Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

NSS Brno  6.února 2013: Informace o probíhajícím řízení!

… Na okraj připomínám, že patříme mezi asi čtyři země na světě, kde se volí dva dny, volební místnosti nejsou bezpečně přes noc hlídány a kde se vydává nekontrolovatelně velké množství voličských průkazů. K čemu to svádí v zemi tak prostoupené korupcí a zločinností jdoucí až do nejvyšších pater země, nemusím snad žádnému soudnému občanovi vysvětlovat. Nedivme se proto, že u nás se volební lístky po třech nedělích spálí, zatímco jinde se deponují roky. Dokonce i Ústavní soud SRN zakázal používání počítačů při volbách! Proto je tak důležitá nezávislost moci soudní, aby plnila svoji úlohu tzn. garanta spravedlnosti a demokracie. Nedej Bože, stane-li se pouhým vykonavatelem vůle politiků, mocných a zájmových skupin. …

Adresát:

Nejvyšší správní soud

Moravské náměstí 6

657 40 Brno

Odesílatel:

Jan Šinágl

Bratří Nejedlých 335

267 53 Žebrák

NÁVRH NA NEPLATNOST VOLBY PREZIDENTA

Navrhovatel tímto podává návrh dle § 66 zákona č. 275/2012 Sb., o volbě prezidenta republiky, (dále jen „zákon o volbě prezidenta“) na neplatnost volby prezidenta konané ve dnech 25. a 26. ledna 2013, a to z důvodů dle § 35 zákona č. 275/2012 Sb.

Podle § 35 odst. 2 zákona o volbě prezidenta musí volební kampaň probíhat čestně a poctivě, zejména nesmí být o kandidátech zveřejňovány nepravdivé údaje.

Podle § 35 odst. 3 zákona o volbě prezidenta „propagace nebo volební agitace šířené prostřednictvím komunikačních médií musí obsahovat informaci o jejich zadavateli a zpracovateli; to platí obdobně i pro sdělení v neprospěch jakéhokoli kandidáta na pozici prezidenta republiky“.

Zákon o volbě prezidenta definuje volební kampaň velmi široce, neboť kampaň zdaleka není svázána pouze s činností kandidáta a jeho týmu. Zákon výslovně hovoří i o tom, že kampaní se rozumí: „jakákoli propagace kandidáta na funkci prezidenta republika a volební agitace v jeho prospěch, zejména veřejné oznámení na jeho podporu nebo sloužící v jeho prospěch“, a také o tom, že „Za volební kampaň se považuje i sdělení v neprospěch jiného kandidáta na funkci prezidenta republiky“

Kandidát Miloš Zeman, členové jeho volebního štábu a další osoby jednající evidentně v jeho prospěch soustavně a notoricky porušovali výše uvedená ustanovení zákona, a to tak hrubým způsobem, že tato porušení mohla ovlivnit výsledek volby prezidenta.

Navrhovatel má za to, že je třeba, aby soud rozhodl na základě tohoto podání, zda volební kampaň Miloše Zemana porušila zákon a zda byla vedena čestným a poctivým způsobem. Navrhovatel je přesvědčen, že uznání legitimity nedávno proběhlé volební kampaně by bylo velmi nebezpečné nejen proto, že tato kampaň porušila zákon, jak dále uvedeno, ale také proto, že kampaň byla zvláště ve svém závěru vystavěna na lživých tvrzeních, a takového rázu, který nebezpečným způsobem zasáhl do společenského a občanského smíru a demokratických poměrů České republiky. Závěrečná část volební kampaně byla vedena ze strany Miloše Zemana, jeho štábu a dalších osob způsobem, pro který existuje označení již z antiky – contra bonos mores – proti dobrým mravům. Tato část kampaně byla nejen proti těmto dobrým mravům, ale svými nacionalistickými, šovinistickými a xenofobními tendencemi ohrožovala i demokratické základy ČR a byla v rozporu s Listinou základních práv a svobod, která garantuje základní demokratické a lidské hodnoty, jimiž se doposud vyznačovala Česká republika jakožto součást Evropské unie. Kampaň akcentovala i sociální rozdíly a sociální stratifikaci společnosti, neboť byla postavena na sociální nesmiřitelnosti, jež svojí intenzitou připomněla neblahou třídní propagandu bývalého komunistického režimu. Podle mínění navrhovatele byl výrazně poškozen a znevýhodněn jeden z kandidátů – faktická legitimizace způsobu a metod, jimiž byla kampaň vedena, je alarmující zprávou pro demokratickou společnost jako celek: nejen pro ty, jejichž favorit neuspěl.

