… 18.12.1994 jsem v rozhovoru pro časopis Reflex řekl i toto, cituji: „…nemůžeme se donekonečna opájet tím, že jsme na špici východní Evropy, že jsme nejlepší. Jednak to svět tak jednoznačně nevidí, a hlavně to není často pravda. Takže buď najdeme pokoru a přiznáme si, že některé důležité věci při správě země musíme začít řešit znovu, profesionálně a důsledně a že to bude trvat třeba celou generaci, nebo si zaděláváme na italskou či dokonce kolumbijskou budoucnost“. …
Aby nedošlo k mýlce, určitě nemám na mysli ty, kteří komentují a glosují texty na internetových portálech pod svým faktickým jménem ze své mailové adresy. A nemám na mysli ani ty, kteří tak činí pod pseudonymem svého nicku, ale drží se slušné a korektní diskuse. V duchu významu původního antického slova diskuse, což znamenalo společné přemýšlení. Jsou to ti, kteří autorovo téma kritizují, polemizují s ním, rozvádějí jej a přidávají další informace a argumenty. A mnohdy je jejich případný nesouhlas velmi ostrý.
V diskusích pod blogy, jež umožňují anonymní příspěvky, však nezřídka narazíte i na specifický druh našich spoluobčanů. Reakce na nějaký text je pro ně svéráznou formou vybití si vzteku, frustrace a nenávisti vůči okolnímu světu. Autor je často jen zástupný terč, který je zrovna k mání. Jsem si jist, že texty, které tzv. komentují často ani nečetli. O to více útočí v osobní rovině. Někteří z nich si touto formou možná vyřizují s autory článků i své domnělé a možná i skutečné nevyřízené účty. Musí to být asi slastný pocit si do někoho kopnout, naházet na něj kýble špíny. A to vše v tichu a závětří neznámého PC pod imaginárním nickem.
Těch, kteří vstupují do diskusí pod blogy bývá mezi 1-3% čtenářů. A těch, kteří zamoří diskusi svými osobními výpady, není více než několik promile, ale i to stačí k tomu, aby to znechutilo nejen čtenáře, ale i autory. Ten jejich podivný svět je mi a hony vzdálen. Je to takové „hrdinství“ za plotem. Já jsem se nikdy neschovával v anonymitě davu. Své názory prezentuji otevřeně a veřejně. Neznámý internetový útočník vás s lehkostí sobě vlastní nazve grázlem, zmetkem a mnoha dalšími vulgarismy nejhrubšího zrna. Chce tím dodat svému emotivnímu výlevu patřičnou razanci a také ve vás vzbudit pocity strachu. Pikantní na některých útocích tohoto typu je i to, že i tito internetoví agresoři mají rádi ideologické škatulky, které jim umožní sáhnout po rychlém odsudku autora. A tak jsem občas nejen tzv. stará struktura, ale někdy i zakuklený neoliberál a jindy zase eurohujer či kryptokomunista. A dokonce prý i agent cizí mocnosti. V těchto výlevech vůbec nejde o obsah textu. Jejich poselství je nezřídka i toto – „dej si na nás bacha, my o tobě víme“.
Já sám jsem se angažoval nejprve jako mluvčí OF, později jako šéf volební kampaně a po té jsem založil středopravou občanskou politickou stranu. To bylo před více než 20 ti lety. 2.10.1992 jsem vydal v tehdejším Českém deníku text o ODS, z něhož cituji: „…. pokud bude ODS předkládat veřejnosti vzorky zbohatlíků bažících po moci a neznajících ve svém pragmatismu morální rozměr, pak nejen prohraje sama se sebou, ale politika by pak na dlouhé časy získala adjektivum špinavá….“ 18.12.1994 jsem v rozhovoru pro časopis Reflex řekl i toto, cituji: „…nemůžeme se donekonečna opájet tím, že jsme na špici východní Evropy, že jsme nejlepší. Jednak to svět tak jednoznačně nevidí, a hlavně to není často pravda. Takže buď najdeme pokoru a přiznáme si, že některé důležité věci při správě země musíme začít řešit znovu, profesionálně a důsledně a že to bude trvat třeba celou generaci, nebo si zaděláváme na italskou či dokonce kolumbijskou budoucnost“.
