Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Proč Pavel Wonka musel zemřít?

... Dosvědčím, že Pavel Wonka byl ve vazbě v Hradci Krá­lové mučen a ubit k smrti. Po­užívalo se velmi rafinovaných metod, které nezanechaly sto­py. Nebyla to embolie, ale vraž­da ... Nebyl sám, kterého ubi­li k smrti, mnohým píchali in­jekce, mučili např. ing. D., kte­rý z toho nakonec skončil v blázinci. Zažil jsem ve věznici v Trenčíně na sobě mučení elektrickými šoky, kde dělali ta­kové pokusy jako na zvířatech, pro příslušníky SNV jsme ne­byli lidmi.

... Stěžuji si, že se okresní prokurátor v Trutnově stále no­vě a nově angažuje za mé věz­nění, Dne 5. 4. 1988 byl příto­men mému zatčení a odmítl mi poskytnout pomoc, o kterou jsem jej žádal, když jsem byl týrán. Omezení osobní svobo­dy ml bylo zdůvodněno kontro­lou totožnosti ač jsem totož­nost několikerým způsobem pro­kázal. Při zákroku jsem se ne­bránil, jenom jsem křičel o pomoc a hlasitě žádal, aby ml byl sdělen důvod, proč mě mordu­jí a nasazují pouta. Byl jsem potom bit a ztratil vědomí. Pa­matuji si, že mě vlekli za ru­ce tělem po zemi po schodech. Na těle jsem zhmožděný a mám potrhaný oděv… Do vazby jsem byl odvezen v bezvědomí a to, že na mně byla uvalena jsem se dozvěděl až od orgá­nů věznice... U GP ČSSR jsem podal stížnost pro porušení zá­kona, kterou nyní bude řešit dr. Navrátil z GP ČSR. Z té vy­plývá, proč je rozsudek 1T 5/87 MS Praha nulitní. Já jej do­konce pokládám za zločinný a nikdy jej nebudu a nemohu uznat za platný právní úkon, přestože mě proto, aby mně k tomu donutili již málem při­pravili o život a tím, že mě nic lepšího nečeká. ... Ti, kteří proti mně vykon­struovali minulé trestní proce­sy mě opět chtějí umlčet ve vě­zení. To, co se děje, jsou vždy nezákonné a organizované ak­ce úředních činitelů. Žádný ta­kový rozsudek Vám již nebudu respektovat. Vím, že mne to bude stát život, ale proto vám přece nebudu uznávat zločiny za platné právní akty. Dvakrát (3krát) jsem se podřídil nezá­konnému trestnímu rozsudku, ale co je moc, je moc. …

Co dává člověku sílu vystu­povat proti zlu, která ovládlo společnost, proti bezpráví, kte­ří napadlo justici, že je chatr­ná jako látka prožrané moly, rozpadá se mezi prsty soudcov­ský talár, spravedlnost je sle­pá a pravda je žalářována, kdo měl sílu jít proti totalitní mo­ci? Jen člověk vnitřně čistý, posílený morálním základem své pravdy.

Kam jsme se dostali my, sa­metoví revolucionáři? Kdo se to za nás pere o křesla, prská kolem sebe, hádá se, křičí? Kde je osm pravidel dialogu? Kdo stojí v pozadí? I my, spolu s jinými cítíme, že kdo žil ve zlu, zlo neopustil a na druhé straně, ten kdo vydržel od 17. listopadu až dodnes, tak je unavený a špinavý jako když šoufkem vybírá se žumpa, ale ono zároveň do ní přitéká, čím rychleji se vybírá, tím rychleji přitéká a tak hladina je stále, ve stejné výši.

