Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

… Přes masové protesty obyvatel Moravy pražský státní centralistický byrokratický aparát učinil všechny kroky k tomu, aby zamezil zcela oprávněné nápravě věci a to i přes deklaraci České národní rady i tehdejšího Federálního shromáždění České a Slovenské federativní republiky, které na 28. společné schůzi Sněmovny lidu a Sněmovny národů dne 9. května 1990 přijalo toto usnesení (č. 212): "Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky považuje zrušení země moravsko-slezské od 1. ledna 1949 v rámci nového územně správního uspořádání za akt nespravedlivý a poplatný totalitní byrokraticko-centralistické praxi, za krok, který byl v rozporu s principy demokracie a samosprávy, a který tak podstatně přispěl k deformovanému vývoji československé společnosti." …

Na základě článku Dr. Jaroše ODPOVĚĎ PÁNŮM MORAVANŮM ve čtrnáctideníku NÁRODNÍ OSVOBOZENÍ (č. 13 z 23. 6. 2011), vydávaného Československou obcí legionářskou, reaguji touto elektronickou  zprávou do jejíž přílohy vkládám tři soubory formátu JPG. Ve svém elektronickém dopise ze dne 7. 6. loňského roku jsem se předloženými nezpochybnitelnými fakty snažil věc autorovi článku vysvětlit, ten ale ve svém dalším, výše zmíněném příspěvku, prozradil, že moje argumenty se zcela minuly účinkem... Proto se pokusím celou věc opět rozebrat a to s použitím markantnějších případů.

Úvodem se opět zmíním o meritu záležitosti, kterou je nesouhlas výše uvedených s požadavkem občanského sdružení Moravský národní kongres o odstranění dvou symbolů území Čech, tedy lva, z koncových částí vlajkových stožárů při pomníku prezidentu Československé republiky, Dr. Edvardu Beneši, před budovou právnické fakulty v moravské metropoli v Brně. Pro úplnost uvádím, že aktérům Moravského národního kongresu bylo ze strany Magistrátu města Brna vyhověno.

Současné vnější znaky území Čech a Moravy, popřípadě bývalé části (5 %) slezského vojvodství, neodpovídají potřebné rovnováze. Po pádu čtyřicetileté komunistické protiústavní nadvládě nedošlo k obnovení zemského zřízení, jaké je například v sousedním Rakousku a Spolkové republice Německo. Přes masové protesty obyvatel Moravy pražský státní centralistický byrokratický aparát učinil všechny kroky k tomu, aby zamezil zcela oprávněné nápravě věci a to i přes deklaraci České národní rady i tehdejšího Federálního shromáždění České a Slovenské federativní republiky, které na 28. společné schůzi Sněmovny lidu a Sněmovny národů dne 9. května 1990 přijalo toto usnesení (č. 212): "Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky považuje zrušení země moravsko-slezské od 1. ledna 1949 v rámci nového územně správního uspořádání za akt nespravedlivý a poplatný totalitní byrokraticko-centralistické praxi, za krok, který byl v rozporu s principy demokracie a samosprávy, a který tak podstatně přispěl k deformovanému vývoji československé společnosti."