Žádný z prvků kampaně nefunguje sám o sobě, ale vždy v kombinaci s ostatními. Nečestný a nepoctivý průběh kampaně, který navrhovatel napadá, nespočívá pouze v jejích jednotlivých konkrétních, nečestných a nepoctivých krocích a explicitních lžích, tedy v jednání contra lege, ale také v propojení tohoto protizákonného jednání s takovými prvky volební kampaně, jež jsou samy o sobě z pohledu zákona nenapadnutelné.

Je to patrné například v oficiálním volebním letáku Miloše Zemana určeném pro mimopražské oblasti, v němž je tento kandidát prezentován pozitivním popisem, který sice sugeruje, že se popisovanými vlastnostmi a činy liší od druhého kandidáta Karla Schwarzenberga, ale explicitně to nevyjadřuje. Z hlediska zákonnosti není taková prezentace napadnutelná. Samostatná vyjádření v tomto smyslu je možno považovat za nezávadná, ale v kontrastu s výrazně se lišící osobností druhého kandidáta, Karla Schwarzenberga, zejména jeho minulostí, historickým pobytem, rodinnými poměry, rozsahem majetku a jeho lokalitou, je výsledek takové konfrontace krajně neobjektivní, tendenční a účelově usilující o vykreslení tohoto kandidáta v tak nepříznivém světle, aby se voličům druhé strany jevil jako osoba nepřátelská nejen vůči voličům, ale vůči celému českému národu.

Dokumentovat to lze na těchto jednotlivých výrocích: a) jsem Čechem, který se v České Republice narodil, celý život tu žil a nikdy by nechtěl žít jinde, b) znám starosti lidí, kteří žijí v obcích – sám jsem jedním z nich, c) vím kolik stojí chleba a léky. Vím, jaké problémy dělá rodinám neustálé zdražování, d) nikdy jsem nežil rozmařile a vážil jsem si čestných lidí více než drahých věcí, e) vší silou jsem vždy hájil zájmy České Republiky a nepodvolil se žádným cizím tlakům, f) jsem českým kandidátem. A dále g) (Miloš Zeman) Českou republiku nikdy nezradil.

Tyto informace, které samy o sobě jsou nezávadné (a ponechávám pro účel tohoto podání stranou otázku, zda a do jaké míry jsou všechna tato tvrzení pravdivá), se však v konfrontaci s kandidátem, který ne vlastní vinou nemohl po celý svůj život žít ve své vlasti, když jako nepřítel komunistického režimu musel odejít do zahraničí (odkud se výrazně angažoval za obnovení demokracie a svobody vlasti), a v konfrontaci s touto jinou osobní, rodinnou a sociální situací Karla Schwarzenberga, stávají receptem na dehonestaci Karla Schwarzenberga. Prezentují jej jako cizáka a osobu stojící mimo český národ a Českou republiku (srovnejme toto pojetí s výroky současného prezidenta Václava Klause, jež se staly součástí volební kampaně – viz dále). Tím se do celé volební kampaně vnášejí konfrontační, negativistické prvky, jež mají nepoctivým způsobem zvýhodnit jednoho kandidáta před druhým. V tomto podání jsou uvedeny důkazy, které charakterizují takto negativně – a především nečestně a nepoctivě – vytvářenou volební kampaň zaváděnou Milošem Zemanem a jeho štábem do veřejného prostoru. Tolerovat takovou kampaň a uznat ji jako akceptovatelnou znamená vyslat do tohoto veřejného prostoru signál, že slušnost se nevyplácí, že lpění na morálce je projevem slabosti a že účel světí veškeré použité prostředky, včetně těch nejhrubších.

