Postoloprtská kasárna, symbol největšího zločinu na Němcích v Čechách po skončení druhé světové války, majitel zboural. Proti demolici nikdo neprotestoval.

* * *

O odhalení pamětní desky masakru (pouze malá deska, jen v češtině a bez zmínky o Němcích) informovali Reportéři ČT 3.6.2010. Dále článek ze dne 16.6.2010, z něhož cituji - absurdnějšího projevu cynismu nemůže být: Kasárna nebudou kasárna, ale Eden - Jenže majitelka kasáren odmítla novou desku převzít. „Kasárna nebudou kasárna, ale měl by tady být dům pro seniory s pracovním názvem Eden,“ hají se majitelka kasáren. „Vždycky v Postoloprtech žili Němci s Čechy v symbióze, a proč by to tak nemělo být v Edenu?“ dodává. Součástí domu pro seniory má být nicméně také muzeum „Postoloprt jako takových, ale i slavné a neslavné minulosti této budovy“.

K tématu jsem napsal článek 14.6.2010, z něhož cituji:

U zdi kasáren v Postoloprtech stojí pětice zbitých chlapců ve věku od 12 do 15 let. Po salvě ze samopalů se čtyři kácí mrtví k zemi, jeden přežívá a prosí o milost. Umírá ranou do týla. "Protože jsem byl Markem přidělen jako hrobník, musel jsem těchto pět dětí pohřbít do jámy se střepy," vylíčil události svědek W.Z., jemuž bylo v té době 15 let. Pan Z. musel také pohřbít německého kapitána. "Šel k Markovi a žádal jej o ránu z milosti s tím, že se nemůže dívat na ty ukrutnosti a Marek ho usmrtil jedním výstřelem z pistole do týla." Podle policie Marek prokazatelně zastřelil - kromě tohoto německého kapitána - ještě další dva muže.“

Z výslechových protokolů Parlamentní vyšetřovací komise po válc

* * *

„…Navrhuji malý experiment: zkusme vyrobit pamětní desku s nápisem Všem nevinným obětem lidických událostí června 1942 a sledujme ten poprask, který nastane, když se ji v Lidicích pokusíme umístit. Protože v Lidicích zabíjeli Němci Čechy, kdežto v Postoloprtech se staly události a zabíjení Němců bylo pouhým (omluvitelným) excesem jinak spravedlivého vyhnání… tedy, ehm, vlastně odsunu.“

Tomáš Pecina

* * *

Dne 11.5.2010 byl v Postoloprtech vztyčen Kříž. Událost natočili Reportéři ČT a vysílali  v pondělí, dne 14.6.2010. Dne 28.4.2011 měl premiéru dokument Davida Vondráčka Řekni, kde ti mrtví jsou

* * *

Související články:

Největší poválečný masakr Němců vyřešen. Známe vrahy

Vykopej si hrob, mluví z archivu aktéři masakru Němců

Největší masakr Němců: Zahynulo 763 lidí, pomník není

Poválečný masakr Němců dostal pomník. Ale absurdní

Postoloprtská kasárna, místo poválečného masakru Němců, jsou zbouraná. Nikdo neměl námitky

* * *

11. 5. 2010 - Dne 11.5.2010 byl vztyčen za účasti pamětníků pana Františka Šedivého a Waltera Urbana v levonické bažantnici u Postoloprt kříž s pamětní deskou jako připomínka zbytečných poválečných obětí z řad místního a žateckého německého obyvatelstva. Pokus o vztyčení pamětní desky na postoloprtských kasárnách se setkal s nezájmem majitelů objektu. Připomínkovou akci organizovali dva bývalí vojáci postoloprtských kasáren Zdeněk Černý a Petr Zemánek, kteří v době své vojenské služby netušili, co se zde nedlouho po válce v roce 1945 odehrálo a po letech se rozhodli se celou událost připomenout v místech,kde se skutečně stala. Kříž byl vysvěcen místním páterem Rudolfem Preyem.

