Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Maturity jsou letos velkým thematem. O tom, že by člověk na prahu dospělosti (maturitatis) měl vědět o existenci postavy Jidáše Iškariotského, nehodlám polemisovat, leč zaujala mne jiná úloha, jíž examinantům uloženo vypočítat spotřebu papíru na čepici, jež má tvar rotačního kužele a středový řez tvaru rovnostranného trojúhelníka o straně zvící 16 cm. Nemíním teď řešit otázku, že takto zadaná úloha dosti nelogicky předpokládá, že papírová čepice měla dno, ale to, že od studenta se očekává, že si pamatuje vzoreček pro výpočet plochy rotačního kužele, kterýž aplikuje a vyjde mu správný výsledek.

Vzorečku již desítky let neznám a musel bych se medle prohlásit za kanonicky nezpůsobilého maturitní otázku řádně, tedy dle něj, vyřešit. Což samozřejmě neznamená, že bych odpověď nedokázal podat. Plochu pláště bych si rozdělil na nekonečný počet trojúhelníků o základně dx a výšce L (tzn. 16 cm), a protože každý z nich má obsah 1/2 L dx, vyšlo by mi pro plochu pláště 1/2 L π L = 1/2 π L2, k tomu plocha základny π (L/2)2, celkem nějakých 3/4 π L2 = 192 π cm2. Anebo bych si plášť v duchu rozvinul a řekl si, že celý kruh by měl obsah π L2, ale my z něj máme pouze 2 π (L/2) lomeno 2 π L, tedy polovinu, plocha pláště je tedy 1/2 π L2, no a dál je to stejné.

Mozek by se ani v jednom případě zvláště nenamohl, ba spíše ani nezahřál, avšak neuměje vzoreček, asi bych neprošel. Protože podstatou vzdělání, aspoň toho českého, postkomunistického, není dokázat řešit problémy, ale biflovat, nabiflované odříkat a zapomenout. Což je ostatně velmi patrno i na mnoha z těch, kteří s úspěchem prošli školstvím vysokým.

http://slepeckahul.pecina.cz/2015/05/cepice.html

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v levém sloupci zcela dole)