Takováto kampaň, nebezpečně ohrožuje nejen základy společnosti, duch demokratického kompromisu a stupeň dosaženého soužití občanů různých politických přesvědčení a různého sociálního postavení, ale je rozkladným elementem, jehož cílem a důsledkem je rozdělení společnosti na základě uměle konstruovaných protikladů a sugerovaných nebezpečí. Ukáže-li se, že tyto negativní a nečestné tendence beztrestně vedou k dosažení úspěchu, hrozí nám, že se stanou normou při jakékoli jiné (nejen) volební příležitosti, nyní třeba při příštích parlamentních volbách v roce 2014.

Při posuzování výše uvedených jevů a souvislostí je třeba mít na mysli i to, že voleb se účastní i voliči, kteří díky místu svých bydlišť, míře dosaženého vzdělání či dalším sociálním okolnostem nemají dostatečné kapacity a prostředky k tomu, aby prezentované informace o kandidátech dokázali ověřit, srovnat s údaji v jiných informačních zdrojích a posoudit jejich pravdivost. Sem patří zejména starší lidé odkázaní výhradně nebo převážně na přímá média – zejména televizi a rozhlas, nebo skupiny občanů, v nichž použitá polopravdivá nebo vysloveně lživá témata vyvolávají pocity ohrožení a strachu, které jsou silnější než jakákoli racionální argumentace (nacionální témata, otázka tzv. dekretů prezidenta Beneše a údajné majetkové nároky sudetských Němců). Média bohužel nemají takovou moc, aby mohla účinně odstraňovat následky nepoctivě a účelově použitých prvků volební kampaně. V tomto případě neplatí premisa, že si volič může z volební propagandy udělat vlastní názor, neboť lživá odpověď, např. v televizní diskusi, kdy jsou kandidáti pod časovým tlakem, umožní straně používající lži a polopravdy s jejich pomocí získávat body, neboť druhá strana již nemá v časově vymezeném prostoru možnost na takové argumenty reagovat a tím se v pozitivním dojmu vyrovnat protikandidátu, nebo jej předčít, zvláště když lží není schopna. Lež vyvrácená až po diskusi, byť třeba v médiích, již nemůže napravit její účinek z průběhu vlastní diskuse, která k obrazovkám přitáhla mnohem více voličů, než kolik si jich může později v médiích přečíst pravdivé vysvětlení.

K faktické korekci dochází až po pořadu, v jiném čase, v jiném prostředí, a již mimo onu mimořádnou pozornost diváků a posluchačů. Ke korekci u voliče, který spadá do „ohrožené“ skupiny (tedy skupiny lidí majících limitovaný přístup k informačním zdrojům a/nebo lidí, kteří jsou – z různých důvodů – snáze ovlivnitelní manipulací), již mnohdy nedojde, neboť opravenou informaci zachytí pozdě nebo vůbec, popřípadě jí pod formativním vlivem prvotní expozice lži už nevěnuje patřičnou pozornost. Tento princip účelového zakončení argumentačního řetězce lží se v klíčových momentech kampaně projevil několikráte – nejzásadnějším způsobem asi v pořadu TV Prima Family (18. 1.), kde Miloš Zeman účelově prosadil nepravdivou informaci výroku Karla Schwarzenberga z předešlého dne (viz dále), i v pořadu Prezidentské finále na ČT (24. 1. – 1,6 miliónu diváků!), kde odkazem na neexistující článek – což ovšem v danou chvíli divák nebyl schopen ověřit –  deklaroval podporu Bernda Posselta Karlu Schwarzenbergovi.