Za zhruba posledních deset let narostla čechizace historického území Moravy do nehoráznějších enormnějších rozměrů, kdy je například nezřídka možné ve sdělovacích prostředcích a to nejen tzv. hlavního proudu, slyšet lokace zcela odporující elementárním zeměpisným znalostem, kdy moravská města jsou lokalizována na sousední Čechy. Celá věc má dva hlavní negativní faktory. Prvním je možno označit nehoráznou ekonomickou diskriminaci. Například mezi lety 1969 až 1990 byla Morava okradena o astronomických 85 miliard korun! Tristnější je ten fakt, že v současné době tento vlekoucí se neblahý trend narostl do ještě otřesnějších rozměrů! Tuto skutečnost potvrzuje také průzkum evropského statistického úřadu EUROSTAT, zveřejněný 19. 2. 2009. Druhým faktorem je sociologicko-psychologický efekt, protože pokud jedinec nemá povědomí o prostředí, ze kterého vychází, je tím do určité míry ochuzen ve svém vědomostním rozhledu či eventuálně dokonce i osobnostním vývoji a jeho pomyslný stupeň intelektu se nachází níže, než by zasluhoval; závažnější může být ta skutečnost, že vývoj jeho osobnosti může vést až k úpadkovému nihilismu. Netřeba tedy dodávat, že tento tristní aspekt není zrovna přirozenou a správnou cestou ke zdravému vývoji struktury osobnosti jedince, potažmo lidské společnosti. Možná někomu předchozí věty mohou připadat přehnané, ale myslím si, že současný poněkud neutěšený morální stav širšího sociálního spektra společnosti, ve které není příliš místa pro respekt k tradičním celospolečenským hodnotám, alespoň v základním rámcovém obrysu, výše uvedené vcelku vykresluje.Vrátím se ale ke zmiňovaným symbolům tzv. České republiky. Moravská a slezská orlice na velkém státním znaky jsou dnes již pouhými prázdnými historickými znaky. Rovněž tak hymna KDE DOMOV MŮJ se vztahuje pouze k území Čech, nikoliv sousední Moravě, kde dříve její obyvatelé stávali v pozoru při melodii a slovech Václava Novotného písně JSEM MORAVAN. Ke stěžejnímu významu této polemiky musím napsat, že požadavek Moravského národního kongresu o odstranění symbolu českého lva sousedních Čech a to dokonce ve dvojitém, osově souměrném provedení, z koncových částí vlajkových stožárů při pomníku prezidentu Československé republiky, Dr. Edvardu Beneši, před budovou právnické fakulty v moravské metropoli, tedy v Brně, byl zcela opodstatněný. Nutno ho spojovat se zmiňovaným umazáváním Moravy z mapy střední Evropy, které je patrné víceméně od vzniku tzv. první republiky a také ekonomickou diskriminací Moravy, co by jedné z nejstarších zemí starého kontinentu, vzhledem k čemuž jsou Moravané nuceni žít na nižší úrovni a nemají možnost rozhodovat o svých záležitostech. Jako příklad z nedávné doby mohu uvést rozhodnutí Ministerstva dopravy o pozastavení rozestavěných silničních komunikací v moravské lokalitě, kde dochází k největší nehodovosti z celé republiky, tudíž je prioritní věcí vybudování kvalitní dopravní sítě právě v těchto úsecích. Další překážkou je například těžkopádné vyřizování administrativních úředních záležitostí obyvatel, neboť chybí instituce podle okresní struktury, která byla zrušena a nahrazena nepřirozenými uměle vybudovanými krajskými obvody, které jsou kopií komunistických regionů z padesátých let. Tehdy je sami tvůrci po deseti letech neefektivity zrušili a nahradili o něco většími, které ovšem stále nekopírovaly moravsko-českou hranici. Například město Moravská Třebová spadalo do tehdejšího Východočeského kraje. Vrcholné instituce dvou těchto regionů, tehdejší Krajské národní výbory v Brně a Ostravě, se v šedesátých letech dohodli o sloučení v jeden kraj. Tuto tehdejší příznivou atmosféru prvního kříšení Moravy pohřbily pásy sovětských tanků.

Terminus technicus Františka Palackého — Čech rodu moravského — zde musím objasnit, že uvedený jedinec se na Slovanském sjezdu přihlásil k pražské národnosti a do 60. let 19. století se k české národnosti na Moravě téměř nikdo nehlásil a za rakousko-uherské monarchie byla moravská národnost dokonce předtištěna na sčítacích listech. Například v roce 1930 se v oblasti Hlučínska k moravské národnosti hlásilo 92 % obyvatel. Roku 1991 se k ní na území Moravy přihlásilo 1 360 000 obyvatel, neoficiálně byl počet respondentů dokonce údajně vyšší. To, že nyní se na Moravě ke svojí moravské národnosti hlásí méně obyvatel, je důsledkem záměrné čechizace a blokády sdělovacích prostředků tzv. hlavního proudu, jež mají sídlo v hlavním městě, to je české Praze.

