Štěstí pro T. G. M. i pro Havla - Putinovi velmi ulehčuje moc člověk Homo sovieticus – Z programu CSU – Jak ochránit občany před prezidentem

Ale je zde ještě drahé možné vidění a in­terpretace neúspěchu prosazení realistic­kých paradigmat před první světovou vál­kou. Byli to intelektuálové, nikoli obec­ně vzdělanci a duchovní elity jako tako­vé, nýbrž právě ty jejich části, které vědo­mě vyrůstaly mimo a mnohdy i v přímé opozici k sílícím stranickým strukturám a formacím.

Nezávislí intelektuálové se uplatňují v politice moderního pojetí a éry v zása­dě pouze tehdy, kdy jsou politiky - rozu­mějme tradičními strukturami politické moci a hierarchie - připuštěni, kdy jsou jimi strpěni. Je tomu tak ve fázích, kdy je politika pod vnějším tlakem nezbytné změny a hledá „bílé koně“, kteří by na sebe vzali roli očisty a převezli ji přes rozbouřené vody sociálního neklidu, aby oni „bílí koně“ byli po čase ze svých pozic opět vytlačeni „povolaný­mi" politickými reprezentanty standard­ního kariérního stranického vzestupu. Ji­nak řečeno: nezávislé intelektuálské sku­piny si v moderní politice svůj prostor nevydobývají, je jim pouze přenechá­ván. Neúspěch politického realismu sklonku 19. století tak můžeme rovněž hodnotit jako neúspěšný pokus o nabou­rání postupně se opevňujících pozic stra­nické politiky a znovuzískání politické autority nezávislých intelektuálů.

A bude tomu tak i do budoucna. Ani Tomáš G. Masaryk, ani Václav Havel by jako nezávislí intelektuálové nemohli za standardního vývoje politického modelu být politicky úspěšní. Jejich éra byla pří­značná právě pro revoluční dobu, kdy stranické elity dočasně ustoupily do stí­nu a přepustily svůj prostor. Můžeme přát panu Robejškóvi a jeho Realistům hodně štěstí, avšak jejich úspěch by byl dokladem, že politika se nachází v oprav­du hluboké krizi a v bodě skutečně revo­lučního zlomu, a především - že to tak vnímá česká společnost.

Z článku „Robejškovi a jiní realisté“, Vratislava Doubka, LN, 3.12.2016

Působí v Ústavu politologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy a v Masarykově ústavu a Archivu AV ČR

* * *

Putinovi velmi ulehčuje moc člověk Homo sovieticus

Masha Gessenová, riusko-americká novinářka a politická aktivistka: Nemůžete chtít od toho šíleného psa, aby si hrál s vaší kočičkou. Ale také nechcete nechat svou kočku terorizovat. Jaké je tedy řešení? No asi postavit mezi vámi a sousedem neproniknutelný plot. Z této situace není možné se dostat normální, evoluční cestou.

LN Jak tedy s ruským prezidentem jednat?

Musíme si přestat myslet, že existuje strategicky správné rozhodnutí, strategicky správné řešení, strategicky správné chování. Protože strategicky správné by bylo přidat se ke smečce vzteklých psů a chovat se jako oni. Existuje však také morálně správné chování. A to je to, k čemu musíme směřovat. A to je také to, co západním politikům ze všeho nejvíc chybí – odvaha k nestrategickému ale morálně správnému jednání. Jediným správným krokem vůči Putinovi by teď měla být jeho izolace.

LN Není nebezpečné provokovat vůdce atomové velmoci a přerušit s ním dialog?

Moc nechápu smysl takového dialogu. Už víme na sto procent, že Putin pokaždé, když něco slibuje, lže. Jaký smysl má se o tom znovu a znovu přesvědčovat? Obama byl politik srdce, ale bez vize. Reagan měl vizi. Je třeba artikulovat postoj Západu k bezesporné mu zlu. Ne k Rusku, ne k Islámskému státu, ale k jasně vyjevenému zlu. Co je nejdůležitější vědět - v Rusku snad neexistuje člověk, který by věřil, že může volbami něco změnit

LN Putinovi velmi ulehčuje moc člověk Homo sovieticus, 26.11.2016 

* * *

Z programu CSU

Program Die Ordnung zdůrazňuje, že němčina je jediným komunikačním jazy­kem: „Naše kulturní tradice a svobodný způsob života nejsou nikomu vnucovány, ale každý, kdo u nás žije, musí akcepto­vat naši kulturu jako součást veřejného ži­vota. Bavorské motto ,žít a nechat žít“ pla­tí pro všechny, ale nenecháme si vnuco­vat, aby se naše kultura přizpůsobovala. CSU se nebojí změn, ale nechce, aby se změnilo Německo. Proto ve svém programu Die Ordnung uvádí, že kromě právní regulace existují nepsaná pravi­dla, která utvářejí mezilidské vztahy a ga­rantují bezkonfliktní soužití. Lidé si při setkání podávají ruku a loučí se pozdra­vem. Slabým je poskytována pomoc a ob­ličej se nezakrývá závojem. Kdo u nás žije, musí se těmito zvyky řídit. Kdo nerespektuje například zdravotní sestry, nebo učitelky, znevažuje náš způsob života. Aby společný život mohl fungovat, muse­jí všichni mluvit stejnou řečí a tou je něm­čina a žádná jiná.

