Vytisknout
Kategorie: Postřehy a komentáře

Kadan kulomet

61.Výročí: Charta německých vyhnanců

Vyhnaní si připomínají 4.březen 1919, kdy byli násilím připraveni o své právo na Sudetsti Nemcisebeurčení - Československo bylo vytvořeno ve střední Evropě v protiněmeckém (a protimaďarském) duchu. To je vlastní příčinou jeho pozdější tragédie - Tisková zpráva českých Němců ve věci změny stanov jejich vedením – „Dar z cizího“ o zločinném jednání prezidenta Edvarda Beneše!

Donauwörth: Za bezpráví, které bylo spácháno na sudetských Němcích, požadují účastníci od Parlamentu a vlády České republiky omluvu. „Bylo by to pro mnohé z nás vysvobození“, řekl představitel okresního úřadu pan Erwin Hofmann, při hodinové pietní slavnosti u Pamětního kamene v Donauwörther na Promenádě. Lidé se zde setkali, aby si připomněli 4.březen 1919. Tenkrát byla pokojná demonstrace sudetských Němců za zaručení práva na sebeurčení krvavě potlačena. Georg Schmidt ve své slavnostní řeči zdůraznil: „Právo na sebeurčení zůstává základním právem.“ Schmidt uznal snahy sudetských Němců, kteří se snaží svými, po desetiletými, neúnavnými aktivitami zabránit tomu, že „… události a mrtví onoho 4.března 1919 neupadnou v zapomnění.“

https://www.sinagl.cz/zahranicni-tisk/880-omluva-chybi.html

* * *

Krvavé uvítání v novém státě – 4. březen 1919 v československém pohraničí

… V těch chvílích se spustila hádka u vchodu do radnice mezi „německými“ navrátilci z války a místní vojenskou hlídkou, při které jeden výrostek hodil po vojákovi trochu malty. Padl první výstřel, který se stal signálem ke krvavému střetu: hlídky u radnice a za hradbami věže začaly střílet do davu, zároveň šla palba i z kulometů. Výsledkem bylo 23 mrtvých a 100 těžce zraněných, na následky střelby zemřeli pak ještě další 3 lidé. Mezi zastřelenými byla i 18letá Marie Zienerová, 14tiletý Karl Tauber, 11tiletý Karl Lochschmidt, 15tiletá Paula Schmiedlová, 16tiletý Oskar Meier, 17tiletá Julia Schindlerová, 20tiletá Aloisia Weberová, 15tiletý Ferdinand Kumpe, 17tiletý Hugo Nittner, 18tiletý Theodor Romig, 19tiletá Katharina Tschemmerhöllová a 18tiletý Paul Massl.

… Podobným způsobem zasáhlo československé vojsko i při demonstracích v jiných příhraničních městech. Celková bilance činila 54 mrtvých (některé zdroje uvádí 58 obětí), z toho 26 (25) v Kadani, 16 ve Šternberku, 6 v Karlových Varech, 2 v Hostinném, 2 v Chebu, 2 mrtví ve Stříbře a 1 oběť v Ústí nad Labem. Dále se uvádí 750 zraněných, z toho 112 těžce. Mezi mrtvými bylo 20 žen a dívek celkově mnoho mladých lidí ve stáří do 20 let (kromě vyjmenovaných obětí z Kadaně ještě 16tiletá Aloisia Baudischová, 18tiletý Josef Christl, 18tiletá Gretel Reinlová, 17tiletý Johann Luft, 18tiletý Otto Faulhammer, 16tiletý Matthias Kaindl, 16tiletý Rudolf Lehr a 18tiletý Emil Schreiber). Pozůstalí obětí 4. března 1919 neobdrželi žádné odškodnění, pachatelé nebyli nikdy vypátráni. Orgány nového československého státu ze začátku vydávaly zákazy komplikující veřejné připomínkové akce na „březnové padlé“. Byla zakázána veřejná připomínková shromáždění a vyvěšování smutečních praporů, stejně jako veřejné proslovy a hudební a pěvecká představení při této příležitosti. Smuteční náboženské obřady a pokládání věnců se vázaly na přísné předpisy. Příbuzní a blízcí březnových padlých směli navštěvovat hroby zastřelených pouze pod dohledem četníků.

… Násilnosti v pohraničí obhajoval jako protibolševická opatření tentýž Beneš, který se o celé čtvrtletí později (v prosinci 1943) vydal do Moskvy na cestu za Stalinem, aby příslibem budoucí bolševizace země získal jeho podporu pro poválečné vyhnání Němců z našich zemí.

… Poradce americké delegace Coolidge hodnotil tehdy ve své zprávě z 10. 3. 1919 aktuální česko - německou situaci takto: „Dnes mezi nimi existuje hluboké nepřátelství a není důvod očekávat, že toto nepřátelství bude v blízké budoucnosti překonáno. Krev, která tekla 4. března, když čeští vojáci v mnoha městech stříleli do německého davu, byla prolita takovým způsobem - ačkoliv ve srovnání s oběťmi, jichž jsme se stali my, je to pouhá kapka -, že jen stěží může být odpuštěno. Jestliže minulý listopad existovala snad v německých kruzích jistá ochota z hospodářských důvodů udržet politickou sounáležitost s Čechy, pak dnes prakticky vymizela.....”. A v reakci na územní nároky české strany poznamenal. „Kdyby se Čechům přiznalo celé území, které nárokují, nebyla by to jen nespravedlnost..ale bylo by to i nebezpečné pro budoucnost nového státu, a možná i neblahé”. Územní návrh Dr. Coolodgeho se mimochodem nápadně podobal územnímu uspořádání pomnichovského Česko-Slovenska.

