Jiří Peňás (redaktor LN): „Existuje vražda biologická a existuje i vražda kul­turní. Ta první likviduje lidské ži­voty, ta druhá paměť. Jde vlastně o druhou smrt, neboť se jí ničí dílo, které má člověka přežít.“ – „Fanatici a ničitelé jsou multirasoví a nadnáboženští. Islámský stát se podobá ruským bolševi­kům v prvních letech revoluce, kdy imámové Lenin a Trockij vy­hlásili válku ve jménu svaté revo­luce (džihádu) a se vším patosem a zápalem šli bořit starý, hříšný a reakční svět. Byli odhodlaní ho třeba i přivést do pekel, jen když se v jeho plamenech zrodí nový. Čím více se jich tzv. kulturní svět děsil a štítil, tím byli spokojeněj­ší. Hrůza byla jejich spojencem a děs a hnus nejlepší propagací. Kolik jen vzdělaných a slušných lidí v tom vidělo naději a příslib budoucnosti...“

V LN vycházejí vynikající postřehy, které by neměli uniknout pozornosti široké veřejnosti. Nedivím se, že čtennost a náklad LN stále stoupá. Bohužel ne vždy jsou dostupné zdarma (měly by být všechny přístupné v archivu LN). Vzhledem jejich závažnosti si některé z nich občas dovoluji zveřejnit. Jistě díky tomu neklesne náklad LN, ba naopak. Dnes připomínám dva z nich k aktuálnímu tématu uprchlíků, kde je pojednáno o praktickém dopadu jiné kultury na naši kulturu a zvyky a vyšším principu mravním. Ani my jsme se v minulosti nechovali tak, jak se sluší na vyspělý a kulturní národ. Dějiny se stále opakují, či „rýmují“, jak nedávno výstižně řekl jeden Američan. Proto neškodí si ponaučení z dějin neustále připomínat, abychom nebezpečí zabránili, či zamezili nejhoršímu.

Povaha člověka a jeho sklony se nemění po staletí, jak v dobrém, tak špatném. Nezvládne-li to zdravý rozum, nastupuje přírody a její neměnné zákony. Také bych se nechtěl dožít u nás doby, kdy muslimský pokladní v supermarketu odmítne u pokladny obsloužit křesťanského zákazníka, protože odmítne vzít do ruky balíček slaniny či vepřového masa, či ztráta práce kuchařky ze školní jídelny. Jenom proto, že připravila pro muslimské děti jídlo podle zakázaného způsobu „haram“, místo podle povoleného „halam“. To se stalo ve škole v Anglii, v dnešní době, kterou navštěvují i děti křesťanů. V Bruselu už je dokonce zakázáno slavit Vánoční svátky, abychom neurazili Muslimy. Velké problémy vzniknou vždy, když se neřeší zdánlivě daleko menší. Ty potom, zůstanou-li neřešeny, jsou základem velkých, často už neřešitelných, protože už je pozdě. Ještě máme čas. Obávám se, že už ho mnoho nezbývá!

Jan Šinágl, 26.8.2015

* * *

Islámský stát v Sudetech

V roce 1977 nechaly úřady zbourat nesmírně cenou renesanční radnici v Horním Slavkově. Byla v té době již zchátralá a léta pustá jako v té době celé kdysi slavné hornické město, jehož osudem bylo, že leželo v Sudetech. Zřej­mě by se dala opravit, ale tehdy k tomu nebyla vůle. Ta byla spí­še na straně destrukce. Pryč s tím, stejně je to po Němcích...

Demolice v Horním Slavkově - Schlaggenwaldu - byla obvyk­lým projevem běžného barbar­ství komunistického státu. Ne­schopnost udržovat cokoli složi­tějšího v dobrém stavu se mísila s ideologickou averzí vůči cír­kevním (a aristokratickým a ně­meckým) památkám. Mnohé se za čtvrt století opravilo, ale na mnoha místech devastace trvá, není vyloučeno, že se některá dal­ší - v Horním Jiřetíně - z jiných důvodů chystá.

Nyní ostrý střih. Zničení - pravděpodobné - Ba’alova chrá­mu v syrské Palmýře je samo­zřejmě jiná liga. Antický chrám je hodnota jaksi celosvětová a jeho vražda zasahuje kulturní lidstvo přímo v jeho srdci. Tedy snad. Neboť můžeme se přít o čemkoli, ale některé věci by měly být jasné. Existuje vražda biologická a existuje i vražda kul­turní. Ta první likviduje lidské ži­voty, ta druhá paměť. Jde vlastně o druhou smrt, neboť se jí ničí dílo, které má člověka přežít.

Fanatici a ničitelé jsou multirasoví a nadnáboženští. Islámský stát se podobá ruským bolševi­kům v prvních letech revoluce, kdy imámové Lenin a Trockij vy­hlásili válku ve jménu svaté revo­luce (džihádu) a se vším patosem a zápalem šli bořit starý, hříšný a reakční svět. Byli odhodlaní ho třeba i přivést do pekel, jen když se v jeho plamenech zrodí nový. Čím více se jich tzv. kulturní svět děsil a štítil, tím byli spokojeněj­ší. Hrůza byla jejich spojencem a děs a hnus nejlepší propagací. Kolik jen vzdělaných a slušných lidí v tom vidělo naději a příslib budoucnosti...

S bolševiky se civilizovaný svět nakonec nějak naučil žít. So­větský svaz, který byl dědicem onoho strašného počínání, se stal „normálním státem“ a mnozí v něm dnes nevidí velký rozdíl od toho, kde vše zůstalo při starém. Nakonec se zhroutil, ale cosi z něj žije dál.

Zničená radnice v Horním Slavkově je jen nepatrný střípek toho „globálního příběhu“. Jaký bude ten, který se odehrává v syrské Palmáre?

JIŘÍ PEŇÁS, redaktor LN, 25.8.2015