„Přeji nám k Novému roku, aby se přes všechna mračna, která jsou na obloze a která nás i obklopují, jsme dokázali hledět do budoucna s nadějí a vědomím, že jsme svobodní. A svobodný je ten, kdo se nebojí odpovědnosti, kdo se nebojí také svoji svobodu hájit. Bůh vám žehnej. Pán s vámi.“
Drazí přátelé sestry a bratři,
Scházíme se již potřetí, abychom mohli před svým duchovním zrakem nechat vystoupit postavu muže, který se zapsal do dějin nejenom této země, ale který oslovil svým postojem, svým dílem, svými projevy, můžeme říci, veškerý svět. Svět ve smyslu místa na světě, kde se setkávají ti, kteří jistým způsobem ovlivňují dějiny, chod tohoto světa. Ať jsou to místa politických institucí, university, kulturní instituce, a nebo také ony prostory, kde lidé mají blízko k sobě. Když jsme naslouchali prvnímu úryvku z Bible, mohli jsme si uvědomit, že autor těchto řádků, Izraelita, občan země, která ležela ve středu, byla jakousi křižovatkou kulturních, náboženských politických a tedy i vojenských zásahů, proudů, ve kterých se izraelský národ někdy ocítal ve středu zájmu a pozornosti, ale také velmi často se dostával do situace porobeného, utlačeného národa.
A byly to chvíle, jak můžeme sledovat z celé řady biblických postav, kdy byli konfrontováni otázkou jak dál? I oni si kladli otázku jaký smysl má život našeho národa. Dokonce víme, že tento národ se dvakrát ocitá mimo hranice, mimo prostor co je vlastí, ale jednou je to v Egyptě, podruhé je to v Mezopotámii. Zcela jistě a víme, také si kladli otázku opravdu ten který je, kterého nazývá jazyk Bible Jahve, ví o nás, záleží mu na nás, nebo je jistější splynout a asimilovat se. Víme také, že většina příslušníků izraelských kmenů či chcete-li izraelského národa skutečně splynula, když přišla hodina svobody a vysvobození z babylonského zajetí, vrátil se především jenom jeden kmen, Juda. To je také i název současný, moderní izraelského národa, Židé.
Myslíme, že kdo jste se zesnulým Václavem Havlem spolupracovali, kdo jste byli jeho přáteli víte, že ty otázky si musel klást, kladl si je. A tak jako jsme i v tomto úryvku slyšeli ono zvolání, tak víme, že i velice často se v jeho úvahách objevují ony termíny o absolutním horizontu o transcendentnu o onom úběžníku, kam vlastně se sbíhají naše tužby a naše plány. Úmyslně jsme vybrali úryvek z evangelia Lukáše, kdy jsme vlastně svědky rozhovoru. My většinou říkáme dvou lotrů. Kolikrát byl Václav Havel nazván také ztroskotancem, zkrachovancem, však víme, jak dobře psaly naše deníky, jak hovořila, ať mi to odpustí pracovníci televize dneška, televizní obrazovka o něm, o jeho přátelích, o Chartě 77. Je i poměrně dost zajímavé, ale jistě ne úsměvné, že mnozí z těchto lidí doposud drží pero a doposud se objevují v médiích a hovoří stejným způsobem což, mne to pohoršuje, většinu obyvatel ne, nebo část obyvatel ne. Ano, ti dva byli povstalci. Dnes bychom je nazvali asi bojovníci národního osvobození. Jsme svědky tohoto rozhovoru, který vedou. Myslím, že ten který napomíná svého druha, hovořil postojem, který byl i vlastní zesnulému panu presidentu Václavu Havlovi. I Ty se rouháš, protože pro něho úcta k člověku byla samozřejmostí. A pro něho také onen pokorný a poctivý pohled vzhůru byl něco, co bylo vlastní jeho životnímu postoji.
Dnešní ráno jsem narazil na článek dobrého autora, ale také jak to bývá, provokujícího. Všude je plno zpráv, všude je přítomen Václav Havel. Ale proč, vždyť přece tři roky, to není žádné výročí. Myslím, že i autor tohoto článku dobře věděl proč takto provokuje. My víme, že je to 25 let od listopadu 1989. My dobře víme, že můžeme reflektovat, vzpomínat a srovnávat. Víme, že on byl prvním, který po několika letech té radostné euforie upozornil, že není všechno v pořádku. Ale myslíme, že ani to množství v současné době objevujících se úvah, životopisů, které pátrají po různých detailech a podobně, nedopátrají se nikdy skutečné pravdy. Což je život každého člověka. Není snadný, je to cesta, na které jsou zastávky, na které jsou chvíle únavy, ale je to cesta, která je smysluplná. To je jeho odborný termín, který vstoupil do českého jazyka. Víme, jak velmi často slyšíme kritiku pravda, láska. To nejsou naivní slova, ale spíše je zapotřebí si uvědomit, že ony první transparenty, které se objevily, to byla slova, která pomohla k tomu, aby naše zem, po velmi tvrdém, nelítostném teroru padesátých let a paralytických letech normalizace, vstoupila do svobody s pocitem sounáležitosti a úcty k člověku.
