Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

MFD 26.ledna 2012: Výsledky testů DNA určily, že kostra jednoho ze zavražděných patřila muži z obce Bergersdorf – Kamenná. Po válce skončil v hrobě s dalšími Němci.

FAKTA – poválečné účtování: V místě zvaném Budínka u Dobronína na Jihlavsku byli pochováni Němci zavraždění po válce místními Čechy. Mrtvých je podle pamětníků patnáct. Pomocí testů DNA je od nynějška potvrzeno jméno první z obětí: Franz Reznik z Bergersdorfu – Kamenné, sedlák. Byl zavražděn ve svých 62 letech.

BRNO: Ta zpráva nepotěší: v hromadném hrobě v místě zvaném Budínka u Dobronína na Jihlavsku nebyli pochováni padlí němečtí či rumunští vojáci, kteří v okolí na konci války operovali.

Byli tam pohřbeni německy mluvící občané, které po válce zavraždili jejich čeští sousedé.

Potvrdil to první výsledek testu DNA, o kterém informovali odsunutí místní obyvatelé žijící v Německu. „Právě bylo potvrzeno, že se testy DNA v jednom případě shodují na 99.9 procenta,“ řekl Němec Johann Niebler, který usiluje o objasnění poválečné tragédie.

Testy DNA nařídila česká policie, která zapomenutou událost z roku 1945 začala vyšetřovat poté, co v hromadném hrobě nalezla nejméně 13 koster. Z Německa se přihlásili pozůstalí, kteří jsou přesvědčeni, že jejich příbuzní skončili v Budínce, a poskytli vzorky DNA na porovnání.

A první porovnání dopadlo jednoznačně: zavražděným je Franz Reznik, největší sedlák z Bergersdorfu, německé obce na Jihlavsku. Dnes se obec jmenuje Kamenná. Zavražděnému Reznikovi bylo tehdy dvaašedesát let. Vzorek DNA poskytla jeho dcera Mitzi Grzegoreková z Erdingu u Mnichova.

„Paní Grzegoreková mi volala, že tyto výsledky dostala od české policie,“ řekl Niebler. Netajil, že případ je důležitý i pro něj, má totiž v Budínce také příbuzného. V nejbližší době by měly výsledky testů dorazit i k jeho rodině a také dalším pozůstalým v Německu. Zavražděno bylo údajně 15 místních Němců, jestli se časem podaří identifikovat všechny, však není zatím jasné. Případ však budí mimořádnou pozornost, mnozí místní Češi odmítali , že by šlo o poválečné účtování s Němci, a tvrdili, že v hromadném hrobě jsou pochováni padlí vojáci či mrtví z lazaretu. A dřevěnný kříž, který tam byl vztyčen, někdo záhadně odstranil.

Česká policie se k případu nevyjadřuje a odkazuje na státní zastupitelství. Ale tam se také nikdo nic nedozví: „Nechci a nebudu se k tomu vyjadřovat,“ řekl mluvčí krajského státního zastupitelství Hynek Olma.

Tragédii však detailně popsala německá spisovatelka Herma Kennelová ve své knize BERGERSDORF. Jeden z organozátorů vražd je v knize jmenován: fanatický komunista Robert Kautzinger, zvaný Rudý ďábel. Zemřel v sedmdesátých letech, nikdy nebyl potrestán. Že žije některý z dalších přímých účastníků, není pravděpodobné. Kniha Hermy Kennelové se však stala jedním z „důkazů“ v policejním vyšetřování. „Už vím, že srovnání DNA v jednom případě sedí, jsem spokojená,“ řekla včera Kennelová.

Ke krutému účtování s německými sousedy přispělo i to, že z malé vesnice Bergersdorf - Kamenná se rekrutovalo nejvíc příslušníků obávaných SS. A německý generál Gottlob Berger, kterému se líbilo jeho jméno v názvu, obci zajistil pochybný titul „vesnice SS“, což se stalo osudným pro její obyvatele.

Luděk Navara

s přispěním Miroslava Mareše

- - - - - -

Z rozhovoru se spisovatelem Otou Filipem

Trochu to připomíná náš vztah ke komunistické minulosti, na kterou se zrovna teď také snažíme usilovně zapomenout...