Tragická smrt Pavla Wonky byla logickým vyústěním a za­vršením jeho života, zemřel ja­ko oběť totality, zla a bezprá­ví, které si s ním nevědělo ra­dy. Nedokázalo ho přinutit, aby přestal psát své úvahy o uspo­řádání svobodné společnosti ži­jící v právním státě. Pavla Wonku neumlčelo opakované věze­ní, šikanování, pronásledováni a neumlčel ho ani vlastní strach před smrtí. Podle výpovědi svědků a jeho vlastních zápis­ků cítil, že konec jeho života se blíží, přesto kolem Pavla nel­ze vytvářet gloriolu svatosti. Byl velmi silnou osobností a chtěl vyniknout, chtěl studovat právo, které bylo jeho koníč­kem, vášní a životní nutností. Pavel Wonka byl samotářský, ješitný, rád provokoval, ale zá­roveň byl čestný, přímý a ve­lice hrdý. Byl osobnost a nedal se zlomit, nedal se koupit, ne­dal se změnit. Stal se pro býva­lý režim nejenom nepohodlným, ale pro svou kandidaturu na poslance do FS i nebezpečným. Jednal krajně netakticky, šel čelem a již příliš vyčníval i řady. Ve společnosti už pomalu začínalo kvasit k 17. listopadu 1989. Vládnoucí třída, elita KSČ dostávala zprávy o „stavu lidí“, čím dál méně povzbudivé. By­lo potřeba zastrašit nejaktivnější pracující skupiny Charty 77 a ostatní skryté přívržence odradit od spolupráce. Pavel Wonka cítil, že to bude on, kdo se stane obětí. Je to zřejmé i z jeho dopisu adresovaného Ge­nerální prokuratuře ČSSR, odbor dozoru nad soudním řízením trestním, Praha 4.

Uvádíme části bezprostředně se týkající způsobu zatčení Pav­la Wonky, dopis je datován 7.4.1988.

Věc: Stížnost

Stěžuji si, že na mě soud uvalil vazbu bez mého výslechu a v době, kdy jsem byl v bez­vědomí. Porušil tím ustanove­ni § 2/1, 5, 6, 13 tr. z. Vazba je zjevně neadekvátní přečinu, pro který jsem stíhán. Osobní svoboda je jedním z nejdůležitějších práv člověka a byla omezena proto, že zde existuje rozpor v otázce nulity tr. roz­sudku. Tento rozpor není na jedné straně řešen na kompe­tentních místech, což ostře kontrastuje s bleskovým trest­ním postihem mé osoby.

Z vězení jsem byl dopraven už domů ve špatném zdravot­ním stavu před měsícem. Ne­mohl jsem chodit. Při první ces­tě, kterou jsem vykonal na před­volání OVS Trutnova ohledně mé žádosti o vystěhování z ČSR jsem byl doslova přepaden, zbit a uvězněn. V tomto státě mi tedy není dovoleno ani nor­málně žít, ani jej opustit.

... Stěžuji si, že se okresní prokurátor v Trutnově (JUDr. Josef Doležal, pozn. J.Š.) stále no­vě a nově angažuje za mé věz­nění, Dne 5. 4. 1988 byl příto­men mému zatčení a odmítl mi poskytnout pomoc, o kterou jsem jej žádal, když jsem byl týrán. Omezení osobní svobo­dy ml bylo zdůvodněno kontro­lou totožnosti ač jsem totož­nost několikerým způsobem pro­kázal. Při zákroku jsem se ne­bránil, jenom jsem křičel o pomoc a hlasitě žádal, aby ml byl sdělen důvod, proč mě mordu­jí a nasazují pouta. Byl jsem potom bit a ztratil vědomí. Pa­matuji si, že mě vlekli za ru­ce tělem po zemi po schodech. Na těle jsem zhmožděný a mám potrhaný oděv… Do vazby jsem byl odvezen v bezvědomí a to, že na mně byla uvalena jsem se dozvěděl až od orgá­nů věznice... U GP ČSSR jsem podal stížnost pro porušení zá­kona, kterou nyní bude řešit dr. Navrátil z GP ČSR. Z té vy­plývá, proč je rozsudek 1T 5/87 MS Praha nulitní. Já jej do­konce pokládám za zločinný a nikdy jej nebudu a nemohu uznat za platný právní úkon, přestože mě proto, aby mně k tomu donutili již málem při­pravili o život a tím, že mě nic lepšího nečeká.