Zákonodárce si možnosti použití účelových lží a jejich vlivu na jednotlivé skupiny elektorátu byl vědom, o čemž svědčí právě odkaz na etické principy uvedené v § 35 odst. 2 a 3 zákona o volbách prezidenta. Navrhovatel je přesvědčen, že právě tyto etické principy nejsou v zákoně uvedeny jen proklamativně, ale že jsou relevantní a důležitou výkladovou částí zákona a že mají sloužit právě k uvedené korekci či zrušení volebního výsledku, jehož bylo dosaženo v důsledku jejich porušení.

Základní porušení volebního zákona

V následujícím výčtu jsou uváděny ty momenty volební kampaně, které podle navrhovatele výrazně porušily volební zákon takovým způsobem, který zakládá důvody pro vyvození následků z porušení principů uvedených v § 35 odst. 2 a 3 zákona o volbě prezidenta. Tento výpočet není vyčerpávající, jde jen o přehled některých podstatných bodů, které podle navrhovatele mohly ovlivnit výsledek voleb, a tím způsobit jejich neplatnost.

1) Ve vysílání kandidátského duelu na programu ČT 24 ze dne 17. 1. pronesl Karel Schwarzenberg z podnětu moderátora Václava Moravce výrok o tom, že Benešovy dekrety po přijetí Listiny základních práv a svobod neplatí, a o poválečném odsunu německého obyvatelstva tento výrok: „Já jsem vždycky říkal, a na tom trvám, že to, co jsme v roce čtyřicet pět spáchali, by dneska bylo odsouzeno jako hrubé porušení lidských práv a asi by se tehdejší vláda včetně prezidenta Beneše ocitli u soudu v Haagu.“

Následujícího dne ve vysoce sledovaném duelu TV Prima Family Miloš Zeman výše uvedené vyjádření Karla Schwarzenberga zásadním způsobem zkreslil slovy (doplněnými výrokem o tom, že si Karla Schwarzeberga přestává vážit): „Pan ministr ve čtvrtek označil Edvarda Beneše za válečného zločince, který patří před haagský tribunál. Tak jsem si jako mírný protest dal na klopu českou vlajku.“

Sémantický a logický význam tohoto Schwarzenbergova výroku však takovýto výklad neumožňuje. Schwarzenbergova formulace neobsahuje hodnotící soud vůči jednání prezidenta v minulé době, ale toliko v konfrontaci s dnešní dobou, tedy právně ex nunc, nikoli ex tunc. Výrok o Haagském tribunálu explicitně má co dělat s dnešní dobou, nikoli s rokem 1945. Způsob argumentace Miloše Zemana tedy nebyl ani čestný, ani poctivý. Byl jednoduše podvodný. A podvod je jednání – skutkovou podstatou v režimu trestního zákona.

S výše uvedenou interpretací se zcela kryje reakce Karla Schwarzenberga: „Já jsem toto nikdy o Edvardu Benešovi neřekl. Já jsem jenom řekl, že – a to je pravda – za obdobné činy se dneska bývalí politici či generálové bývalé Jugoslávie nebo z Afriky dostávají právě před mezinárodní trestní soud.“

Miloš Zeman, vědom si toho, že daný spor není možné z technických a časových důvodů rozhodnout v probíhajícím pořadu (jednak proto, že TV Prima nemá přístup k materiálům ČT a pořad byl limitován scénářem, a dále i s ohledem na to, že v pořadu TV Prima nesměl z konkurenčních důvodů zaznít ani název televize, která předešlý kandidátský duel vysílala, takže zkoumání výroku Karla Schwarzenberga bylo neproveditelné), nabídl Karlu Schwarzenbergovi sázku o to, kdo má pravdu.

I toto jednání Miloše Zemana je nutno hodnotit jako podvod, ať již v režimu trestního zákona, či v přeneseném významu jako jednání mající oklamat jiného. Karel Schwarzenberg také zpřesnil, nikoli po významové, ale formální stránce, svůj výrok o neplatnosti dekretů, který také předešlého dne zazněl.

