Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

„Jim byl při procházce s manželkou přepaden policejním komandem na ulici, byly mu nasazeny černé brýle, aby nic neviděl a nevěděl, kde je – a byl odvlečen na policejní stanici. Tam byl svlečen donaha a filmován videokamerou, přičemž byl nucen si zvednout i pinďoura, aby si jej policisté mohli důkladně nafilmovat. Když požádal o právníka a tlumočníka (neboť česky rozumí jen pár slov), policajti se dobře bavili – co by prý nechtěl...“

A tomu „střelci“ budeme říkat třeba Jim. Myslím, že už sám název mnohým bude resonovat známým způsobem, neboť tento případ – jako mnohé další, které znám z „bezpečáku“ – našimi médii proběhl. Jednak v únoru, kdy se to stalo, jednak v březnu, kdy Jima zatkli a naposledy o případu psal Blesk ještě – tuším – 26. dubna. Ono dostat se na Pankráci na „bezpečák“ je něco jako se dostat do Hollywoodu – co cela, to mediální hvězda – jedna vedle druhé.

Ale stručně:

V noční tramvaji č. 22 v Praze našel řidič – někdy o půl druhé v noci – zastřeleného člověka. Jinak nikde nikdo. Šetřením se zjistilo, že zastřelený je mladý feťák. Na místě činu se našla nábojnice z pistole ráže 9 mm. Našel se i projektil – ovšem značně zdeformovaný, v rámu okna. Pravděpodobně z něj balistická expertíza nebyla možná. Zbraň se nenašla. Buď jí má pachatel ještě u sebe nebo se jí zbavil. No – a to je tak asi všechno, co měla policie k dispozici. Pravda, moc toho nebylo, ale to u vražd bývá. Nechci policii fušovat do řemesla, ale já bych vsadil na to, že jestli to byl feťák, tak nejspíš někomu nezaplatil za odebranou dodávku, anebo někomu lezl do rajonu a pátrání bych napřel především tímto směrem.

Policie šla po zbrani. Tedy, kdo u nás vlastní devítku a je v evidenci. Už samotný tento předpoklad mi připadá zavádějící, neboť je zcela jistě vedle evidovaných i celá řada devítek neevidovaných, přičemž vraždy se páchají především s těmi druhými. No nicméně policie usoudila, že ne, že se střílelo z té evidované. A tak šla po evidenci zbraní. Jim měl smůlu, že doma devítku měl, ba co více, že ji i přihlásil. Navíc se zjistilo, že bydlí na Praze 2, nedaleko tramvaje č. 22. Každý normální kriminalista by řekl – pouhá indicie, navíc hodně okrajová.

Naší polici to kupodivu úplně stačilo k zatčení. To proběhlo zcela brutálním způsobem. Jim byl při procházce s manželkou přepaden policejním komandem na ulici, byly mu nasazeny černé brýle, aby nic neviděl a nevěděl, kde je – a byl odvlečen na policejní stanici. Tam byl svlečen donaha a filmován videokamerou, přičemž byl nucen si zvednout i pinďoura, aby si jej policisté mohli důkladně nafilmovat. Když požádal o právníka a tlumočníka (neboť česky rozumí jen pár slov), policajti se dobře bavili – co by prý nechtěl. A jali se ho „vyslýchat“. Přesněji řečeno: Porušujíc vše, co trestní řád přímo zakazuje, především všechna práva zadrženého, který je navíc cizím státním příslušníkem a nerozumí česky, nutili zadrženého, aby se ve zmatku a ponížení přiznal k něčemu, co nikdy neudělal. To však obžalovaný přece odmítl. A tak ho přivedli před soud (dodejme, že před známého experta „Láznu“ – usvědčeného lháře a podvodníka známého z politického procesu s panem Fialou – pozn. Redakce K 213). Ten seznal, že zadržený je cizinec a že by tudíž mohl chtít uprchnout (od vraždy uplynulo pět týdnů a po celou tu dobu byl Jim v Praze a nic nenasvědčovalo tomu, že by se jí chystal opustit) – a poslal ho do vazby.

A policie mezitím horečně pátrala po dalších „důkazech“, které by mohli proti obviněnému použít, neboť i jí bylo jasné, že to, že někdo má legálně drženou zbraň a že se z okna dívá na tramvaj linky č. 22, ještě asi k odsouzení stačit nebude, resp. nemuselo by stačit ani u našich „skvělých“ soudů.

