Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Dokumentaristce Libuši Rudinské se podařilo to, po čem mnoho tvůrců marně volá: po širší společenské reflexi své práce. Reakce na její film Pavel Wonka se zavazu­je, který měl premiéru na jihlavském festivalu dokumentů, jsou ovšem ve velké většině nega­tivní. Neděje se tak proto, že by režisérka sáhla na nedotknutelnou ikonu protikomunistického odboje, jak se to snaží prezentovat. Problém je v tom, jak svévolně zachází s fakty.

… Rudinská však více věří estébákúm. Ti „do­svědčují“, že Wonka o spolupráci stál. Hned několik jich tvrdí, že závazek podepsal před jejich očima. V tom si protiřečí. Rudinská, konfrontována s tou nelogičností, se v doku­mentu jednoho z nich optá, zda tedy Wonka nepodepsal závazek dvakrát. Prý i to je mož­né... To nejjednodušší vysvětlení, že estébáci lžou, ji snad ani nenapadne. Dost možná pro­to, že předem „ví“, co chce sdělit, a podle toho ohýbá fakta. Poctivá práce dokumentaristy by ale měla být opačná: až na základě dat a hodno­věrných svědectví si utvořit názor. … Problém je v tom, že jeden papír podle ní převáží celý disidentův život. Opět pomíjí sou­vislosti: StB by přece svého ochotného spolu­pracovníka nezavřela po pár měsících od vázacího podpisu za mříže a nenechala by ho později v kriminále zmučeného zemřít. Už sa­motný fakt, že písemný závazek existuje - a ne­byl tedy součástí příslušného spisu StB, jenž byl spolu s ostatními těsně po listopadu skarto­ván - vzbuzuje pochybnosti. Nechtěl s ním ně­kdo hrát nějakou hru? A nehraje ji právě dnes s figurkou jménem Libuše Rudinská? Kdo se tady vlastně zavazuje?    

* * *

„Odhalení“, že disident Wonka (1953-1988) podepsal závazek ke spolupráci, není nic nového, ví se o něm roky. Nová je jen jeho (des)interpretace. Podle Rudinské to samo o            sobě dokládá, že občanský aktivista „vědomě spolupracoval“ se Státní bezpečností.

„Potkal jsem Pavla Wonku jednou nebo dva­krát, byl to člověk sui generis, ale rozhodně člo­věk, který měl odvahu. Znevažovat jeho odhod­lání, psychologizovat a zůstávat v domněnkách pokládám za nehorázné. Dáma, jež film reží­rovala, si vůbec nedovede představit, co zna­menalo odporovat tehdejšímu režimu, zvláště pro lidi mimo velká města,“ říká k tomu bis­kup Václav Malý, také někdejší disident. Kaž­dý, kdo se dostal do konfliktu s minulým režimem, si umí vyfabulovat několik možností, jak k podpisu vázacího aktu mohlo dojít: hra o čas, taktizování, podpis pod brutálním nátlakem...

Pavel Wonka vychází z dokumentu Rudin­ské jako kariérista a chameleon. Donášet měl na „Vaška Havlů“, Dominika Duku a na spous­tu dalších. Potíž je, že se zde režisérka opírá výhradně o svědectví estébáků, tedy lidí, kteří měli lež v popisu práce a dodnes mají spoustu důvodů lhát. Je krajně nezodpovědné (a možná i trestuhodné) takto denunciovat člověka, který se nemůže bránit. Zemřel totiž za dramatic­kých okolností v komunistickém kriminále. „Pavla Wonku si neidealizuji. Ale především proto, jak jeho život skončil, by měla být vůči němu zachována úcta. On položil život za svo­bodu, bojoval za ni svými prostředky a podle svých možností,“ přibližuje Václav Malý.

Rudinská však více věří estébákúm. Ti „do­svědčují“, že Wonka o spolupráci stál. Hned několik jich tvrdí, že závazek podepsal před jejich očima. V tom si protiřečí. Rudinská, konfrontována s tou nelogičností, se v doku­mentu jednoho z nich optá, zda tedy Wonka nepodepsal závazek dvakrát. Prý i to je mož­né... To nejjednodušší vysvětlení, že estébáci lžou, ji snad ani nenapadne. Dost možná pro­to, že předem „ví“, co chce sdělit, a podle toho ohýbá fakta. Poctivá práce dokumentaristy by ale měla být opačná: až na základě dat a hodno­věrných svědectví si utvořit názor.

Pomiňme drobnosti typu, že režisérka opa­kovaně komolí zkratku Státní bezpečnosti jako STB. Problém je v tom, že jeden papír podle ní převáží celý disidentův život. Opět pomíjí sou­vislosti: StB by přece svého ochotného spolu­pracovníka nezavřela po pár měsících od vázacího podpisu za mříže a nenechala by ho později v kriminále zmučeného zemřít. Už sa­motný fakt, že písemný závazek existuje - a ne­byl tedy součástí příslušného spisu StB, jenž byl spolu s ostatními těsně po listopadu skarto­ván - vzbuzuje pochybnosti. Nechtěl s ním ně­kdo hrát nějakou hru? A nehraje ji právě dnes s figurkou jménem Libuše Rudinská? Kdo se tady vlastně zavazuje?           

ALEŠ PALÁN

Katolický týdeník 45/ 4-10.listopadu 2014

* * *

Požadavek zaplatit za trailer k dokumentu „Pavel Wonka se zavazuje“ 20.000,-Kč, byl odmítnut

Jan Šinágl, 11.10.2014

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v levém sloupci zcela dole)