2) I v další části kampaně pracoval Miloš Zeman výhradně s vlastní nepravdivou interpretací Schwarzenbergových slov, opakuje a rozváděje vlastní výrok, který pronesl rovněž v pořadu TV Prima Family (18. 1.), že takto „mluví Sudeťák, a ne prezident“, neoperoval tedy se skutečnými výroky Karla Schwarzenberga. Jednalo se tedy o sugestivní způsob argumentace, který je v seriózní diskusi nebo u soudu nepřípustný. Protože se jednalo o výrok mající pro kandidáta Miloše Zemana získat body, šlo o výrok nepoctivý a nečestný protože ryze účelový a cíleně orientovaný především na skupinu obyvatel z pohraničního a přilehlého území, které se mělo kandidátem Schwarzenbergem cítit ohroženo. Tuto interpretaci Miloše Zemana zneužil potom ve svém vstupu do volební kampaně i Václav Klaus, jakož i někteří další politici. Jednalo se o typický způsob tzv. klamavé argumentace, která interpretuje výroky v opačném či zkresleném gardu a využívá nemožnosti diváka či posluchače si pravdivost výroku ověřit. Jde o sofistickou argumentaci typu: „Tak vy jste řekl“, načež argumentující odpovídá oponentovi na něco, co ten vůbec neřekl. Jestliže se má vést volební boj čestně a poctivě, je takovýto způsob argumentace v naprostém rozporu s kritérii volebního zákona a musí být postihnut sankcí neplatnosti volebního výsledku. V opačném případě ztrácí existence pasáže o pravidlech vedení kampaně v zákoně o volbě prezidenta smysl.

(V této souvislosti stojí za zmínku, že Miloš Zeman si je ve skutečnosti správnosti názorů svého oponenta vědom a sám se během své předešlé politické kariéry (záznam z 23. 10. 1993) vyjádřil podobně jak o dekretech prezidenta Beneše, tak o samotném odsunu – a to nikoli pouze o „divokém odsunu“, kterýmžto vyjádřením se v pořadu Prezidentské finále na ČT dne 24. 1. 2013 snažil své někdejší prohlášení relativizovat).

3) V závěru „Prohlášení ke slovům Karla Schwarzenberga“, které bylo na oficiálních stránkách Miloše Zemana www.zemannahrad.cz zveřejněno dne 20. ledna 2013, se objevila tato slova:

„Dnešní ostrá slova (vztažená k politickému spojenectví Miloše Zemana a Václava Klause – pozn. navrhovatele) jsou typickou ukázkou odvedení pozornosti od vlastních problémů, kterými zcela jistě nejsou jen Benešovy dekrety. Karel Schwarzenberg se v pátečním duelu na Primě například vyjádřil k nacistické minulosti otce jeho manželky. Zlehčujícím tónem a úsměvem řekl, že "někdo má problémy s tchyní, někdo s tchánem". Cíleně však zamlčel, že i jeho rodiče měli kolem sebe samé nacisty a že dokonce v rodovém sídle, kde pobývá jeho manželka Therese, dosud visí obrazy s hákovými kříži a hajlujícími lidmi (viz. dnešní článek na freeglobe.cz). Vyzýváme proto občany České republiky, kterým není lhostejná budoucnost této země, aby se od výroků Karla Schwarzenberga, stejně jako prezident České republiky Václav Klaus, distancovali.“

Tento text navrhovatel zkopíroval z výše zmíněných stránek dne 1.2.2013 – k tomuto datu je na nich stále vyvěšen, žádná omluva nebo distancující se vyjádření ovšem nikoli, ač se podle médií Miloš Zeman za část citovaného výroku omluvil.