... Ti, kteří proti mně vykon­struovali minulé trestní proce­sy mě opět chtějí umlčet ve vě­zení. To, co se děje, jsou vždy nezákonné a organizované ak­ce úředních činitelů. Žádný ta­kový rozsudek Vám již nebudu respektovat. Vím, že mne to bude stát život, ale proto vám přece nebudu uznávat zločiny za platné právní akty. Dvakrát (3krát) jsem se podřídil nezá­konnému trestnímu rozsudku, ale co je moc, je moc.

Citovaná stížnost na GP ČSR nikdy nedorazila, byla založe­na na Útvaru SNV v Hradci Králové.

Ve dnech, kdy Pavel Wonka psal tuto stížnost, byl již roz­hodnut domoci se svého práva všemi prostředky?

Chtěl vyprovokovat své věznitele k takovému jednání, kte­ré povede k jeho smrti?

Jsme přesvědčeni o tom, že i později, kdy zahájil na pro­test hladovku, tak věřil, že je­ho případ bude řešen přece jen jinak než bitím. Věřil i ve své přátele, Hana Jüptnerová, Anna Hrudková a Jan Hrudka píší GP ČSR:

Dne 5.4.1988 byl v úřední věci na Okresní vojenskou správu v Trutnově pozván Pa­vel Wonka, nar. 23.1.1953, bytem Pražská 384, Vrchlabí. Po skončení jednání však byl — zřejmě orgány ministerstva vni­tra - zadržen a od té chvíle o něm nemají nejbližší příbuz­ní a přátelé žádných zpráv.

Vzhledem k tomu, že Pavel Wonka je po svém propuštění z vězení (26.2.t.r.) stále ve vážném zdravotním stavu, dů­vodně se obáváme o jeho další osud. Proto se ptáme:

—            kým a na základě čeho byl zadržen;

—            kde se nachází a proč o tom nebyla jeho rodina dosud uvědoměna;

—            jaký je jeho současný zdra­votní stav a zda mu je posky­tována nezbytná lékařská péče.

Dne 20.4.1988

* * *

Kdo může dát dohromady mozaiku pravdy, obraz svědec­tví o posledních dnech života Pavla Wonky? Výpovědi spolu­vězňů se shodují v tom, že Pa­vel Wonka byl bit, nebyla mu poskytnuta přiměřená lékařská péče vzhledem k jeho stavu, nebyl převezen do vězeňské ne­mocnice, byla mu odpírána vo­da ... Svědectví může být vy­vráceno jiným a zjistit pravdu je těžké i pro vyšetřovací ko­misi při České národní radě přešetřující nyní tento případ. Příčina smrti je známa — em­bolie plic, poměry ve věznicích jsou známy, stav, ve kterém byl Pavel Wonka souzen je znám. Neotiskujeme svědecké výpovědi spoluvězňů z důvodů msty, z důvodů rozdmýchání vášni proti konkrétním lidem. Vinu a nevinu ať posoudí soud. My zveřejňujeme pouze zázna­my, které nám byly doručeny. Případ Wonka je přezkoumáván již dlouho, mnozí mlčí, mnozí si nevzpomínají, ale mnozí z těch, kteří nesou svůj díl vlny na smrti Pavla jsou dosud na svých místech. Máme důvodné podezření, že „obětní beránek“ byl již vybrán a ti, kteří sku­tečně, zrežírovali a dovedli tento proces do konce zůstanou nepovšimnuti. Podle našeho názoru nejvyšší vinu nese sys­tém, který umožnil podobné procesy, který dopustil justiční vraždy, který na všech pos­tech obsazoval klíčová místa lidmi přinejlepším poslušnými, umožnil grázlům vyžívat se v bití svých obětí, neschopným stát v čele naší republiky, a vše pospojoval nitkami strachu. Přes čtyřicet let jsme byli nu­ceni nasazovat mimikry, nasa­zovat masky a ztrácet vlastní tvář. Naši tvář obnažila až re­voluce, uplynulo pět měsíců. A masky se znovu stěhují na tvá­ře, protože zlo nabralo dech a hlásá „Demokracii pro Všech­ny!“  

Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí, ano nakonec Pravda a Láska zvítězí, protože žít ve lži = nežít.

