V Melbourne mají nádherný tenisový stánek pojmenovaný po stále žijícím Rodu Laverovi. Jeho tvář při nedávném grand slamu pravidelně ukazovala australská televize, sedícího mezi diváky. My máme na Štvanici také hezký tenisový stánek – bezejmenný?! Proč se asi nejmenuje po Janu Kodešovi, Jaroslavu Drobném či Martině Navrátilové? Vývoj od listopadu 89 je obrazem českého charakteru a jeho schopností – nikdy jsme si neuměli sami vládnout. Vždy jsme vládnutí zneužívali ve svůj osobní prospěch, ne službě vlasti – o tom jsme jen pokrytecky, ale o to více vlastenecky, mluvili. Jsme vlastenci jenom na demonstracích a při výročích. Kolik "vlastenců“ vyvěsí na svém domě 28.října státní vlajku?
EU je nádherná myšlenka, ale současně důkazem, že nelze rychle spojovat různé kultury, mentality, různou zkušenost a tradici. Hranice mají smysl dokud jsou rozdíly mezi zeměmi velké, rušit se mohou až když se rozdíly vyrovnají, především v oblasti morální. Ta je závislá na hospodářské vyspělosti země. Chudý bude brát vždy. Jeho zájmem je ukončení bídy až poté morální hodnoty.
Policejní šéfové zapomněli na své mrtvé. Pamětní deska na Policejním prezidiu se jmény policistů, kteří položili život při obraně zákona a svých spoluobčanů, obsahuje jména jen do roku 2009! Mluvčí PP David Schön prohlásil doslova: „Neznamená to, že prezidium zapomnělo jména doplnit. Znamená to pouze, že k věci aktuálně nemám možnost zjistit potřebné informace.“ Doufejme, že je pan mluvčí za dalších 6 let zjistí, pokud je tak „schopný“ jako současné vedení PP!
Stranu Zelených vede Matěj Stropnický, bývalý asistent poslankyně Olgy Zubové? Její volební plakáty kdysi zaplavily Prahu. Zaplatil je LUKOIL?! Bude příští volební kampaň Strany Zelených platit také LUKOIL?! Odpovězte si sami. Při rostoucím vlivu a troufalosti Ruska na našem území i s ohledem na současný kolaborantský Hrad, není odpověď tak těžká.
Bývalý komunistický předseda vlády Lubomír Štrougal byl zbaven obvinění se zavinění smrti několika desítek lidí z důvodů promlčení?! Na německé ARD vysílali nedávno reportáž ze soudního procesu s 94-letým válečným zločincem, kde svědčili 90-ti letí. Státní zástupce prohlásil na kameru: „Vraždy jsou nepromlčitelné. Je to i naší povinností pro pozůstalé. Zlo je třeba pojmenovat a odsoudit.“ Válečný zločinec byl vyslýchán 2 hod. denně, více lékaři nedovolili. Mlčel. Lubomír Štrougal má na svědomí i smrt Pavla Wonky, který byl zavražděn před 28 lety (26.4.1988) a kdy žádal o pomoc 10 dní před svou smrtí! Je i tato vražda promlčena? Proč i z této vraždy nebyl obviněn?! Pavla Wonku nezabily elektrické dráty na hranicích, ale pochopové zločinného režimu, kterému velel i Lubomír Štrougal!
I při určité skepsi k politice Lidovců, dané historií této strany, lze ocenit vystupování místopředsedy vlády Pavla Bělobrádka v poslední době. Má stále více státnické prvky. Ty naopak zcela postrádá prezident Zeman o němž v MF DNES před 16 lety napsal Karel Stegerwald: „Zeman je nepřítel opatrné cudnosti. Raději si natahuje tričko, oslněn svou oslnivostí. Je kráčejícím příkladem toho, že mnohdy je poplužní dvůr přec jen lepší než proříznutá ústa. Většina potíží, které má Zeman s vládnutím, neplyne z toho, co strašlivého udělal, nýbrž z toho, co strašlivého vyhrkl. V dějinách bude zapsáno: Ústa mu nosila neštěstí.“
Laciná obliba se získává špinavými prostředky. Strachem se vzdy tento národ nechal zmanipulovat do bezbranného stáda. „Strach je nejsilnější motivací tohoto národa“, řekl ve 20-tých letech tehdejší velvyslanec Německa v Praze Walter Koch. Dnes se to opět potvrzuje v otázce uprchlíků – ačkoliv tu téměř žádní nejsou, máme strach. Jiné země jich přijaly mnohem více a nelehkou situaci řeší. Je to i náš problém a nezbavíme se ho novými ostnatými dráty. Rusko cíleně útočí na Evropu. Čím dříve to pochopíme, tím lépe pro nás i pro uprchlíky.