I za situace, kdy se Miloš Zeman částečně omluvil, tak jeho omluva nemohla vzít zpět působení a vliv na nedeklarovanou část elektorátu, která jeho omluvu neslyšela, případně která tuto omluvu nevzala na vědomí, případně, která se nechala ovlivnit zbývající částí nepravdivé informace, za kterou se Miloš Zeman neomluvil. Je ovšem otázkou nakolik se lež stává pravdou po omluvě. Tvrzení o nacistech kolem rodiny Karla Schwarzenberga je plivnutím, za nějž se Miloš Zeman neomluvil a již vůbec neuvedl, že rodina Karla Schwarzenberga se naopak postavila nacistům co „do hrdel a statků“.

Adolf Schwarzenberg z vedlejší větve – primogenitury Na Hluboké byl po dobu nacistické okupace v exilu a jeho majetek byl nacisty konfiskován. Jeho syn Jindřich Schwarzenberg, otec Alžběty Pezoldové, byl v koncentračním táboře.

Proti nacistům se postavili i rodiče Karla Schwarzenberga, Jeho rodiči jsou Karel VI. Schwarzenberg z orlické sekundogenitury a matka Antonie. Jiná větev, jiná rodina. Tento Karel Schwarzenberg z orlické větve, nar. 5. července 1911 v Čimelicích – zemřel 9. dubna 1986 ve Vídni) byl český spisovatel a významný heraldik. Za druhé světové války bojoval proti nacismu, avšak po nástupu komunistického režimu v únoru 1948 odešel z republiky do exilu. Dodejme, že byl iniciátorem známého prohlášení loyality české historické šlechty prezidentu Benešovi v mnichovských dnech r.1938. Podobně to bylo s jeho bratrem Františkem, který se účastnil Pražského povstání. Přes tyto zásluhy a silné vlastenecké cítění, které bylo v rodině tradicí, byl majetek primogenitury vyvlastněn zákonem Lex Schwarzenberg z r.1947, kterým se Miloš Zeman rovněž pokusil dehonestovat Karla Schwarzenberga, ač v celém zákoně není ani slovo o tom, proč k vyvlastnění došlo (stalo se tak na nátlak KSČ, která chtěla vyvlastněním tohoto majetku získat lidi na venkově, ač všichni zaměstnanci schwarzenberské domény stáli věrně na straně Adolfa Schwarzenberga). K té tradici můžeme ještě uvést, že k významným českým vlastencům patřili i prapraděd současného prezidentského kandidáta - Karel III. Schwarzenberg a jeho syn Karel IV. Schwarzenberg. Karel III. patřil společně s Františkem Ladislavem Riegrem a hrabětem Lvem Thunem k hlavním bojovníkům za české státní právo. Byl rovněž členem sboru pro zřízení českého národního divadla v Praze.

V říjnu roku 1871 jej velmi zklamal císař František Josef I., který odmítl fundamentální články, jež měly zlepšit postavení Českých zemí v habsburské monarchii a také korunovaci na českého krále. O měsíc později se Karel III. veřejně a rázně přihlásil k historickým právům Zemí koruny české. „Osvědčujeme pánové, že chceme hájiti práva tohoto a chrániti je budeme, seč nám síly stačí, až do těch hrdel a statků,“ prohlásil na českém zemském sněmu.

Karel IV. se pro změnu angažoval v postavení nové budovy Národního muzea na Václavském náměstí v Praze.

Média následně, po výše zmíněné citaci odkazu na text ze serveru freeglobe.cz v prohlášení volebního týmu Miloše Zemana, poukázala na to, že sídlo, o němž je v textu řeč, totiž hrad Hardegg, rodině Schwarzenbergovy manželky už 300 let nepatří.

V pořadu rádia Impuls se Miloš Zeman k citátu vyjádřil slovy:

„Tak pokud toto prohlásil můj volební štáb, tak je férové, jestliže to není pravda, se za to panu Schwarzenbergovi omluvit. Protože šéf, tedy kandidát, odpovídá za vše, a tedy i za každou chybu svého volebního štábu.“

Toto sdělení přitom není jednoznačným distancováním se od lživého výroku, ba ani omluvou v pravém slova smyslu, ale pouhým relativizujícím obecným konstatováním – pokud to není pravda, je férové se omluvit.

