Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Dosud nejdelší souvislé vystoupení znalce Ivo Svobody, jehož výslech u Obvodního soudu pro Prahu 1 v kause nálepkových zločinců trval přes pět hodin, bylo silným, téměř psychedelickým zážitkem. Smím-li použít nepůvodní příměr, kdyby chtěli na Kuksu rozhojnit sochařskou výzdobu o sochu Drzosti a Neomalenosti, nemohli by najít lepší model než právě I. Svobodu.

Z desítek položených otázek Svoboda neodpověděl téměř na žádnou, obžalovaného Patrika Vondráka i jeho obhájce neustále častoval invektivami a celkově působil dojmem, že je-li v soudní síni přítomna osoba, která nenávidí svobodu a demokracii a všemožně usiluje o její demontáž, je jí vyslýchaný znalec, zosobnění intolerance a nenávistné, inkvisitorské mentality. Ale co bych vyprávěl, poslechněte si to sami (1. část, 2. část, 3. část).

Při výslechu vyšlo najevo, že Svoboda byl osobně přítomen rozpuštěné jihlavské demonstraci a policie s ním všechny své kroky konsultovala – což ovšem v posudcích opomněl uvést. Protože navíc řadu svých tvrzení odůvodňoval tím, že určité zjištění učinil osobně jako svědek (což znamená, že jeho znalecký posudek je nepřezkoumatelný), všichni obhájci vůči němu přímo při hlavním líčení vznesli další námitku podjatosti (písemné odůvodnění námitky P. Vondráka).

Soudkyně Dana Šindelářová působila tentokrát značně resignovaným dojmem a do výslechu zasahovala jen minimálně. Rozkaz zní jasně – odsoudit, to je evidentní, ale jak to provést, aby se téhož dne večer ještě mohla podívat do zrcadla, v této fasi Šindelářová zřejmě dosud neví.

http://paragraphos.pecina.cz/2012/05/recense-komik-pred-soudem.html