* * *

Svědectví vězně V. K. (kráceno)

... Při jedné lékařské kon­trole mě vyzval předvádějící, přezdívkou „Kulturista“, abych pomohl v chůzi člověku v mojich letech, který stál před ce­lou č. 102 a držel se pletiva nad zábradlím. Pamatuji si říd­ký vous, horečnaté oči, teplá­ky a pod tepláky noční úbor, což svědčilo, že měl povoleno ležet. Zavěsil se do mne a na mou otázku odpovídal: jmenuji se Pavel Wonka. „Jsem politic­kej, vrátil Jsem se z Minkovic, policajti mě zmlátili a znovu zavřeli.“ Řekl mi abych mu vy­hrnul tepláky v oblasti led­vin. Přitom jsem viděl, že má pod tepláky pyžamo a pod py­žamem podlitiny v části zad a ledvin... Později Wonka vy­hlásil hladovku pro nedůvodnou vazbu a pro zmlácení od VB... Po čase Wonku přemís­tili na celu č. 130 a s ním umístili dva cikány A. a B. Já byl na cele 128-131, čili na­proti 136. Často Jsem hovořil s A. a zajímal se o Wonkovo zdraví. Bylo mi řečeno, že Pa­vel nejí a jeho jídlo, že jedí oni. Poslední noc si pamatuji přesně. ... Jestli mě paměť ne­klame byla neděle. Bylo jasně slyšet, že exekutoři buší do bez­vládného těla. Po cvaknuti dve­ří naproti, jsem se okamžitě ptal A. co se děje. On mi od­pověděl: „Museli jsme Wonku svléknout do noha a vystrčit z cely. Později ho v bezvědomí strčili zpět.“ Na mou otázku co je s ním, řekl A., že spí.

V noci, přesnou hodinu ne­znám, se Pavel Wonka pravdě­podobně s vypětím posledních sil vyškrabal na okno a do tmy volal svá poslední ₍slova: „Já nechci umřít, Já chci doktora“. Tato slova slyšeli desítky lidí, kteří neměli u dveří kliku, ti co měli klíče; jak je nazvat?

* * *

Svědectví vězně D. P. (kráceno)

... Dosvědčím, že Pavel Wonka byl ve vazbě v Hradci Krá­lové mučen a ubit k smrti. Po­užívalo se velmi rafinovaných metod, které nezanechaly sto­py. Nebyla to embolie, ale vraž­da ... Nebyl sám, kterého ubi­li k smrti, mnohým píchali in­jekce, mučili např. ing. D., kte­rý z toho nakonec skončil v blázinci. Zažil jsem ve věznici v Trenčíně na sobě mučení elektrickými šoky, kde dělali ta­kové pokusy jako na zvířatech, pro příslušníky SNV jsme ne­byli lidmi.

Pavel Wonka byl na cele ve­dle mne, oddělovala nás pouze šestnácticentimetrová zeď, ale oknem se bylo možno do­mluvit. Pavel Wonka vyhlásil hladovku, ale doktoři ji vůbec nebrali na vědomí, stále byla k němu na celu strkána stra­va, ačkoliv byla praxe, že vě­zeň, který vyhlásí hladovku je izolován a je mu věnována zvý­šená lékařská péče... Dále chci uvést, že Pavel Wonka byl mučen a bit. Například jsem byl svědkem toho, že když mě vyvedli z cely ven na zubní prohlídku, viděl jsem na chod­bě vodu, byl slyšet nářek jak ho bijí, nikdo nesměl ven... Vyvedli ho z cely, vysvlékli do naha a pověsili ho za ruce na mříže na katr, byl vyzdvihnu­tý, že měl chodidla 10 cm nad zemí a byl poléván hadičkou, ve vědru měli připraveno 5 pen­dreků a k nim se připojilo 5 příslušníků SNV a řezali ho tak dlouho až nemohl křičet a jen sípal... Potom vím, že Pavel Wonka nemohl řádně chodit a míval v těle i červy a o tom věděli i lékaři, brali ho na pro­hlídky, ale ty byly takové, ja­koby byl Pavel zdráv. Jakoby se nic nedělo. Pavel Wonka se pořád bral jako zdravý. I když jsme ho den před smrtí při­nesli na ošetřovnu.