K výše uvedenému prohlášení, citovanému na oficiálních stránkách, se vyjádřil i šéf Zemanovy kampaně Vratislav Mynář, a to následujícím způsobem (citát z internetového vydání Lidových novin z 22. ledna 2013): "Hrad není rodovým sídlem paní Schwarzenbergové. (…) My jsme necitovali mylný zdroj. My jsme citovali zdroj, kterým se to k nám dostalo. To neznamená, že ten zdroj má mylné informace, nebo ne. (…) Zatím, podle informací, které mám, většina z toho pravdou je. Až na tuto drobnou poznámku.“

Tím se však kampaň Miloše Zemana dostala na zcela nepřijatelnou úroveň. Uvedení lživého výroku, po němž následuje dílčí omluva, způsobí škodu, která se ani omluvou nijak nesnižuje.

Prohlášení – byť zpětně částečně relativizované – bylo záměrně využito k tomu, aby pozornost veřejnosti směřovalo k difamačním textům novináře Adama B. Bartoše a informačně nekorektním serverům www.freeglobe.cz a www.parlamentnilisty.cz (freeglobe je se serverem www.parlamentnilisty.cz propojen), čímž se tyto lživé a útočné informační zdroje staly regulérní součástí kampaně Miloše Zemana.

Texty Adama Bartoše (a dalších publicistů na zmíněných serverech) jsou už přímým útokem na Karla Schwarzenberga. Obsahují směs konspiračních teorií a lživých, polopravdivých a zčásti i pravdivých informací v kombinaci, která čtenářům bez historické erudice a rozhledu neumožňuje odlišit pravdu od lži. Jsou také otevřeným nactiutrháním a dle názoru navrhovatele naplňují i znaky šíření poplašné zprávy a podněcování rasové a sociální nenávisti.

Prezentace v oficiální kampani Miloše Zemana pomohla těmto textům ke zviditelnění a částečné legitimizaci (v době, kdy tým Miloše Zemana publikoval své vyjádření, už masivně kolovaly v e-mailové korespondenci a jen sám navrhovatel jako mnoho jiných osob je několikrát nevyžádaně obdržel elektronickou poštou). Materiály se tak staly předmětem masové volební propagandy, vedle které se podmínka čestnosti a poctivosti doslova vytrácí. „Co nezakazuje zákon, zakazuje stud“, řekl římský myslitel Annaneus Seneca. Výše uvedenou lživou propagandu zakázal nejen § 35 odst. 2 zákona o volbě prezidenta; stud však, zdá se, zůstává v kampani prázdným pojmem.

Zmíněné texty jsou zcela nepřijatelnou formou kampaně a pro odpůrce Karla Schwarzenberga se staly se zhusta využívanou zásobárnou ideologických mystifikací. Nepřijatelné je ovšem i to, že odkaz na ně je k dnešnímu dni (1. 2. 2013) nadále – bez omluvy či komentáře – součásti oficiálního volebního webu Miloše Zemana. Je to čestné a poctivé?

Dějiny lidstva bohužel podobné situace znají – proto z dob antiky známe pravidlo: Quid faciant leges, ubi sola peculia regnat? Čím jsou zákony bez dobrých mravů?

Jaký praktický efekt ale uvádění prezidentského kandidáta Karla Schwarzenberga do souvislosti s nacismem (a Berndem Posseltem, ztělesňujícím symbol hrozby „sudetských Němců“ – viz dále) mělo, dokládají průzkumy a četná interview s voliči. Druhý den druhého kola prezidentské volby, v sobotu 26. ledna, přinesly Lidové noviny reportáž z předešlého volebního dne. V článku Miloše Šenkýře na straně 4 „Dilema v Želivsku: tyhle nechtěl nikdo“, je citován starosta obce: „Za války právě tady ve škole Němci část Čechů internovali do sklepa. Bez ohledu na to, že je doma čekaly děti. Třeba tříměsíční dítě tenkrát umřelo hlady. To se v takové obci, jako je naše, nezapomíná.“ Citát starosty je uvozen poznámkou: „Popis vylidnění nahradí čtyři slova: Želivsko bylo součástí Sudet. To je možná i jednou z příčin, proč obec zasáhly při kampani debaty o Benešových dekretech a odsunu.“

