Rozner -Dlouhý, Široký a policista - Oslem měsíce února advokát Jiří Machourek - Měli by být Okamura a Rozner stíháni? - Sám si vařím, sám si peru…

Talentovaný lidový bavič a amaterský brusič Miloslav Rozner, t. č. poslanec za Pitomiovu SPD, má být, dle mínění mladých sociálních demokratů, trestně stíhán za výrok, že v Letech byl (nebo, chcete-li, nebyl) neexistující pseudokoncentrák. To mi připomíná dávného spolužáka z mathfysu, který na studijním oddělení do formuláře vyplnil, že má 0 dětí, a pak vypsal údaje o třech z nich, s vysvětlením, že pro prvky prázdné množiny je pravdivý každý výrok. … Otázka podjatosti je dodnes v České republice chápána zcela jinak než ve zbytku světa. Často v této souvislosti cituji ze staršího, ale dodnes aplikovaného rozsudku ESLP ve věci Wettstein v. Švýcarsko. V něm byl prohlášen za vyloučeného advokát jen proto, že jeho kolega ze stejné kanceláře působil jako právní zástupce protistrany ve zcela jiném řízení. Takovou námitku podjatosti uplatnit v České republice by si dovolil jen svého dalšího osudu nedbalý jedinec, natožpak pomyslit, že by jí mohlo být vyhověno! Prostě: jiná právní kultura. Může nás arci těšit, že zatímco se západní Evropa zmítá ve smrtelných křečích, naše země vzkvétá a čeká ji budoucnost tak světlá, že si to ještě ani neumíme představit.

* * *

Rozner

Talentovaný lidový bavič a amaterský brusič Miloslav Rozner, t. č. poslanec za Pitomiovu SPD, má být, dle mínění mladých sociálních demokratů, trestně stíhán za výrok, že v Letech byl (nebo, chcete-li, nebyl) neexistující pseudokoncentrák. To mi připomíná dávného spolužáka z mathfysu, který na studijním oddělení do formuláře vyplnil, že má 0 dětí, a pak vypsal údaje o třech z nich, s vysvětlením, že pro prvky prázdné množiny je pravdivý každý výrok.

Pokud Rozner pojme svou obhajobu v této linii, nemá, soudíme, čeho se obávat.

http://paragraphos.pecina.cz/2018/02/rozner.html

* * *

Dlouhý, Široký a policista

O nadlidských schopnostech policistů v oblasti intelektové (též známých pod označením mozkové myšlení) píšeme často. Dnes máme to potěšení oblažit vzácné čtenářstvo zprávou o mimořádném výkonu policejních odborníků, v daném případě z někdejšího Útvaru pro odhalování organisovaného zločinu (zlovolníky přezdívaného, zvlášť po úspěchu operace Fénix, Útvar pro organisování odhalovaného zločinu), rovněž v oblasti sensorické.

Soudní spor o náhradu za serii nezákonných domovních prohlídek, při nichž policisté hledali Síť revolučních buněk alias Lukáše Borla, dospívá, minimálně v I. stupni, k závěru, a tak není divu, že žalovaná Česká republika, jednající ministerstvem vnitra, sahá k nejsilnějším možným prostředkům.

Při včerejším jednání před Obvodním soudem pro Prahu 2 proto předložila tento úřední záznam, z něhož vyplývá, že policisté L. Borla těsně před pražskou razií skutečně spatřili, an si odemyká dům a poté doň vchází.

Problém se ukázal, když jsme se podívali na Google Maps a zjistili, že vzdálenost mezi domem a křižovatkou činí 60 metrů a zázračné rozpoznání se navíc mělo udát po západu Slunce. Jediným vysvětlením je, že podezřelý se před vstupem nejen rozhlédl, jak policisté tvrdí, ale zamával jim a směrem ke křižovatce zakřičel: „Ahoj, to jsem já, Lukáš!“

http://paragraphos.pecina.cz/2018/02/dlouhy-siroky-policista.html

* * *

Oslem měsíce února advokát Jiří Machourek

Ceněnou trofej za měsíc únor si odnáší Jiří Machourek, někdejší obhájce disidentů, který v rozhovoru pro Českou justici vysvětlil, že dnes žádné politické procesy neexistují a právo na obhajobu není nikdy porušováno. Možná se ho Dušan Šrámek měl zeptat, jestli je mu znám případ Petra Kočího a co si myslí o kárném stíhání za nevhodnou námitku podjatosti. A také, jestli politickým procesem není úplně náhodou třeba stíhání Adama B. Bartoše.

Zasloužilému blbovi udělujeme cenu Osel měsíce února, spojenou s právem nosit oslí uši ve tvaru paragrafů, a jemu i České advokátní komoře srdečně blahopřejeme.

* * *

Po roce 1990 jste se krátce podílel ve funkci předsedy Krajského soudu v Brně na očistě justice od zkompromitovaných soudců. Jak se tato očista povedla?