Submisivita Moravy k Čechám byla v období rakousko-uherské monarchie vyústěním obavy z německého vlivu. Tento krok se ovšem neukázal nejšťastnějším. České snahy o ovládnutí Moravy zde byly patrné již v dávné historii. Níže uvedu dosti vypovídající fakta. Roku 1055 to bylo odstranění tří stovek představitelů staré moravské šlechty Spytihněvem II. V roce 1606 se moravský zemský hejtman Karel Starší ze Žerotína vyslovil na adresu Čechů těmito slovy: "Zdaliž oni nejsou, kteříž nás opanovati a sobě podmaniti obmýšlejí, aby sami hlavou a my ocasem království jejich zůstávali. Já je znám a vím, že kdekoliv mohou a příčiny dostanou, všude námi rádi zadní kouty vymítají." Výsledkem tohoto bylo, že moravští stavové se roku 1608 přihlásili ke konfederaci s Uhrami a Rakousy.

V časové posloupnosti se dále objevuje podzim revolučního letopočtu 1848 a toto provolání moravského zemského výboru k obyvatelům Moravy: "Částka obyvatelů pražských od jeho Císařské milosti opětně u nás se neptavší žádala, aby naše vlast moravská a všechny její záležitosti s Čechami tak spojeny byly, abychom naše vlastní ouřady zemské v Brně pozbyli, aby naše sněmy v Brně přestaly, abychom naše právo v Praze hledali a naše zástupce zemské dílem do Prahy poslali, slovem, abychom místo samostatné nepodrobené země, s Čechami v jednu splynuli. Zapomněli ale, že Morava stejností jazyka a národností vždy sice s Čechami bratrsky spojena byla, že jsme my ale jakožto svobodný, od Čech nezávislý národ odvždy své vlastní sněmy a ouřady měli, že tedy Morava nikdy na své staré památnosti a svou samostatnost a svobodu naproti Čechům obětovati nemůže. Morava od Čech nezávislá jedině svazkem přátelství s nimi spojena byla. Nemálo ale lidí jest, kteří k dosažení svého účelu i prostředku lži a utrhání užívají, které by každý poctivý člověk v ošklivosti měl. Tito lidu moravskému praví, že by jen spojení s Čechami svou slovanskou národnost bez překážky rozšiřovati a síliti mohl. Máme tedy za svou povinnost veškeren moravský lid na to pozorna učiniti, co od shromážděných stavů moravských pro svobodné rozšíření moravského jazyka a pro všeobecné dobré moravské uzavřeno bylo a ještě se uzavře. Nenechte se tedy lživým drážděním některých, jež zlému chtějí, oblouditi a přesvědčte se z pojednání, které v krátkosti do veřejnosti se dají, kterak vašimi zástupci o vaše a celé vlasti dobré se jedná..."

V perodiku Noviny Morava (ročník II/1870, čís. 17, str. 1) se lze dočíst tato slova: "Ti páni v Praze mají ten plán, že musí dřív každého ožebračit, o postavení i chlebíček připravit a pak si jsou jisti, že je bude slepě následovat... A jako to dělají s jednotlivci a s jednotlivými stavy, tak by to dělali i s celou zemí Moravskou. Aby se jim, když už by jednou ji měli v pazourech, nemohla vymknout, hleděli by jí pouštět žilou, vycecávat jí krev a udržovat ji málomocnou. Kdo nemá síly, nemůže pomýšlet na odpor. To by očekávalo Moravu, kdyby se poddala Čechám."

Dále pak údajně v období německé nacistické okupace Moravy a Čech pod nadvládou Velkoněmecké říše Praha požádala Berlín, aby název území PROTEKTORÁT ČECHY A MORAVA byl zkrácen na slovní spojení PROTEKTORÁT ČECHY. Likvidace administrativně-politického zemského zřízení Moravy byla ovšem dokonána poprvé v roce 1918, i když po deseti letech bylo obnoveno, ale zemský prezident podléhal úředníku nižší instance v hlavním městě Praze. Druhé dějství likvidace moravského regionu se událo roku 1949, jak je uvedeno výše.