PČR chce navýšit stav a potřebuje další miliardy. „Vykrmena“ je dost, jen by se měla naučit pracovat efektivně, hlavně její vedení. Naopak je třeba vyzbrojit armádu a navýšit počet vojáků. Válka už je, jenom ne u nás. Můžeme se opět stát její bezbrannou obětí, budeme-li se chovat tak nezodpovědně jako dosud. „Lepší je být zbytečně vyzbrojen než beze zbraní bezmocný.“
Tomáš Holub byl Papežem jmenován novým plzeňským biskupem - http://tisk.cirkev.cz/z-domova/tomas-holub-novym-plzenskym-biskupem/ - je bratrancem ing. arch. Marka Řičáře. Boží Mlýny melou pomalu, ale jistě.
Vrchní státní zástupce JUDr. Boris Havel se v této kauze zachoval jako Urválek v 50-tých letech. Věřme, že se pravdu veřejnost dozví dříve, než tomu bylo v kauze dr. Milady Horákové.
* * *
Zdravá strava je kořenem zdraví. Je stále méně zdravá a chutná. I proto byli naši předci daleko zdravější než my dnes. My si zdraví zachraňujeme léčbou. S každou generací se bude nutně přirozené zdraví oslabovat. Pokusy o genetickou manipulaci s lidmi jsou stále reálnější – jistou cestou do pekla. To, co dnes pole vyprodukuje vypadá stejně jako před 100 lety, ale díky chemii kvalitou a chutí je to neporovnatelné a zdaleka ne tak zdravé jako tomu bylo za časů přirozeného způsobu zemědělství. Projevuje se to na zdraví především mladé populace. Ten se bude nutně zhoršovat a s ním i náklady na zdravotnictví.
Rozhodnutí britského Úřadu pro fertilitu a embryologii člověka o genetické manipulaci, otvírá Pandořinu skříňku, jak píše Jiří Vácha ve skvělém článku „Pak už to nepůjde zavřít…“ (LN 12.2.2016). Končí slovy: „To by pak bylo vítězství pohledu na člověka jako na molekulární agregát, vržený do světa slepým hodinářem.“ Zase si jednou namyšleně nižší myslí, že pochopí a ovládne vyšší jehož je výsledkem.
Radek Mikuláš v článku „Chvála autorit“ (LN13.2.2016): „Silné osobnosti nemohly ani dnes vymizet; ale asi nejsou dnes vidět tolik jako dřív – a s jistotou je poznáme až podle vzpomínek…“
Komunistické "běsy", které jsme místo potrestání „pustily z řetězu“ v roce 1990 ukazují dodnes, čeho jsou schopny! Problémy dnešní doby jsou zasloužené, ale i současnou výzvou a nadějí každému z nás.
Jan Šinágl, 13.2.2016
* * *
„Je to pořád totéž, nuda, nuda, nuda. Neděje se nic, nic, nic. Kdyby se tak někdy chtělo něco stát, co by nemělo tu fádní příchuť všednosti … Kdyby se tak zas jednou začaly stavět barikády. Byl bych první, kdo by se na ně postavil, ještě s kulkou v srdci bych chtěl prožívat to opojné nadšení. Tento mír je tak hnilobný, slizký a mazlavý jako politura na starém nábytku.“
Georg Heym
* * *
… tu touhu po cizomluvech jeví stejně dítě jako člověk dorostlý, nevzdělanec jako vzdělanec! Drobný náš gymnasista cítí se nesmírně povznesen nad drobného realistu (tj. studenta reálky, tehdejší technicky a přírodovědně zaměřené střední školy) — vždyť on dovede říkat „Cicero“ — „Alkibiades“! Starý náš voják cítí se velice vyvýšen nad celičkou vesnicí — vždyť on dovede občas prohazovat slovíčka německá! Ba i vzdělanec rád užívá slova cizího a zdá se mu pak věru, že jím přece jen řekl alespoň o špetičku více než dotyčným slovem českým. Je to s tou chutí na cizí slova jako s chutí na cizí jídla; za cizím stolem zdá se nám všechno chutnější a lepší. A za cizím stolem se arci také pak nejčastěji — stáváme směšní! Přijdou pak jídla, s kterými nevíme jak zatočit. A přijdou ta slova, s kterými nevíme dobře čeho si počít…
* * *
„Mentalita společnosti, která nemá hrdiny ani oběti respektive své hrdiny deklasovala ona sama a dnes si přeje, aby s ní bylo jednáno na stejné úrovni jako se státy mající nesčetné oběti a nádherné hrdiny. Ptát se je zbytečné. Konat je potřebné.“
K. Mrzílek
Read more...