… V jakém duchu se postoj české strany bude dále vyvíjet, naznačil 4. 11. 1918 ve svém trefném komentáři ministr Alois Rašín: „Právo na sebeurčení je pěkná fráze – ale nyní, když spojenci zvítězili, - rozhoduje moc.“ Tím bylo zřejmé, že o osudu německých provincií rozhodne násilí. Od poloviny listopadu 1918 – tedy ještě 3 týdny před zahájením pařížské mírové konference - začaly československé branné síly obsazovat německy osídlená území Čech a Moravy. Došlo i k několika střetům, na německé straně se uvádí kolem 20 obětí, počet obětí na české straně není znám. Na hlavním náměstí v Moravské Třebové bylo 29. listopadu zastřeleno českým vojskem šest německých civilistů. To byl v tamější župě první případ použití násilí mezi Čechy a Němci od husitských válek, tj. za posledních 500 let.

Dalším důvodem k protestům bylo také oznámení o okolkování bankovek, což mělo za následek citelnou ztrátu hodnoty peněz. Stávka a demonstrace byly adresovány jednak československému vedení, jednak také mezinárodní politické veřejnosti, především mírové konferenci, aby se upozornilo na „bezpráví vůči Němcům v českých zemích“. Ve většině převážně německých měst se sešly početné demonstrace, sociálně demokratičtí funkcionáři pronášeli plamenné projevy. Řečníci většinou prohlašovali, že Čechům jejich osvobození přejí, ale Němci mají na něj stejné právo. Např. na pokojné demonstraci v Teplicích prohlásil sociální demokrat Seliger: „Neslučuje nás tu nenávist k českému lidu, kterému jeho osvobození.. dopřáváme. Pouze láska k našemu lidu, k naší svobodě a k našemu právu.. Chceme vytrvat v boji o naše právo na sebeurčení!..

… Nestranický politik Dr. Rudolf Lodgman von Auen prohlásil 24. září 1919: „Náš lid se nikdy nevzdá svého nároku na sebeurčení, nikdy neuzná toto pokřivení práva.. je nutno bojovat o to, aby se ČSR přeměnila ve stát národů.“

… Skutečnost, že Československo bylo vytvořeno ve střední Evropě v protiněmeckém (a protimaďarském) duchu, je vlastní příčinou jeho pozdější tragédie. Československo nevzniklo na základě uplatnění historických a přirozených práv, nýbrž z důvodu konkrétních historických zájmů podpořených v té tobě silou dané moci. Nerozhodovaly tedy právem podložené nároky. Vznik tohoto státu byl umožněn za podmínek mocenského využití oslabení Německa, zejména z pozice Francie, která vytvoření Československa v takovéto formě vlivně podporovala - samozřejmě v souhře s dalšími vlivnými mocenskopolitickými kruhy, které pak z existence první republiky těžily.

Celý článek: http://nassmer.blogspot.cz/2009/03/krvave-uvitani-v-novem-state-4-brezen.html

* * *

Osudové okamžiky – dokument ČT o Kadani: Normální reakce je varovně střílet z kulometů do vzduchu a ne rovnou před lidi. Ani slovo o dohodě v St. Germain a Wilsonových 14 bodech, kdy podmínkou souhlasu se vznikem Československa bylo zaručení práva na sebeurčení českých Němců. Konstatují se následky, ne skutečné příčiny a důvod demonstrací. Neodejmutelný podíl viny má hlavně Edvard Beneš. V Reportérech ČT ze dne 2.3.2015 se o tom můžete přesvědčit sami v dokumentu Davida Vondráčka „Dar z cizího“! Nacisté okrádali Židy jako méněcennou rasu, stejně se choval i prezident Beneš. A takovému zločinci jsme stavěli pomníky! Připojuji se k názoru Karla Schwarzenberga, že měl skončit před Norimberským tribunálem jako válečný zločinec.

Barbarským masakrem v Kadani začala tragédie naší země, jejíž následky pociťujeme dodnes. Mohla dnes být skutečným „rájem na pohled“, prosperující, vyspělou, kulturní zemí a ne „korupčním a mravním peklem“, kdy jsme ty nejlepší vyhnali, pozavírali, nebo povraždili a přenechali vládu země nezodpovědným a neschopným, resp. všehoschopným!

Z řad českých Němců pochází 9 nositelů Nobelovy ceny. Takoví to byli „nacisté a fašisté.“ Mohli jsme se jimi dnes pyšnit, být hrdi, stejně jako na automobilkou Porsche a mnoho dalších slavných firem českých Němců, jakož i vědců, umělců, spisovatelů, které už pomalu nikdo nezná a kteří byli nositeli toho nejlepšího naší země…

 

Jan Šinágl, 4.března 2015

* * *

Anatomie české krutosti a její stále popírání a zamlčování

Masakr u Ejpovic

Vysídlení Němců z Československa

Poválečný gestapismus – 2 díl

Václav Černý: Vyhnání Němců

Díra u Hanušovic - nerecenze o skvělém filmu Miroslava Krobota

Tisková zpráva českých Němců ve věci změny stanov vedením

Sudetským Němcům

Jan Urban: Český úkol pro rok 2015 – nejvyšší čas vyrovnat se s vlastní historií

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Rating 4.00 (4 Votes)