Nevzpomínáte si, že když jsme chodili po jednotlivých třídách a ulicích Prahy a jiných měst, že lidé se na sebe usmívali, nevzpomínáte si, že se lidé zdravili, že byli lidé úslužní. Jako kdyby Vánoce roku 89 začaly po 17.listopadu a trvaly dál přes Nový rok do dalších měsíců. Jestliže se ptáme co znamená, to obrátím, láska, tak přece víme, že Václav miloval filosofii a jeden z největších filosofů, tak jako se musíme v hudbě vracet k Mozartovi, Bethowenovi či Dvořákovi, musíme se zastavit u Platona i u Aristotela. Aristoteles jasně říká láska to je dobrá vůle chtít dobro, radost štěstí, dobro pro druhého. Můžeme jakýmsi způsobem odmítnout toto pojetí lásky. Ale musíme si také uvědomit, že ono to není vždycky tak snadné. Včera jsem se setkal se svým spolubojovníkem, který musel opustit místo jako voják základní služby, výhodné místo zdravotníka, proto, že odmítl udávat. A zůstali jsme přátelé. Čili přátelství vždycky v kritických momentech musí dokázat, že ten druhý, můj přítel, mně stojí za víc, než za určité výhody a dokonce za kariérní postup.
Jestliže naříkáme, že to dnes tak není, musíme se ptát sami sebe. Nepomůže nám obviňování ani politiků, ani politiků, ani škol a univerzit, že nedělají co mají dělat, ale víme, že onu atmosféru na ulicích – kdo ji změnil? Václav Havel? Byl takový kouzelník, byl tak mocný, že mohl celý svět, celý národ, proměnit? Myslíme, že v jeho příchodu a v jeho postoji, v pravdivém postoji, který vyjádřil pokoru a vědomí ne já sám, ale spolu s vědomím, že život je smysluplný a to jak jednotlivce, tak společnosti, abychom dokázali být slušnými a přívětivými lidmi. Myslíme, že tento moment nám chybí mnohem víc než ekonomický růst a než všechny ostatní problémy, které se na nás valí. To, že není život snadný to víme. Víme také, že nebyl snadný před těmi 25 lety. Kdy více než čtvrt milionů okupační armády s veškerou výzbrojí bylo na našem území. Nemuseli vůbec překračovat hranice. A to takové sebevědomí a jistota, vše bylo naplánováno na ňákých tajných schůzkách, patří skutečně do zajímavých detektivek a románů. Odpustíte-li, spisovatelé, myslím takových těch normálních, kteří se míjejí se skutečností, zde my víme, že jestliže se chceme zeptat za co vděčíme, zůstaňme u oné vánoční nálady. Bylo to po půlnoční, jsou zde i svědkové se mnou, kdy řekl tato slova: Budu-li zvolen presidentem, udělám tyto věci – navážu v jeden den současně diplomatické styky s Izraelem. Uvědomme si, jak si byl vědom pozice tohoto státu, s Vatikánem, pozvu na návštěvu Papeže a Dalajlámu a budu usilovat, aby Československo vstoupilo do Evropské unie a do NATO. Těchto šest bodů je pro mě důkazem velikého politického rozhledu, ale také velikého daru, který mu i nám dopřál. Kéž bychom si uvědomili, že každý historická doba se do jisté míry promění v určitý symbol, v určitou postavu. Přemysl Otakar II. otec vlasti, T.G. Masaryk, a může to být také i ona doba, která k nám mluvila. Doba Pražského jara, které zůstal jeden, jediný symbol a byl to symbol, který, jehož nositel tohoto symbolu neměl žádnou politickou moc. Nemůže být ani srovnáván s presidentem Václavem Havlem jako člověk pera či politického rozhledu. Je to Jan Palach. Ale co tento chlapec měl – lásku a pravdu a tak věřte mi, že právem děkujeme Bohu a děkujeme také Václavu Havlovi za to, že můžeme v něm vidět symbol návratu svobody a demokracie. Je symbol důstojného člověka hodného života. Bůh Ti to odplať. Amen.
