Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Vážím si lidí ohledně odbornosti a pracovitosti. Často se však stává, že v oblasti morálky absentují, když se později objeví na vysokých postech. Doporučuje je pouze jejich slušnost, odbornost, tolerantnost a spolehlivost. Někteří z nich se dali ke komunistům dokonce až v roce 1980. Podobně ing. Jan Fischer, který byl veden i u  Státní bezpečnosti ukazuje, že  jako zkušenému odborníkovi mohla být později nabídnuta kariéra. Bohužel na vysokém postu to z velké většiny odborníků u nás  dopadne tak jako po našem sametovém převratu. Nebudou mít nic proti tomu, aby bývalí komunisté zastávali odpovědná místa, budou mlčet o komunistech na soudech, budou tolerantní ke komunistům v parlamentě, v senátu. Pan Fischer byl po této stránce doporučením vstoupit do strany dobrou volbou, dobře vybrán „na poslední chvíli“.

Jeho pěkný projev o morálce statečnosti a pravdě 1.3.2010 při ekumenickém setkání různých církví v Betlémské kapli to jenom potvrzuje. Potvrzuje to vznosnými leč pouze vhodně volenými slovy o morálce, fanatických ideologiích /jedné byl členem/, o statečnosti, pevné víře ve spravedlnost atd.

Být však 20 let tolerantní a mlčenlivý vůči komunistům v parlamentě s jejich fanatickou ideologií, není tolerance ani slušnost. Je to pouze spolehlivost nevměšovat se, když jejich bratrští soudruzi zabíjejí v Číně, Tibetu, Severní Koreji, v Ujgursku nevinné lidi, často jenom pro odlišný názor. A čeští komunisté jim při různých výročích blahopřejí případně kondolují při pietních akcích.

Většina z nás, kdo se trochu zajímá ví, že při nedávné návštěvě mučené čínské disidentky paní Lu v Městské knihovně v Praze v březnu 2012, jsme se dozvěděli o současných zvěrstvech čínských komunistů, ať odebírání orgánů mladým lidem, či koncentrácích. O čínském právníkovi Kao Č-šengovi a jeho knize „Za Čínu spravedlivější“, která vyšla i u nás.

Není to o nedoslýchavosti českých poslanců, je to o záměrném nezájmu, spolehlivé mlčenlivosti, zastírané pracovitostí, odborností a rádoby „slušností“. Přitom je to nemorální, neetické, lživé a podvodné, mám-li se veřejnosti představit jako jeden z nich coby morální autorita, kterou president nesporně má být.

Na post hlavy státu patří člověk, který nemusí být špičkovým odborníkem, ale dovede se takovými obklopit a rozhodovat dle svého morálního kreditu, který je tolik potřebný pro rozhled a rozhodování státníka. Tyto vlastnosti se u pana Fischera  neprojevily.

Současným vhodným příkladem morálně silné osobnosti je německý president J. Gauck aktivně poukazující na chyby, kterých se dopouštěl minulý komunistický režim, se kterým si nikdy nezadal.

Ing. Fišer byl v komunistické straně. Byli i jiní. Někteří  vyhozeni, nebo sami odešli, nebo jim to bylo doporučeno, aby po delší době mohli být opět straně užiteční.

Na prstech jedné ruky bychom snad spočítali ty, kteří si svoje chyby tehdejším vstupem do komunistické strany uvědomili, uvědomují a dlouhou dobu na tento současný nešvar, přítomnosti komunistů v demokratickém  parlamentě, poukazují.

Jan Fišer mezi ně nepatří. Je slušný, tolerantní, pracovitý, spolehlivý, je odborníkem. Ale morální autoritou není, morální kredit nemá, ačkoliv ta prioritně přísluší hlavě státu.

Mohl bych sám navrhovat, ale nechci. Vím, že jako Češi bychom na každém doporučení našli chyby. Chyby být mohou, nesmí převládat.

Morální autorita, mravní bezúhonnost, umět se postavit, vlastnit morální kredit, který vychází z činů své minulosti  by měly především nám Čechům ukázat na příštího českého presidenta - státníka.

Karel Mrzílek, 14.4.2012

!!! Proč nepomáhat Policii ČR proti korupci !!!

… Vrchní státní zastupitelství pana Rampuly rychle zakázalo policii cokoliv vyšetřovat, dokumenty se údajně „ztratily“, a Eduard Janota za několik měsíců zemřel. Jan Fischer se jen letos třikrát odmítl k této věci a dokumentům vyjádřit - a dnes kandiduje jako „slušný člověk“ na prezidenta.... Některé z Janotových dokumentů byly předány i několika novinářům. Dodnes se na ně nikdo z nich neodvážil aktérů schůzky u tehdejšího premiéra zeptat...

Celý článek: http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/jan-urban.php?itemid=15979