Emancipovali se žalobci a začali vyšetřovat korupci v nejvyšších mocenských patrech, nebo bezdůvodně kriminalizují politiky?
Včera byla KVH opět zaplněná do posledního místa. Vtipně moderoval Ondřej Kundra z týdeníku RESPEKT. Pozvání přijali Lenka Bradáčová, Josef Baxa, Ivo Ištván a Jindřich Šídlo. Debatu v přímém přenosu přenášela Nová média České televize. S odstupem neslabším panelistou byl státní zástupce Ivo Ištván, který neřekl v podstatě nic. Vystoupil jsem dvakrát v diskusi, vždy s upozorněním, abych byl stručný. Zvláštní, že jsem stručný vždy, na rozdíl od jiných, kteří upozorňováni nikdy nejsou. Uvítal bych, kdyby se v KVH konala i debata na téma bezdůvodně kriminalizovaných občanů, kterých je nepochybně mnohem více, kdy o jejich nevinně nelze pochybovat, na rozdíl od mnohých „kriminalizovaných“ politiků.
Soudce NSS Josef Baxa upozornil na to, že zákony nemohou vyřešit vše, že je to především o mravním stavu společnosti. VSZ Lenka Bradáčová zmínila obtížnost souzení, má-li žalovaná strana dostatek finančních prostředků. Novinář Jindřich Šídlo připomenul, že nemá-li žalovaný dostatek finančních prostředků, může být odsouzen, přestože je nevinný. Z celé debaty nepřímo vyplynulo, že justiční, policejní i mediální mafie stále existují. Plnou pravdu jsem si mohl dovolit říci, panelisté z řad justice pochopitelně ne.
Dovozuje to i dnešní komentář šéfredaktora LN Ištvána Léka, který naznačuje, že mafie si mohly dosadit na místa i své soudce. Je veřejným tajemstvím, že pražští advokáti znají „taxy“ kolik který soudce či soudkyně „bere“ za rozsudek.
Toto téma jsem připomenul v debatě v kauze v miliardové kauze Antonína Michala (syn Martina Michala, manžela zpěvačky H.Vondráčkové), kdy pachatelé jsou už roky na svobodě a nic se neděje. Též jsem připomenul trestní oznámení na manžele Klausovi a 40 úředníků z Magistrátu, které mělo skončit někde v „šuplíku“ na VST v Praze. L.Bradáčová ujistila, že tomu tak není, že jsou kauzy delegovány na místně příslušná místa – tedy TO skončilo v jiném „šuplíku“…
Samozřejmě jsem připomenul i kazu ing.arch.Marka Řičáře a rozdal přítomným 50 kopií mého dopisu ministru spravedlnosti ve věci.
Bohužel země, kde většina nectí zákon a své povinnosti, ale zná jen svá práva, může těžko očekávat rychlou změnu k lepšímu. Základem je úcta k právu a dodržovat své povinnosti. To je ve vyspělých zemích jasné i malým dětem. U nás, už před totalitou, vždy český člověk hledal jak obejít zákon či předpis, i proto totalita v praktickém životě mnohým vyhovovala.
Zrovna dnes jsem slyšel další ukázku této „švejkovské schopnosti“. Obvinění si vymysleli další fintu – posílají zavirované e-maily s dokumenty, které antivirový program automaticky odstraňuje! Advokáti potom triumfují před soudy!
Narušená tradice, kdy schopní šli „dolů“, a neschopní či všehoschopní „nahoru“, se nemohla neprojevit. Řešení je dlouhodobé, s nejistým koncem, není jen na vládě a parlamentu, ale hlavně na občanech, každém z nás.
V Městské knihovně v Praze jsem dne 18.května shlédl film Jan Hus: Mše za tři mrtvé muže:
Film Jan Hus je výsostně politický v tom smyslu, že se zabývá lidmi, kterým běh věcí veřejných nebyl lhostejný. Příběh Jana Husa ale není prezentován jako jeho biografie, ale spíše jako bolestivá otázka, která prostupuje ze středověku do naší současnosti. Jako otázka, která nás vybízí k aktivitě tím, že protestuje, útočí a trpí; jako otázka, která se dnes otvírá jako kudla v kapse. Časově je film zakotven do druhé půle dvacátého století. Geograficky se vztahuje k dějinám „východního bloku“. Hus k nám dnes přichází, aby byl znovu pochopen; přichází a otevírá osudy tří mužů - Angličana Grahama Bamforda, Němce Oskara Brüsewitze a Poláka Ryszarda Siwiece. Ti tři mají s postavou Jana Husa společné za prvé to, že jejich život byl završen nejvyšší obětí, za druhé to, že chtěli napravit režim, jenž prokazatelně páchal bezpráví nebo ho alespoň umožňoval, a za třetí to, že jejich činy byly otázkou jejich svědomí, věcí souboje, boje moderní individuality s institucemi, které ji mají zastupovat a nikoli devastovat.
Z tohoto filmu zamrazilo - jak svým nezodpovědným chováním umožňujeme vládu zla, které potom ničí a mnohdy i zničí nás samé. Zazněla tam také tato slova: „Všichni spí a nikdo nehlídá…“ Je na čase se „probudit a začít hlídat“ a hlavně konat! Zlo se samo od sebe nezastaví. Toto tři hrdinové se zlu postavili, ale nezvítězili, protože zůstali sami…
Jan Šinágl, 22.5.2015
Read more...