No ale co s lidmi, kteří nechtějí přemýšlet?
Jsem přesvědčen, že lidská společnost se dělí na ovce a ovčácké psy. Ovce jsou užitečné, ale jsou tu od toho, aby jim někdo řekl, co si mají oblékat, co mají jíst, co mají dělat. Nechtějí vzít odpovědnost za svůj život do vlastních rukou. Takových je většina. A pak jsou tu lidé, kterým to nedá a snaží se společnost někam posouvat. A podle mě je potřeba najít rovnováhu, aby ti ovčáčtí psi brali na ty ovce trochu ohled. Což se ne vždy daří.
Nemáte pocit, že byste mohl být společnosti ještě užitečnější, kdybyste šel do politiky?
Nejste první, kdo se mě na to ptá, ale já bych do politiky nemohl. Mám několik vlastností, které by mi nedovolily v politice fungovat. Zaprvé dokážu rychleji mluvit než myslet. Pak nemám trpělivost. Potřebuji, aby se věci rychle hýbaly kupředu, a nejsem schopen s někým pologramotným diskutovat o něčem, co je úplně jasné. Já třeba fandím Babišovi a pořád věřím, že to myslí upřímně, a obdivuji ho, že do té politiky vlezl.
Mimochodem poté, co se stal ministrem financí, jsem na tom ministerstvu byl. A když jsem to viděl, tak jsem si říkal, že by to byl možná skvělý hotel, ale jak chce odsud někdo řídit finance? Nejde jen o tu budovu, ale i o tu atmosféru v ní. To si raději uvázat na krk kámen a skočit do Orlické přehrady než jít do politiky. Ale abych se vrátil k Babišovi, v jednom se plete. Stát nelze řídit jako firmu. Do firmy si pracně vybíráte lidi a je to neustálý proces ladění týmu. Volby vám semelou dohromady 60 procent psychopatů, kteří jdou do politiky kvůli sobě, a ne proto, aby udělali něco pro ostatní. S nimi pak něco vytvářejte. Proto tvrdím, že stát by měl mít agendy co nejméně. Kdybych měl tu moc, tak zařídím, aby firmy dávaly peníze nikoli státu, ale aby je přímo investovaly například do školství, zdravotnictví a podobně. Když dám peníze do nějaké školy, tak si přece velmi pečlivě dohlédnu na to, aby to někdo neukradl.
DIGITÁLNÍ DĚDEK – Dalibor Dědek, zakladatel a spolumajitel Jablotronu, miliardář z chalupy – LN, INDEX, 8/2016
* * *
Je třeba volit lidi ne strany. Stávající systém je založený na stranách. Pokud chce do senátu kandidovat občan musí na rozdíl od nominace stranou sehnat podpisy na petici podporující jeho kandidaturu (tuším 15.000 podpisů?!). To je téměř nereálné a diskriminující, byť určitý počet je nutný, jinak by na senátora kandidoval kdekdo. Politické partaje, pro jejíchž založení je rovněž nutná petice, to potom mají jednodušší.
Proč máme takové potíže s problematikou výstavby?
Protože musíme respektovat územně plánovací dokumentaci krajů neboli ZUR. Jihomoravský kraj nemá ZUR více než 12 let a směrem do Vídně se nepostaví ani cyklostezka. Zákon o liniových stavbách zpracovaný v roce 2014, leží na MD v šuplíku ministra dopravy Ťoka s odůvodněním, že je protiústavní. Kdo jiný než Ustavní soud může rozhodnout o ústavnosti zákona pokud někdo takový podnět podá?! Hlavní je že protestují oranžové kraje, protože přijetím zákona končí machinace s pozemky.
Pražský okruh je další příklad
Projekt je starý od roku 1960 a přivádí tranzitní dopravu do centra města (usek 511 dálnice Říčany – Běchovice). Na usek u Černého mostu přivede další tisíce aut převážně tranzitních. Projekt zpracovaný v roce 2014 včetně technicko - ekonomického posouzení leží na MD a RSD - jen nikoho nezajímá. Nikdo tam zatím nevlastní žádný pozemek !!!
Je třeba se více zaměřit na lidi než na partaje. Dobře ví, proč si zákony proti občanům pojišťují svoji moc a vliv na úkor občanů. Ti jsou nuceni volit kandidátky a souhlasit tak se zneužitím svého hlasu ať vědomě či ne. Proto je účast ve volbách žalostná. Až budou na kandidátkách skutečné osobnosti, nebo možnost volit na důležitá místa jen přímo, bude volební účast vysoká. Kvalita strany v příštích volbách bude daná kvalitou jejích kandidátů – jen program není žádná kvalita. Součástí jejich kandidatury by měl být podrobný životopis a co už prokazatelně dokázali udělat ve prospěch společnosti. Majetkové přiznání skutečné osobností předloží jako naprostou samozřejmost. Jen tak můžeme začít postupnou cestu, aby zákony platily pro všechny stejně a ne čím větší zloděj, tím větší jistota beztrestnosti před zákonem. Nová „pravidla hry“ si musí vynutit občané, politici nemají důvod je měnit – ti nepoctiví. Poctiví je uvítají a podpoří. To mlčení jen potvrzuje, že ti nepoctiví jsou zatím ve většině.
Tato ukázka z RČT o otci presidentky exekutorské komory – podvodníka s 20-ti miliony dluhů, je další otřesné zdokumentování stavu naší společnosti – naprostý mravní rozklad! Je v zájmu každého slušného občana, aby se začal aktivně zajímat o veřejné dění, dříve než bude pozdě!
Jan Šinágl, 14.9.2016
* * *
Read more...