(Organizátoři: Petr Zemánek a Zdeněk Černý / Pamětníci: František Šedivý a Walter Urban / Dokumentaristé: štáb Davida Vondráčka a Jan Šinágl / Doprava kříže a vztyčení: Jan Balák, Miroslav Lang a Ivo Kaminský / Natesání modřínu: Luboš Vokoun / Text pamětních desek: Petr Zemánek / Překlad do němčiny: Dita Jirouchov&a acute; / Kompletace kříže s pamětní deskou: Petr Litvik, Petr Tóth, Petr Zemánek / Svěcení kříže: pater Rudolf Prey a V.Němec / Internetová medializace: V.Němec, R.Prey, J.Šinágl a P.Zemánek / Vzpomínková modlitba: všichni zúčastnění). Organizátoři děkují všem zúčastněným a dovoluji si veřejnosti poskytnout svou níže uvedenou výzvu k přečtení a zamyšlení.

Výzva organizátorů:

Svou vojenskou prezenční službu jsme vykonávali v osmdesátých letech minulého století v postoloprtských kasárnách. Tehdy jsme nevěděli, jaká je minulost tohoto místa. Dnes cítíme sounáležitost s lidmi, jejichž osud se uzavřel v kasárnách i v okolí Postoloprt. Doufáme a věříme, že dnes tuto sounáležitost s místem a událostmi, které se zde staly, neprožíváme sami. Domníváme se, že lidské skutky se mají připomínat přímo v místech, kde se staly, nikoli mimo ně. Vytrácí se tak vztah mezi místem (genius loci) a okamžikem smrti (memento mori). Rozhodli jsme se (i pro očistu své duše), připomenout kruté události na dvou místech:

1) pamětní deskou na fasádě kasáren, která bude předána současným majitelům kasáren,
2) posvěceným dřevěným křížem s pamětní deskou v bažantnici, nedaleko hromadného hrobu odkrytého v roce 1947.

Je nám známo, že půjde o neoficiální připomenutí událostí, přesto tím budou zachovány dvě skutečnosti:

1) umístěním - místopisné hledisko,

2) textem – popisné hledisko, v němž bude patrno, co se skutečně v Postoloprtech stalo.

Nakonec si dovolujeme navrhnout majitelům kasáren a veřejnost určitou vizi Muzea československých vyhnání (tedy nejen poválečného vyhnání československých Němců, nýbrž i vyhnání československých občanů ze Sudet z roku 1938, vnucených odchodů židovských rodin „před Hitlerem“ a vyhnání židovského obyvatelstva v rámci holocaustu - Muzeum pohybů), i když jsme si plně vědomi toho, že jde spíše o soukromou vizi. Za připomínku by stál i osud vyšetřovací parlamentní komise z roku 1947 v čele s poslancem Dr.Bunžou, který byl po svém útěku z Československa odsouzen k trestu smrti. Domníváme se totiž, že pouze podobným připomínkovým způsobem by mohlo dojít ke katarzi místa, na kterém se ještě nyní nacházejí neodkryté hromadné hroby (např. zahrada za kasárnami, Bažantnice, háj za městským hřištěm).

V Točníku 23.10. 2009, JUDr. Petr Zemánek a Ing. Zdeněk Černý

Pamětní Kříž v postoloprtské bažantnici stojí na místě, kde byl pracovní tábor pro smíšené židovské rodiny. Byl zneužit k mučení a likvidaci původního německého obyvatelstva. Porovnejte jak jsme se „vypořádali“ s našimi zločiny v Postoloprtech a jak se s nimi vypořádáváme v táboře Lety?! Jsme zemí morálního, mravního a cynického Absurdistánu. Pokud chceme v těchto, slušnými lidmi nepřijatelných způsobech pokračovat, potom nepatříme mezi vyspělé země. To chceme opravdu návrat do mravní, morální a hospodářské bídy východu? Naše dosavadní postoje, ať už politiků, nebo veřejnosti, to bohužel vůbec nevylučují.

Jan Šinágl, 18.4.2017   

* * *

Zvěrstva způsobená Čechy si musíme umět přiznat, pořád se bereme za oběti dějin, tvrdí Šimíček

* * *

„Copak nevíte, že zabíjet lidi v koncentračních táborech je něco „jiného“ nežli zabíjet lidi na Švédských šancích, v Gulazích, Postoloprtech? Zabíjet jinak nežli nacisté, je podle komunistů jiná smrt.“

Karel Mrzílek