Když ho zase mučili, domlu­vil jsem se s V. K. (spoluvězněm, pozn. red.), že si rozbiji hlavu, abych se dostal na chod­bu a mohl podat svědectví. ... zde jsem viděl něco příšer­ného. Naposledy jsem měl mož­nost vidět Pavla Wonku, byl pověšený na katru a nejevil známky života. Buď omdlel bo­lestí, nebo byl již mrtvý, ale při vědomí nebyl. Proto když Jsem se vrátil od doktora, zabouchal jsem na A. a V. K. mě infor­moval, že Pavel je již na cele a leží v bezvědomí a je ošet­řován Romy.        _i

Pavlu Wonkovl byla odebírá­na krev i moč atd., takže dok­toři věděli, že se v něm tvoří aceton a je jasné, že když člo­věk drží hladovku více než 5 dní je z něho cítit aceton. Bylo to z Pavla cítit nadálku, i my vězni a kamarádi jsme to cíti­li... Vše bylo řízeno estébákama a natolik promyšleno, že k tomu byli použiti i Romové, kteří mu jedli jídlo. Dělalo se to záměrně a byla to napláno­vaná vražda ...

Jména policajtů, kteří zavraž­dili Pavla Wonku neznám, ale znám jejích přezdívky, které Jim dali muklové... Jeden z nich Je známý pod přezdívkou „Cikán“, ...dále „Tužtička“ ... další „Zlatozub“, který byl v tzv. „bouchacím komandu" s „Černou Mářou“ v 60. a 70. le­tech ... Dále uvádím jméno dal­šího vraha pod přezdívkou „Pra­sečí hlava“, ti tam stále pra­cují a ti Pavla kopali, mučili a nakonec zavraždili. ... Vím, že existovala tzv. politické oddělení politických vězňů ve věz­nici Leopoldov, Mírov, Horní Slavkov a další a další. V těchto věznicích jsem byl i já a mohu říci, že to co jsem zažil se ani nedá vypovědět, normál­nímu člověku, který to viděl se musí i rozum zastavit, když to dnes někde vyprávím nikdo mi nevěří...

* * *

Zlo se sytí nenávistí a lží, dobro je naplňováno pravdou a láskou. Pavel Wonka zemřel 26. dubna 1988. Známe mnohá fakta a mnohé svědecké výpo­vědi ... Kdy budem znát prav­du???

PETR JIROUSEK

DOKUMENTY, Magazín Pochodně, 29.4.1990

P.S.

A na veřejnoprávní ČT běží už týdny upoutávka na dokument Libuše Rudinské „Pavel Wonka se zavazuje“?! Vůbec nehovoří o jeho skvělé právnické práci a občanských postojích, kterými zločinný komunistický režim ohrožoval a kvůli kterým musel zemřít, respektive být mučen a zavražděn. Zato v dokumentu vypovídají proti Pavlu Wonkovi bývalí příslušníci StB, často skryti a bezejmenní, včetně jeho přátel, kteří k jeho charakteru mají hodně daleko a mají i důvody ho pomlouvat. Ministerstvo kultury a ČT tak podpořila a podporuje dokument, který si v ničem nezadá s „kvalitou“ komunistických agitek či pomlouvačných kampaní. Pavel Wonka ohrožuje mocné i dnes. Jeho odkaz nám je stále aktuální a trvalou výzvou i nám všem. I on by se zúčastnil demonstrace 1.prosince 2014 v Praze na VK od 18:00 hod. Přijďte za něho, za sebe a své potomky, nechcete-li, aby nebyli noví Palachové, Zajícové a Wonkové!

Jan Šinágl, 29.11.2014

* * *

OSUD POLITICKÉHO VĚZNĚ I.

OSUD POLITICKÉHO VĚZNĚ II.

* * *

Dokument Libuše Rudinské „Pavel Wonka se zavazuje“ je svědectvím o dnešním stavu společnosti a současně osobní výzvou každému slušnému člověku!

* * *

Pavel Wonka - vězeň svědomí, promlouvá aktuálně i ke dnešku!

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v levém sloupci zcela dole)