduje občanskou kázeň, aby se nezvrhla v chaos? Je nám jasné, že demokracie má svůj řád a není to jen nějaké „šplouchání v davech" a hádky o skupinové zájmy? Jsme si vědomi, že dochází k odlidšťování člověka? Že člověk bez jasných morálních kritérií se nemůže ani orientovat ani bránit? Přemýšlejme o tom. A nenechávejme to napotom. Začněme teď, tady a přiznejme si zcela věcně, co jsme každý osobně dlužen sobě, druhým lidem, národu, padlým, umučeným a všemohoucímu Bohu. Vyznávám se...

* * *

Přepis originálu uvítání z recepce Pražského arcibiskupství.

Jan Šinágl, 23.11.2014

* * *

Je naše ať se k nám vrátí

To že jsou na webu arcibiskupství vynechány slova „…umučeným a všemohoucímu … Vyznávám se…“, která pronesl Kardinál Duka v Katedrále sv. Víta, nepovažuji za ústupčivost. Daleko více se mě dotýká, že paní Anežka Přemyslovna, která mezi námi „přebývala“ skoro každý den, když jsme drželi padesátikorunovou bankovku s jejím obrazem, od nás zmizela. Není již mezi námi a vzpomínáme jak je již v Česku zvykem pouze o jejím výročí. Malá její soška byla sice instalována při budově horní sněmovny, prý aby si senátoři připomínali její skromnost respektive její příkladné vlastnosti. Ale to je málo, velmi málo. Paní Anežku potřebujeme mít my občané opět denně mezi sebou. Ne jednou za rok. Je to ostuda těch kteří ji stáhli a nás, že se neozýváme. Všechny dobré příklady ať naše nebo odjinud, kteří nám něco dobrého přinesli a přinášejí by měli být stále mezi námi. Sochy, bysty, bankovky atd., ony k nám promlouvají. Těžko si budeme brát příklad z naši pěvkyně Emy Destinové z jejího obrázku na bankovce, připomínající nejen její jevištích slávu, ale také trudný soukromý život nenaplněný štěstím. Přimlouvám se alespoň písmem, abychom svatou Anežku Přemyslovnu přivítali opět na bankovce mezi námi, protože sloužila všem, věřícím i ostatním a stále dává příklad jak žít v míru a lásce ke druhým.

K.Mrzílek, 23.11.2014

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v levém sloupci zcela dole)