Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

… A opravdu si myslíte, že se Martin Roman, Richard Háva, Tomáš Chrenek či Petr Kellner aj. skutečně velcí sumci parlamentních stran nikdy ani nedotkli? A co třeba velcí pražští developeři, regionální kmotři, různé zahraniční zájmy, hazardní byznys či tzv, solárníci,…? O megalomanii jednoho bývalého ministra a náčelníka ČSA hovořit netřeba. Zapomenut je i téměř legendární Dalík. A asi i plány pánů Knetiga a Drobila, či spící kauzy mnoha státních a veřejných zakázek, a také odčerpávání zdrojů ze státních institucí, fondů a podniků s účasti státu. Rathova větička vypustila džina z láhve. Tedy snad. Co na to hlídací psi naší tzv. demokracie? Najdete odvahu anebo se opět svezete v hlavním proudu?

Mediální hysterie kolem kauzy Davida Ratha přehlušila naprosto zásadní témata. Jde především o právě aktuální církevní restituce, další zvyšování DPH a zmrazení valorizace důchodů. Není obtížné se domyslet, komu to vše slouží. Rathova řeč ve sněmovně však přeci jen přinesla jeden, snad i nečekaný, efekt – jaksi mimoděk otevřela tabuizované téma financování parlamentních politických stran.

Je úsměvné sledovat rozčíleného Kalouska a jeho mladého kolegu Gazdíka, kterak volají po čistotě a transparentnosti stranických účtů a dovolávají se morálky. Pokud by svůj čerstvý výpad vůči financování ČSSD mysleli vážně a důkladně, pak by přišli s novým návrhem zákonné normy, který by zásadním způsobem změnil způsob financování politických stran a především kontrolu, včetně přesných a přísných sankcí. A to na úroveň obvyklou v zavedených demokraciích.

Že mají naše parlamentní strany navíc mimořádně vysoké příspěvky státu na svou činnost, je zcela zřejmé, při srovnání s ostatními zeměmi EU. Přesto to nestačí pokrýt jejich nákladný provoz, a především jejich bombastické volební kampaně. A tak hledají zdroje jinde – oficiálně i neoficiálně.

Financování politických stran se tak stává základním kamenem korupčního sytému, který zcela ovládl domácí politickou scénu. Různí záhadní donátoři si tak předkupují nejen vliv a moc, ale i konkrétní obchodní interesy, které jsou často nejen v rozporu s dobrými mravy, ale i platnými zákony a hlavně zájmy ČR. Parlamentní strany tak neslouží lidu, nýbrž konkrétním skupinám. Ty si pak mohou koupit i zákony, svou beztrestnost a ovládat důležité penězovody státu, čímž se jim výhodně vrací investice do vybraných politických subjektů.

Argumentace, že hospodaření stran podléhá auditu a je dále kontrolováno, je absurdní. Auditory si najímají politické strany samotné a „kontrolu“ provádí patřičný výbor Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, který je tvořen zástupci „kontrolovaných“ parlamentních stran. Zprávy o hospodaření jsou navíc neveřejné. Krom toho často platí zásada, že papír snese vše. Skutečné mecenáše tak nahradí fiktivní dárci. A některé citlivé příjmy se raději neuvedou vůbec. Konečné faktické náklady na volební kampaň se podělí nejlépe rovnou deseti. Zdaleka nejde jen o zmiňovanou ČSSD. Opravdu si myslíte, že zaváděcí kampaň TOP 09 a VV v letech 2009 a 2010 stála jen několik málo desítek mil. Kč, jak oficiálně uvádějí? Přičemž je zřejmé, že reálné náklady se pohybovaly v jiném řádu, a sice ve stovkách mil. Kč. A to včetně velmi nákladné kampaně pro komunální volby v r. 2010. Není to náhodou další mystifikace?

Nedávno prohlásil odsouzený poslanec Škárka, že VV dostaly na svou kampaň 200 mil. Kč od pana Janouška. A nic se neděje. A co skuteční a fiktivní donátoři TOP 09? Možná by nám odpověděl zkušený lidovecký harcovník Severa, který řídí aparát TOP 09. Co třeba topácký dárce pan Loncnár, který byl před časem mimo jiné účastníkem tzv. toskánského zájezdu a kdysi obchodoval i s Františkem Mrázkem? Co třeba někteří podnikatelé, jimž někdo odpustil daňové nedoplatky?

A opravdu si myslíte, že se Martin Roman, Richard Háva, Tomáš Chrenek či Petr Kellner aj. skutečně velcí sumci parlamentních stran nikdy ani nedotkli? A co třeba velcí pražští developeři, regionální kmotři, různé zahraniční zájmy, hazardní byznys či tzv, solárníci,…? O megalomanii jednoho bývalého ministra a náčelníka ČSA hovořit netřeba. Zapomenut je i téměř legendární Dalík. A asi i plány pánů Knetiga a Drobila, či spící kauzy mnoha státních a veřejných zakázek, a také odčerpávání zdrojů ze státních institucí, fondů a podniků s účasti státu. Rathova větička vypustila džina z láhve. Tedy snad. Co na to hlídací psi naší tzv. demokracie? Najdete odvahu anebo se opět svezete v hlavním proudu?

Petr Havlík, 7.6.2012

RE: Komentář byl přidán: Rathova větička vypustila džina z láhve

… Je mi líto těch, s nimiž cloumá žlučovitá nenávist, i když se nabízí i jiný scénář. V reakci na můj poslední text jsem obdržel několik podobných výpadů, včetně výhrůžné sms. Že by akce řízená z jednoho zdroje? …