„Kde domov můj? Správná otázka. Je vůbec náš domov náš? Když jsme ho nikdy nedokázali uhájit? Jako jinde malé národy. Patřil jiným a vládli v něm vždy jiní! Nacisti, bolševici. Abychom byli relativně svobodní, vstoupili jsme do EU. A už zase remcáme díky své jednotě v nejednotnosti.“ - „Safčenková je protějšek ministra obrany Stropnického. Ten je ukázka české malosti.“ - „Nežli hodnotit působení ambasadora Schapira, kdy se čeští kritici uvolněně vyjadřovali, měli by také hodnotit při odchodu působení ruského ambasadora.“
LN Opravdu není nikdo, kdo by sdílel vaše ideály?
Ale ano, v parlamentu sedí slušní lidé, i chytří. Chytrých je ale víc než slušných. Absolutní nedostatek je politiků statečných. Takoví, kteří jsou ochotni zásadně změnit systém a bojovat za to i za cenu ohrožení života, prostě nejsou. Většinou doufají, že za ně někdo všechno vyřeší. Nakonec by jim bylo jedno, zda bych zvolila cestu Indiry Gándhíové, nebo Augusta Pinocheta. Hlavně aby jim bylo dobře.
LN Ani gruzínský exprezident Saakašvili není tím, kdo by vás podpořil?
Za Ukrajinu může zemřít jen Ukrajinec. Proto je třeba nebát se obětovat sám sebe. Ale musíte být připraveni i na to, že svými postoji ohrozíte své blízké. Nesmíte se bát ztratit to nejcennější pro pozemskou bytost ve jménu něčeho vyššího, jako je záchrana vlasti.
LN Jste připravena obětovat i své nejbližší nebo svobodu?
Ztráta by to byla mimořádně bolestná. Jenže člověk je absolutně svobodný, jen když nikoho nebo nic nemá. V cele, zbavena všech pozemských statků, jste nejsvobodnější. Pro mne jsou sestra a maminka ty nejbližší bytosti na světě. Uvědomuji si ale, že žádný člověk není věčný. Proto je těžké říci, co je v životě nejdůležitější. Nechci, aby mi rodina odebrala moji svobodu. Pak by to pro mne nebyla nejdražší rodina.
LN Politologové vás například nazývají rekordmankou v pádu popularity - klesla prý z 60 procent najedno...
Chybný údaj. Moje popularita se snížila, ale z 90 na 60 procent. Mnozí politici sní o šedesátiprocentní podpoře voličů.
LN Rozpaky nad vaším příjezdem panovaly v diplomatických i politických kruzích, i část akademické obce se bála vaší neřízenosti... Přitom když jste seděla ve vězení a poslankyně Kristýna Zelienková organizovala řetězovou hladovku na vaši podporu, i ukrajinská diaspora byla nadšena. Dnes vám vytýká, že legalizujete separatisty, když s nimi osobně jednáte o propuštění vězněných Ukrajinců…
O propuštění lidí, jejichž seznamy jsem teď navzdory obrovské kritice zveřejnila, budu jednat třeba s ďáblem. Jinak své kritiky chápu. Protože lidé se snadno sjednocují kolem neštěstí. Jak se objeví radost a úspěch, vyvolává to závist. Když jsem byla v zajetí, lidé to vnímali jako naše společné hoře. Po mém propuštění se do věci vložili politici a novináři. Je důležité, na jaké kanály se lidé, kteří mne kritizují, dívají. Někdo mne za jednání s Plotnickým a Zacharčenkem (vůdci separatistů - pozn. red.) chválí, někdo kritizuje.
LN Přesto si myslím, že se váš obraz za krátkou dobu změnil. Z Johanky z Arku, bojovnice, která se nezalekla ani mocného prezidenta Putina, se stala, alespoň podle četných médií, spíš nekorektní* politicky naivní osoba, která ohrožuje jednotu Ukrajiny...
Do mého zatčení mě nikdo neznal. Když mne unesli do Ruska, média mne začala vykreslovat tak, jak se jim to v tu chvíli hodilo. Vytvořila jednotný portrét Nadije Savčenkové. Ale pak jsem vstoupila do politiky a každý začal malovat svůj obrázek. Lidé mají ovšem nejradši, když je něco buď černé, nebo bílé, a ne když musejí přemýšlet. Chtějí si zapnout televizi a slyšet potvrzení své pravdy. Nejraději bych každému vysvětlila své postoje osobně, v nezprostředkované formě. Po pěti minutách rozhovoru najdu s protivníkem společnou řeč.
LN Ve vězení jste napsala knihu Silné jméno Nadija. Bude mít pokračování?
Kdybych teď měla napsat knihu, jmenovala by se Hrdinové musejí zemřít. Pak zůstanou navždy hrdiny. Když hrdina nezemře, stoprocentně ho zbaví vavřínů. Zostudí ho.
LN Možná to pro vás bylo ve vězení, při všem respektu k tomu, co jste musela vytrpět, jednodušší než v politice...