S Václavem Klausem, kterého jsem v r. 1990 tzv. „vyfasoval“ jako lídra krajské kandidátky OF, jsem ukončil spolupráci na konci roku 1992 a po několika měsících jsem vystoupil i z ODS. Bylo to v době, kdy tón začali udávat lidé jako Čermák, Kožený či Kovarčík. To nebyl nikdy můj svět. Nepřijal jsem žádnou trafiku, ani žádné teplé místečko ve státním aparátu. Neseděl jsem v žádné polostátní dozorčí radě. Nic jsem neprivatizoval, nebyl jsem v žádné vládě a ani v parlamentu. Moje práce ve firmě, která připravovala zázemí pro tehdejší státní číselnou loterii, skončila v r. 1994. Tehdy se ministr Kočárník rozhodl projekt ukončit a upřednostnil tak nestátního konkurenta. Tentýž Kočárník pak spojil svůj osud s mocnou PPF. K tomu není co dodat.
Mé občanské postoje jsou konzistentní a je možné si je dohledat v mých textech či knihách. Díky svým aktivitám v posledních několika letech jsem poznal spoustu skvělých lidí, s nimiž sdílím stejné hodnoty a postoje. Dnes máme více než 15 tisíc osobních adres na ty, kteří se přihlásili k našemu programu a naší výzvě. S mnohými z nich intenzivně komunikuji. Je to inspirativní a povzbuzující zároveň. Více najdete na www.obcanecz.cz a na www.neo2011.cz
Dovoluji si Vám na závěr připojit odkaz v němž najdete mou poslední knihu, která vyšla před rokem. Možná v ní objevíte odpovědi i na některé případné otázky.
Přeji Vám klidné a spokojené přežití adventního období i blížících se Vánoc.
Petr Havlík, 7.12.2012
* * *
Studovali v Moskvě a mají večírek na ambasádě. Celebrity českého byznysu
MGIMO je zkratka elitní ruské diplomatické školy. Ještě za komunismu tu lovila agenty KGB, ale také tu studovali dnes vlivní Češi. Absolventi se každoročně scházejí na ruském velvyslanectví v Praze. A další večírek absolventů je naplánovaný právě na začátek prosince
Z komentářů ke článku:
Kamila Kalenská 96778
To přesně dokládá co jsou všichni ti nejvlivnější a nejbohatší zač. Protože kdo mohl za minulého režimu jít studovat do Moskvy? Disent sotva. Všichni jsou to bývalý komunističtí papaláši, nebo jejich potomci, kteří v minulosti zneužili své stranické postavení k nahrabání si a aby mohli nahrabané bohatství zmnožit a rozkrádání veřejného majetku si usnadnit tak si vymysleli onen slavný "samet" v 89. Študáky obalamutili a vnutili jim myšlenku, že jako oni jsou těmi revolucionáři. Proto se už tenkrát spekulovalo, že mezi studenty byli provokatéři kteří na ně působili. Později se ale stopy provokatérů zahladili. A v divoké anarchistické době po 89 se ti převlečení komunisti dostali různými kličkami a obcházením diravých zákonů ke svým miliardovým majetkům. Žádní poctivý a pracovití živnostníci.Všichni ti opradu bohatí které znám v okolí tak v minulosti byli těmi nejvlivnějšími komouši. Komunisti jsou hrozbou, ale alespoň o nich víme kdo jsou. Daleko největší hrozbou jsou ti převlečení.
http://zpravy.idnes.cz/absolventi-moskevske-komunisticke-diplomaticke-skoly-mgimo-p5v-/domaci.aspx?c=A121201_163704_domaci_brd
P.S.
Mimochodem i současný ředitel programu ČT Milan Fridrich studoval v Moskvě - 1988–1990 – Filosofická fakulta – Leningradská státní univerzita. J.Š.
Read more...