Tak údajně se našla později pachová stopa, prokazující, že na jednom sedadle ve voze podezřelý seděl – v průběhu posledního měsíce! Kromě asi 500 dalších lidí. No – výborně! Podezřelý totiž touto tramvají skutečně denně jezdí.neb jí má – jak už bylo řečeno – před domem.

Dále se zjistilo, že zastřelený byl těsně před tím v baru na I.P. Pavlova – a prý tam byl i podezřelý. Leč ze čtyř hostů ho údajně poznal jej jeden (tři další včetně obsluhy baru, u které si měl objednávat pití nikoliv) a když byl dotázán, jakou řečí měl oběti vyhrožovat, když nemluví česky (oběť neuměla anglicky) nedokázal odpovědět. Dále ho prý poznal řidič tramvaje – který ale před tím tvrdil, že ve voze nikdo – krom zastřeleného – nebyl!? Takže náhodou: Nepřinutila ho policie potvrdit, co potřebovala a nikde nemohla najít?! Nevidí v tom vyšetřovatel rozpor?!

Konkrétní přímý důkaz proti obžalovanému – žádný. Na tomto nelze postavit obžaloba a policie by to měla vědět. Měla by si konečně připustit, že obvinila – a pronásleduje – nepravého a začít znovu a pořádně vyšetřovat – a to asi sotva mezi komunitou Američanů žijících v Praze, ale spíše mezi feťáky jejich dealery.

Jenže ,když se ten Jim tak dobře pronásleduj, že?! Je to Američan – teď je na kolenou a dá se mu zatopit, tak proč to neudělat, ptá se jistě každá dřímající lokajská dušička. Krom toho – jeho manželka je česká exulantka, léta žijící ve Švédsku i v USA, volící Pravý blok – no řekněte, není to ideální cíl postkomunistické policie, filiálky ruské FSB?!

Feťáka nakonec vezmi čert, stejně už to nikdy nevyšetří. Ale téhle rodině můžeme pořádně zatopit! Ba co víc, můžeme ji i zničit. A když nic jiného, ukážeme ostatním, že my můžeme všechno. A že se nám nic nestane. A ostatní se budou bát! Budou se bát nás! Proč bychom mu to nepřišili, když bydlí takhle poblíž a přímo se nám nabízí. Třeba tím, že volí Pravý blok. Nebo, že je Američan. Nebo že chodí k soudům a píše o tom články. Nebo že nás zesměšňuje v novinách. Však my už se postaráme, aby mu to přišlo draho. A abychom od něj měli dlouho pokoj. Ne-li na vždy. Vždyť z Valdic už se nevrátí a když – tak jako troska. Té už se bát nemusíme.

A pokud nám kryje záda i ta přihlouplá americká ambasáda svými naivními zprávičkami o tom, jak je tu vše v pořádku a jak tu máme vyřešena lidská práva, tak se vůbec, ale vůbec nemáme čeho bát!

Tak to tedy v současnosti funguje. Jim dál sedí ve vazbě, američtí otcové dál – v rozporu s oficiálním Zákonem o rodině i mezinárodními úmluvami, ale především v rozporu se svými zvyklostmi, očekáváními a tradicí – přicházejí o svoje děti a právo je řádně vychovat. A americká ambasáda, zaslepená oficiálními recepcemi a vládními ubezpečeními – to dál všechno kryje.

Samozřejmě, že si přitom nevidí ani na špičku vlastního nosu, protože je jen otázkou nedlouhého času, kdy dojde klidně i na ně. A pak můžeme mlčet zase my – a říci: A máte, co jste chtěli – tak se nedivte.

A jsme zpátky u naší staré, známé Pražské pětky a plakátu s nápisem „Američanům nenaléváme!“ A dodal bych: Navíc jim občas sebereme dítě – a občas je tu zavřeme. Když se tak hezky nechají, že?!

Všechny naše věrné čtenáře srdečně zdraví

Jiří Fiala

z nemocnice na Pankráci, den před sv. Janem 2011

„Čas jeho služby se naplnil, odpykal si své provinění.

Vždyť z Hospodinovy ruky přijal dvojnásobně za všechny své hříchy.“

Bible, Izaiášovo proroctví

Celý článek : http://www.k213.cz/Strelec-z-tramvaje-c-22-aneb-Americanum-nenalevame

Napsal mi z Valdic vrah z tramvaje č. 22, nebo nevinný člověk...?! Obávám se toho druhého!

P.S.

Ing. Jiří Fiala strávil s Američanem Gilbertem McCrae v pankrácké věznici několik měsíců. Mohl tak tohoto "vraha" dobře poznat. J.Š.