Ve vězení jsem měla jedinou zbraň - říkat, co si myslím, a hladovět. I v politice jinou zbraň než pravdu, kterou otevřeně vyslovuji nepoužívám. Jenže jen mluvit nestačí. Je potřeba také něco dělat. Pokud jsem jednáním s vůdci separatistů Plotnickým a Zacharčenkem něčemu pomohla, či naopak, se ukáže až v budoucnosti. Pokud tedy historii nebude někdo přepisovat podle svého. Mohou ze mě udělat jak anděla, tak ďábla. Snad pochopí, že ve vězení na svobodě se snažím žít svůj života tak, abych byla Ukrajině prospěšná. Ukrajina, to jsem já.
LN Chcete vytvořit nikoliv politickou stranu, ale platformu RUNA. Co bude její náplní?
Chci nastoupit cestu Indiry Gándhíové - cestu osvěty. Je třeba změnit zákony a pak oligarchové zmizí sami, neboť jen současná legislativa umožňuje jejich existenci. Nestačí měnit politiku, je třeba zničit stávající politický systém. Najít ještě lepší způsob řízení státu, než je demokracie. Třeba ten skok dopředu udělá Ukrajina. Nejdříve ale musejí lidé kontrolovat svou půdu, své nerostné bohatství. Usiluji o to, abychom nemuseli organizovat revoluci na Majdanu pokaždé, když chceme vyměnit prezidenta. Abychom to mohli učinit zákonnou cestou, hlasováním.
LN Přímá demokracie?
Přímá a čestná.
LN Pláčete někdy?
Ne. Nejsem ten typ. Rozčiluju se, rozbíjím věci, ale nikdy nepláču.
Nadija Savčenková (35), ukrajinská pilotka bitevního vrtulníku, jež byla v červnu 2014 zatčena separatisty na východě země a unesena do Ruska tamními tajnými službami. V Rusku byla odsouzena na 22 let za údajnou vraždu dvou novinářů. Po několika hladovkách byla vyměněna za dva ruské vojáky. Ve vězení byla zvolena poslankyní parlamentu za stranu Baťkivščyna. V prosinci 2016 ji vyloučili. Koncem roku 2016 založila politickou platformu RUNA.
Z rozhovoru v LN, Ukrajině chybí stateční politici,13.1.2017
* * *
Naše stopa
Novodobá česká stopa ve Washingtonu začíná ostrůvky žlutého sněhu, který vytvořila rozparáděná delegace během památné návštěvy Václava Havla v únoru 1990; končí pak narážkami Miloše Zemana, že protesty proti němu možná organizoval Andrew Schapiro. Oba příběhy jsou i dvěma póly našeho vztahování se k USA: ode zdi ke zdi, s nulovým výsledkem. Část společnosti zastává tak oddané transatlantické postoje, že je v rámci ochrany před východním impériem schopna odpustit spojenci cokoli. Menší, nikoli však nepodstatná část pak na strýčka Sama sdílí pohled zcela totožný s Kremlem. Chystané líbánky Miloše Zemana s Donaldem Trumpem na tom těžko něco změní. My Američanům nic nenabízíme a nic - „krom“ zajištění bezpečnosti - od nich nechceme. Česko nejenže nemá na svém území žádné americké vojáky (jako Polsko, Lotyšsko, Litva či Estonsko), ale od spojence, který platí tři čtvrtiny celého rozpočtu společné aliance, jsme nekoupili ani ty vrtulníky Black Hawk jako Slováci.
LN, PETR KAMBERSKÝ, 13.1.2017
* * *
„Kde domov můj? Správná otázka. Je vůbec náš domov náš? Když jsme ho nikdy nedokázali uhájit? Jako jinde malé národy. Patřil jiným a vládli v něm vždy jiní! Nacisti, bolševici. Abychom byli relativně svobodní, vstoupili jsme do EU. A už zase remcáme díky své jednotě v nejednotnosti.“ - „Zaorálek neustále tárá o bezpečnosti. Stropnický jedná chlapsky, vytrvale jenom na plátně, místo aby se chytil Zaorálkova neustálého zdůrazňování evropské bezpečnosti.“ - „Safčenková je protějšek ministra obrany Stropnického. Ten je ukázka české malosti.“ – „U nás jen psi psovodů nemají oháňky mezi nohama.“ – „Nežli hodnotit působení ambasadora Schapira, kdy se čeští kritici uvolněně vyjadřovali, měli by také hodnotit při odchodu působení ruského ambasadora.“ – „Pan Kamberský píše pravdu. A co my na to? Co stropí pan Stropnický? Bude válet ve filmu a v reálu s přídavkem zvratného zájmena „se“.“
K.Mrzílek
* * *
4000 US vojáků dorazilo do Polska. Dobře referovala ČT včera v Událostech, kdy věnovala tématu takřka stejný čas jako veřejnoprávní, německá ARD v obdobných Tagesschau (cca 7:50-9:50 min.). Události trvají hodinu, Tagesschau 15 min. Posuďte sami jaké zpravodajství oceníte více. Rozdíl poznáte i bez znalosti německého jazyka – včetně rozdílu webových stránek, kdy německé jsou uživatelsky mnohem dále.
Jan Šinágl, 15.1.2017
* * *
Polsko uvítalo americké vojáky. Čekali jsme na vás desetiletí, řekl ministr
Komentáře
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.