Kdo zůstane, musí se integrovat. Ne­smějí vznikat šedé zóny, v nichž se rodí radikalizace. Integraci podle CSU řídí leitkultur, přičemž odmítá multikulturalismus, protože vede k netoleranci, ghettům a násilí. Kdo u nás žije, musí žít s námi, a nikoli vedle nás nebo proti nám. V Německu platí naše pravidla, nikoli pravidla země původu migrantů. Burka ani nikáb nepatří do naší kultury ani neodpovídají roli ženy v naší společnosti. Integrace je založena na aktivní spolu­práci a ten, kdo se tomuto požadavku ne­chce přizpůsobit, musí odejít. Vyžaduje také toleranci k jiným životním způso­bům a názorům, rovnoprávnost muže a ženy a loajalitu k německému národu, státu a jeho institucím. Protistátní čin­nost je nepřípustná, stejně jako nábožen­ské, etnické a politické konflikty cizích národních skupin na našem území.

LN, 26.11.2016: CSU: Migranti se musejí integrovat

* * *

Jak ochránit občany před prezidentem

V atmosféře silného odporu znač­né části veřejnosti proti jednání a způsobu vystupování české­ho prezidenta přišla celá třetina Posla­necké sněmovny s oportunním ná­vrhem, aby byl do trestního zákoníku vrácen paragraf o hanobení republiky a prezidenta. To se děje navíc paralelně s konáním česko-čínského obchodního summitu, který má podpořit rozšíření vzájemných vztahů mezi oběma země­mi, tedy akcentovat téma, které vlastně bylo tou pověstnou poslední kapkou, kvůli níž se veřejnost zaktivovala k od­poru. Tedy obsedantní tlak na neposkvr­něné vztahy s Čínou. V poslaneckém návrhu se doslova píše: „Díky této nove­le trestního práva a práva přestupkové- ho by v budoucnosti nemělo docházet k excesům na adresu prezidenta republi­ky, k jeho hrubým veřejným urážkám.“ Jenže s tou hrubostí a znevažováním je to přesně naopak, a to chronologicky i obsahově. Byl to Miloš Zeman, který od počátku svého prezidentského angaž­má vnesl mezi vážený institut a občany hrubost, neomalenost, urážky, pohrdání a sprostotu. A nejde jen o jednotlivce. Prezident, který se zavázal společnost stmelovat, nevybíravě útočil i na celé segmenty společnosti, znevažoval je­jich důstojnost a označoval je za zdroj všeho zla ve státě. To se týká především intelektuálů a umělců, kteří vždy mají nezastupitelnou úlohu v analýze a po­jmenovávání společenské situace a čas­to přebírají roli svědomí národa. Tako­vé útoky, včetně útoků na média, a ne­přípustné paušalizace a označování ne­přátel nejsou jen nevkusné a nevhodné z hlediska etikety, ale rozvracejí a osla­bují demokratický chod státu, lze je vní­mat také jako zastrašování a nepřímé po­kyny těm, kteří „pravdu a lásku“ k své­mu životu jaksi nepotřebují a kteří a pri­ori považují jakékoliv elity za elitáře.

Jde o směřování naší země

Toto rozdělování společnosti je již samo o sobě škodlivé a nebezpečné. Ale ta skutečná neomalenost a excesy prezidenta spočívají v jeho politické ori­entaci na východ, na Rusko a Čínu, na země, z nichž jedna stále de iure a dru­há de facto ztělesňuje ty pořádky a hod­noty, proti kterým se v roce ’ 89 uskuteč­nila sametová revoluce a které jsou zce­la protichůdné našemu domácímu smě­řování i našemu místu mezi ostatními demokratickými národy a institucemi, které stvrzujeme pakty, úmluvami, vo­jenskými a politickými svazky atd.

Prezident dělá svou vlastní meziná­rodní politiku, kterou ani nevysvětluje, ani nekonzultuje s občany, ale patrně v dostatečné míře ani s vládou a parla­mentem. Je nechutné a zarážející, kolik slov padlo o životní důležitosti obchod­ních styků s Čínou, která nás, jak zdů­razňuje většina odborníků, spíše zneuží­vá k politickým cílům, a jak málo padlo slov o tom, že uzavíráme partnerské do­hody se zemí, jež se nevzdala komunis­tického systému, jenž má na svědomí desítky milionů mrtvých, která stále vězní a popravuje své politické protivní­ky a která obchoduje s lidskými orgány.

Je celkem snadno představitelné, že prezident České republiky s nelibostí nese, když se v tisku tu a tam objevují spekulace, jestli se v jeho případě nejed­ná o vlastizradu a jestli jeho mezinárod­ní orientace, která není jen osobním pře­svědčením, ale je doprovázena státnic­kými činy a závazky, neohrožuje demo­kratický vývoj nejen u nás, ale i v Evro­pě. A je také celkem představitelné, že by se jemu, ale i jeho politickým spojen­cům „napříč politickým spektrem" líbi­lo nasadit občanům náhubek. Obávám se, že v této při s preziden­tem a o prezidentovi nejde o znevažová­ní, hrubost, urážky a etiketu. Dokonce ani „jen“ o morálku. Občanská společ­nost se brání proti snaze obrátit směřo­vání naší země, ale i podstatné části Ev­ropy, k posttotalitním a totalitním velmocem, zkrátka zvrátit politický vývoj.

To nic nemění na faktu, že poslanec­ká iniciativa o návrhu zákona je, navíc v této situaci, neomalená, znevažující občany a až drzá, což si někteří odvolávači podpisu asi uvědomili, a my by­chom měli mít právo nejen to i nadále říkat, ale také se proti zmíněným ten­dencím a snahám demokraticky bránit. Dnes nejde o to ochránit institut prezidenta, ale institut občana.

LN, Tomáš Vystrčil, publicista, 30.11.2016

* * *

J.Š.5.12.2016