Myslím si, že Česká republika je ve stejné fázi jako Spolková republika Německo před třiceti lety. Němci sice nezapomínali a nezapomněli na svou minulost z let 1933 až 1945, ale neměli chuť o ní mluvit. Nevím proč. Pro nás československé emigranty to bylo šokující. Přišli jsme do západního Německa a mysleli jsme si, že se dozvíme záplavu informací o zločinech německých otců. V novinách, v rozhlase ani v televizi však nic z toho nebylo. Na vás doma to také přijde, teď máte ještě jiné starosti, třeba s armádou, se vstupem do Evropské unie. Ale uvidíte, až se to zkonsoliduje, tak otázka bolševických zločinů a komunistické minulosti přijde znovu na přetřes. V České televizi, v novinách i v literatuře by se však už teď měla zachovávat svědectví na tu zlou dobu mezi rokem 1948 a 1989.

Sudetští Němci a Češi však jsou víc než sousedé, pocházejí z jednoho domu. Je to poznat?

Velice. To jsme s manželkou zjistili, když jsme se krátce po příchodu do Německa zúčastnili sjezdu sudetských Němců. Seděli jsme v sále, s podivem se rozhlíželi kolem a viděli jsme sudetoněmecké dědy a babičky v šátcích. Ježíšmarjá, vždyť to jsou vlastně Češi, kteří mluví německy! - došlo nám. Oni se vlastně ničím - až na řeč - od nás nelišili. Byli nám velice podobní a já s nimi soucítil, že je osud za jejich hříchy v době nacismu tak krutě potrestal.

Zdroj: http://zpravy.idnes.cz/ota-filip-minulost-nas-vzdycky-dozene-dxv-/kavarna.aspx?c=A080321_151828_kavarna_bos

- - - - - -

Před válkou a především během ní se stalo mnoho věcí, na které bychom zapomínat neměli, ať již to bylo vyhnání z pohraničí, koncentrační tábory, hromadné popravy po vraždě Heydricha a zničení Lidic. Jenže pak přišel konec války a byli jsme to my, Češi a Moraváci, kdo vyvražďoval německé vesnice, organizoval pochody smrti z Brna k rakouským hranicím, popravoval bez soudu v Praze, Postoloprtech a na mnoha jiných místech. Kdy v létě 1945 bylo zabít si "svého" Němce (muže, ženu, dítě) považováno za dobrou zábavu, které se účastnily i děti. S použitím principu kolektivní viny jsme vyhnali i lidi, jejichž jediným proviněním byla německá národnost a kteří s nacionálním socialismem neměli nic společného a nijak se neprovinili. A z německého obyvatelstva se najednou stali lidé bez jakékoliv právní ochrany, které bylo možné beztrestně okrást, znásilnit, týrat nebo v horším případě zabít. Už je to 66 let. Nevidím důvod, proč bychom se neměli Němcům omluvit za spáchané zločiny a bezpráví když oni se omluvili nám. Musíme se dívat do budoucnosti, ne se nimrat v minulosti, to je kontraproduktiv ní. Jeden zásadní rozdíl je v tom, že Němci své válečné zločince soudili, zatímco náš prezident Beneš veškeré protiprávní činy spáchané po konci války (mnohdy zločiny proti lidskosti) jednoduše amnestoval... Nemůžeme akceptovat rozsudky Norimberského tribunálu a při tom mlčet o zločinech vlastních. Navrhuji prohlásit Edvarda Beneše za zločince. Zrušit usnesení parlamentu že se dané individuum "zasloužilo o stát". Přijmout usnedení, že Edvard Beneš je zločinec, který se "zasloužil" o hromadné vraždy. V Lidicích zemřelo asi 350 osob. Kdo natočí film o 35 tisících zavražděných sudetských Němcích?

Jaromír Demek, 29.1.2012

(http://cs.wikipedia.org/wiki/Jarom%C3%ADr_Demek J.S.)

- - - - - -

Se slovem „hřích“ mám problém? Neni mi stále jasno, kolik sudetských Němců „zhřešilo“? Jistě bylo několik takových, ale tyto zločiny byly naplánovány dávno předtím nástupem nacistů k moci. Již na počátku 20. století bylo uvažováno o „očištění“ Čechů od sudetských Němců. Tady vše začalo. Také počet sudetských Němců, kteří přišli různými způsoby o život, zřejmě nesouhlasí. Před dvěma lety se v České republice hovořilo o 15.000 obětech. Nedávno jsem někde četl, že po nejnovějších výzkumech se jednalo o 165.000 obětí. Adrian von Arburg, mladý švýcarský historik miní, že to skutečně mohlo být kolem 170.000 obětí násilného vyhnání při odsunu německy hovořícího obyvatelstva z Československa. O tato čísla se zřejmě budou komise historiků ještě dlouho přít...

Jan Šinágl, 2.2.2012