Očista justice po roce 1990 byla složitá. Nebylo možné postupovat obdobně, jako po roce 1948, kdy zkušené soudce nahrazovali absolventi dvouleté právnické školy pracujících, kteří bez ohledu na dosažené vzdělání nastupovali do funkcí soudců z povolání. Bylo třeba zachovat kontinuitu a tak se často kladla na prvé místo odbornost toho kterého soudce a nikoliv jeho minulost. Z justice proto odcházeli pouze soudci, kteří se zcela zásadně zpronevěřili v době totality svému postavení, zejména ti, kteří se podíleli na politických procesech. Z tohoto hlediska nebyla očista justice důsledná.

V současnosti však tento problém již vyřešil čas, do justice nastoupila nová generace totalitou nezatížených soudců.

http://paragraphos.pecina.cz/2018/02/oslem-mesice-unora-advokat-jiri.html

* * *

Měli by být Okamura a Rozner stíháni?

Ano, jednoznačně ano! Jakékoli stíhání za názor, natožpak politicky exponovaného a angažovaného obviněného, přispívá k diskusi o svobodě slova a připomíná stále se rozšiřující příkop mezi právy zaktovenými v Listině základních práv a svobod a realitou.

Věcně jsou předmětná tvrzení poslanců Tomio Okamury a Miloslava Roznera přirozeně nehorázností. Tábor v Letech u Písku byl sběrným táborem, určeným pro shromáždění cikánské populace předtím, než byla odevzdána Říši ke konečnému řešení. Máme za prokázané, že čeští dozorci – žádní němečtí tam nebyli – si k vězněným počínali mimořádně brutálně až sadisticky a že během Protektorátu došlo ke genocidiu cikánského obyvatelstva, jež bylo téměř zcela vyhubeno. Vina za to je rozdělena mezi nacistický německý stát, který to umožnil, a české zřizovatele a provozovatele táborů a aktivní, iniciativní vykonavatele této zvůle.

Nepovšimli jsme si, že by se někdo z české strany Romům za tyto tábory kdy omluvil, a neochota vykoupit prasečák nacházející se v těsné blízkosti letského tábora je výmluvným dokladem toho, kde v hierarchii majoritní populace v této zemi stojí dodnes Rom.

Na druhé straně, i názor, že tomu bylo jinak, požívá legitimní ochrany; jak opakujeme snad potisící, spolu s Noamem Chomskym, názory konformní a takové, s nimiž souhlasíme, žádnou ochranu nepotřebují; ta je důležitá téměř výhradně u názorů, které oponují, provokují, urážejí, nebo i znechucují.

Je dobře, že se tyto výroky budou (snad) řešit u soudu.

http://paragraphos.pecina.cz/2018/02/meli-by-byt-okamura-rozner-stihani.html

* * *

Sám si vařím, sám si peru…

…a sám o sobě ve správním řízení rozhoduji. Tedy ne přímo o sobě, ale o svém zaměstnavateli. To mohu, podjatý přece nejsem, ze zákona.

Takhle to zatím není, ale mohlo by vbrzku být, protože, jak referuje Česká justice, předloha novely správního řádu už je ve Sněmovně. Předkladatel, Zastupitelstvo Pardubického kraje, v důvodové zprávě líčí rajský stav po vyloučení těchto námitek podjatosti a končí větou, nad níž nemůže srdce úředníkovo nezaplesat a jeho obstrukcemi sprostých účastníků řízení týraná duše se nezatetelit upřímnou radostí: Důsledkem přijetí navrhované úpravy by měl být výrazný pokles počtu námitek podjatosti, zejména námitek systémové podjatosti, což povede k efektivnějšímu a rychlejšímu rozhodování správních orgánů.

A to přece všichni chceme, no ne?

Nechceme. Vazba mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem je jednou z nejsilnějších myslitelných procesně relevantních vazeb, která může být v některých případech silnější než např. vazba mezi bratrem a sestrou. Sestra s námi může nemluvit a pomluví nás u všech strýčků a tetiček, co jich máme, ale zaměstnavatel nás dokáže postihnout daleko citelněji třeba tím, že přestaneme dostávat mimořádné odměny jako všichni ostatní, zvláštní postavení zaměstnavatele ve správním řízení respektující kolegové. A zdůvodňuj si, že je to kvůli nepovolené stavbě sochy starosty uprostřed středověkého rynku!

Otázka podjatosti je dodnes v České republice chápána zcela jinak než ve zbytku světa. Často v této souvislosti cituji ze staršího, ale dodnes aplikovaného rozsudku ESLP ve věci Wettstein v. Švýcarsko. V něm byl prohlášen za vyloučeného advokát jen proto, že jeho kolega ze stejné kanceláře působil jako právní zástupce protistrany ve zcela jiném řízení. Takovou námitku podjatosti uplatnit v České republice by si dovolil jen svého dalšího osudu nedbalý jedinec, natožpak pomyslit, že by jí mohlo být vyhověno! Prostě: jiná právní kultura.

Může nás arci těšit, že zatímco se západní Evropa zmítá ve smrtelných křečích, naše země vzkvétá a čeká ji budoucnost tak světlá, že si to ještě ani neumíme představit.

http://paragraphos.pecina.cz/2018/02/sam-si-varim-sam-si-peru.html

* * *

J.Š.20.2.2018