Z nepřeberného a hromadícího množství případů ignorace území Moravy a jejích obyvatel mohu mimo zmíněné namátkou uvést aktuální situaci v zastřešující instituci fotbalových sportovních oddílů, Českomoravském fotbalovém svazu, kde bylo upraveno logo, kterému už vévodí rovněž jen český lev, obdobně jako měl ve dvojím zhotovení dominovat na soše Vaší legionářské organizace, název a dokonce i stanovy byly rovněž editovány v neprospěch moravských delegátů klubů kopané.

Autor článku Dr. Jaroš se také pozastavuje nad skutečností obyvatel nejvýchodnější země první Československé republiky, tj. Podkarpatské Rusi, kterou srovnává s tehdejší Moravsko-slezskou zemí. Předně nemohu nenapsat, že tento kraj, byť mně osobně sympatický, nemá bohatou historii srovnatelnou například s obdobím Velké Moravy a Rusíni jsou dodnes hrdí za tehdejší pomoc ze strany Čech a Moravy, jejíž stopy jsou pod Karpaty patrné dodnes a to například v podobě staveb v prvorepublikovém funkcionalistickém stylu. I nyní se totiž jedná o vysoce chudou lokalitu. Argument autora článku nemá vyvažující či dokonce převažující hodnotu, protože poukazování ve věci křivdy k Moravě a jejím obyvatelům je zcela oprávněný. V této spojitosti se musím zmínit o faktu, že občané Podkarpatské Rusi žádají Kyjev o autonomii již patrně od vzniku obnoveného ukrajinského státu. Jsou tedy v obdobné situaci jako Moravané... Pro zajímavost ještě uvedu, že se osobně znám s aktivním členem Společnosti přátel Podkarpatské Rusi, který je zároveň zakládajícím organizátorem našeho občanského sdružení pod názvem MORAVA NEJSOU ČECHY. Tento člověk se na území Podkarpatské Rusi narodil a to právě v období první republiky a dříve vykonával zvolenou funkci městského zastupitele za, dnes již zaniklý subjekt a sloučený v jinou politickou stranu, Hnutí samosprávné Moravy a Slezska.

Závěrem této svojí delší elektronické zprávy se jejich adresátů jasně ptám — je Vám tedy již jasné, že činovníci Moravského národního kongresu postupovali zcela v souladu s kroky nutnými pro nápravu nehorázné a letité křivdy ve věci odsouvání významu Moravy?!?

Úplným závěrem tohoto e-mailu napíši něco k jeho příloze. V ní je totiž možné vidět některé případy přelepování symbolu českého lva, který také zcela neprávem dominuje na nemnohých tabulkách u přírodních rezervací a různých památek... ... situace tedy již graduje i do této podoby... ... je tedy nanejvýš na místě, aby zde nedocházelo k projevům nacionalismu z české strany, kdy symbol této sousedící země přespříliš vysouvá svoje drápy, tudíž aktivní jedinci z promoravských kruhů jsou nuceni se bránit...

Aleš Macek, 10.9.2011

 

----- Original Message ----- From: "Aleš Macek"

To: ; ; ;

osvobozeni@volny.cz>

Sent: Saturday, September 10, 2011 2:21 AM

Subject: Ad článek "Odpověď pánům Moravanům"

Adresát:
— Dr. Jiří Jaroš Nickelli (autor článku — viz předmět zprávy, ČsOL Brno I)

— Sekretariát ČsOL (Československá obec legionářská, Sokolská 33, Hotel Legie, 120 00 Praha 2)

— Milan Řepka (tiskový tajemník ČsOL)

— Karel Černoch (předseda, Jihomoravská krajská jednota ČsOL)

— Mgr. L. Jarošová (autor článku — viz předmět zprávy)

— Národní osvobození (čtrnáctideník ČsOL)

Příloha:

— brno_hady.jpg

— jihlava_u_kostela.jpg

— veverska_bityska.jpg

 

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v levém sloupci zcela dole)