Minulý týden jsem náhodně navštívil jednání jednoho soudu v Praze. Otec rodiny se už tři roky neúspěšně soudil s jednou velkou cestovní kanceláří za neuvěřitelně zpackanou dovolenou s manželkou a čtyřmi dětmi. Jeho advokát se nedostavil. Soudce vyzval žalobce, zda se chce písemné vyjádření doplnit. Zažil jsem něco, co ještě nikdy během stovek soudních jednání. Žalobce hovořil cca 15 minut, selhal mu hlas, rozplakal se, kdy se mu trauma z dovolené vracelo. Měl jsem také „nakrajíčku“. Podíval jsem se na tři soudce, všem se leskly oči. Porada před vynesením rozsudku trvala nezvykle dlouho. Soud dal žalobci za pravdu.

Na tomto příběhu ze života je obdivuhodné i to, že podnikatel je finančně nezávislý, s výbornou pověstí, zaměstnává desítky lidí, ale nemohl žít s pocitem, že takováto nespravedlnost nebude potrestána.

Oslovil jsem právníka protistrany, nejprve neměl moc času, ale najednou řekl, že by zašel na pivo. Byly z toho dvě nádherné hodiny člověčiny, kdy za žalobce a jedinou přítomnou veřejnost byla útrata zdarma. Poctivý podnikatel má nového právníka. Našli se dva slušní lidé a mne těší, že jsem tomu mohl být nápomocen.

Jan Šinágl, 26.6.2016