Přeji nám k Novému roku, aby se přes všechna mračna, která jsou na obloze a která nás i obklopují, jsme dokázali hledět do budoucna s nadějí a vědomím, že jsme svobodní. A svobodný je ten, kdo se nebojí odpovědnosti, kdo se nebojí také svoji svobodu hájit. Bůh vám žehnej. Pán s vámi.
P.S.
Kázání proneseno spatra při zádušní mši za presidenta Václava Havla dne 18.12.2014. Přepsáno ze zvukového záznamu. Nikde ve známých tištěných médiích nebylo toto kázání dosud zveřejněno, nadčasový projev k zemi. J.Š.
Dominik Duka: Nejlepší kázání a projev na území České republiky za posledních 25 let!
* * *
Po čtyřech letech přestává ČRo vysílat oblíbené glosy pražského arcibiskupa Dominika Duky. Proč, není veřejnoprávním rozhlasem sděleno?! Jen bylo „odůvodněno“ mluvčím ČRo Hoškem, že nešlo o rozchod ve zlém. Bezdůvodně se neodchází. Jistě není žádného důvodu sdělit veřejnosti důvod odchodu v dobrém. Sdělen nebyl, takže těžko asi šlo o odchod v dobrém a k plné spokojenosti obou stran?! To, že veřejnoprávní rozhlas nesdělil důvod – ať už byl jakýkoliv - je dalším důkazem jeho morálního úpadku, podbízivosti politikům a mocným. Opět se ukrajuje nenápadně další „kus salámu“ demokracie. Z veřejnoprávní ČT odešli ti nejlepší moderátoři – Kvapilová, Drtinová, Veselovský, podobné se plíživě děje i v ČRo – viz veřejný skandál s Hanou Kofránkovou, kdy byla uvedena do Rozhlasové síně slávy a obratem vyhozena z rozhlasu pro nadbytečnost!
Každý ještě normální občan může na obrazovkách ČT vidět ten rozdíl v intelektuálním potenciálu a projevu bývalých a dnešních moderátorů. ČT i ČRo se nám opět normalizuje. Na dobře placené místa se najde vždy dost zájemců. Dost možná ani neví, jak jsou používání, resp. zneužíváni. U mnohých, jako u většiny politiků, je jistě pocit marnosti a nemravnosti přebíjen materiálními výhodami.
Takto se cíleně rozděluje společnost, není jednotná, bez spojující vize, kdy kvalita veřejnoprávních médií upadá, často na bulvární úroveň a pomáhají tak udržet společnost ve stavu rozdělenosti, rozpolcenosti, resp. „zblblosti“, nenáročnosti, nezájmu, apatie, bez potřebných myšlenek, způsobů a prezentace jejich nositelů. Usnadňuje to tak manipulaci a ovládání společnosti. Nedivme se proto, že když se objeví někdo, kdo by mohl potenciálně společnost spojovat, okamžitě je zpochybňován, napadán, pomlouván a vtahován zpět do společného „bahínka“.
Nepřekvapuje, že včera odpoledne, na Silvestra, vysílala ČT 24 pořad o historii nevěstinců, kde dvě odbornice zasvěceně debatovaly a informovaly i o kvalitě prvních preservativů! Můžeme jen doufat, že programy na jiných kanálech ČT byly pro děti přitažlivější…?!
Svět produkuje a má dost pro všechny. Všichni nemohou mít stejně, ale míra rozdělení bohatství začíná být pro svět sebezničující. Tak jako dokázal obdivuhodně do zkostnatělých struktur církve zasáhnout Papež František, měli by ho následovat i politici, nechceme-li, aby nám bylo opět bolestně ukázáno, kdo je zde na zemi skutečným pánem. Pro někoho Bůh, pro jiného příroda, která je jeho součástí.
Je třeba zemi - jako soli - probudit k neutuchávající kreativní aktivitě občany, aby pomáhali oživovat tradiční českou pohodlnost, aby osobní příklad měnil zatuhlost české reprezentace na všech úrovní správy země a přeměňoval ji v samostatné, sebevědomě, odpovědné jedince, pracující odvážně a plně pro blaho naší země i občanů Evropy.
Nadějeplný Nový rok všem lidem dobré vůle!
Jan Šinágl, 2.1.2015
Ani dnes by Mistr Jan Hus na svých kázáních nemusel mnoho měnit!
Nezapomínejme na odkaz Václava Havla, nikdo to za nás neudělá
* * *
Albitis Perský: “Hledá-li člověk moudrost, je rozumný. Myslí-li však, že ji našel, je blázen.”
Read more...