4) Nacionalistický aspekt kampaně se projevil také v letácích, jimž vévodil text: „Kdo nevolí Zemana, není Čech“, které vydala SPOZ a dokonce je podle zjištění novinářů (duel Radiožurnálu, středa 23. ledna) distribuovala i v některých domovech důchodců, tedy mezi populací, která je vůči manipulaci „národními“ tématy a priori velmi citlivá.

Miloš Zeman v přímém přenosu duelu Radiožurnálu leták komentoval pouze slovy, že větu „Kdo nevolí Zemana, není Čech“ „považuje za hloupou“, k samotnému obsahu ani ke způsobu distribuce se nevyjádřil, ani se od letáku nijak nedistancoval.

K tématu se v tisku vracely např. Lidové noviny (zdroj: http://www.lidovky.cz/kdo-nevoli-zemana-neni-cech-burcuje-letak-duchodce-fvz-/zpravy-domov.aspx?c=A130123_180550_ln_domov_spa): „Zatímco jedna část letáků vyzdvihuje klady Miloše Zemana, druhá část ostře kritizuje Karla Schwarzenberga. Některé výtky přitom čtenářům podsouvají obavy, které se neopírají o pravdivé výroky. Tak například: "Dožaduje se (Schwarzenberg) restitucí svých feudálních držav, tedy chce, abychom mu platili nájem a pracovali na něj," straší seniory text. V jiném bodě se připomíná, že Schwarzenberg hlasoval pro schválení církevních restitucí. V závorce pak leták opět straší: „Co když stejným způsobem bude prosazovat navrácení majetku po válce odsunutým občanům německé národnosti?“

Další výroky o Schwarzenbergovi z letáku:

Souhlasí, aby i základní zdravotní péče byla poskytována občanům za předražené platby.

Odmítá cokoliv dělat proti korupci v naší zemi.

Podílel se na schválení "důchodové reformy", na kterou většina občanů doplatí.

Ve státních lesích na Šumavě je zastáncem kůrovce, ve svých soukromých lesích ho likviduje.

5) V úvodu pořadu Prezidentské finále na ČT (čtvrtek 24. 1. – 1, 6 miliónu diváků) byl Miloš Zeman konfrontován se svými výroky o tom, že sudetoněmecký landsmanšaft měl ústy svého představitele, europoslance Bernda Posselta, vyjádřit v deníku Süddeutsche Zeitung podporu Karlu Schwarzenbergovi. Sám Posselt ve svém prohlášení jakékoli podobné vyjádření popřel a ve zmíněném německém deníku žádný podobný text publikován nebyl. Miloš Zeman poté své tvrzení opravil s tím, že informace čerpal ze „seriózního, byť internetového“ periodika Britské listy. Ovšem dokonce i Britské listy, jejichž validita coby seriózního zdroje je přinejmenším sporná, následující den popřely, že by v souvislosti s prezidentskou kampaní nějaké prohlášení Bernda Posselta zveřejnily – odhalení této lži Miloše Zemana však opět proběhlo až se zpožděním, den po televizním duelu.

6) Velmi výrazným prvkem, který dle názoru navrhovatelky porušuje zákon o volbě prezidenta hned v několika ohledech, je celostránkový inzerát zveřejněný v deníku Blesk dne 24. a 25.1., a to bez uvedení zadavatele a zpracovatele, který navíc umocňuje dopad lži z televizní debaty popsané v předcházejícím bodě.

Pod nadpisem „NEVOLTE Karla Schwarzenberga“ a přeškrtnutým kandidátovým portrétem jsou uvedeny čtyři body, všechny nepravdivé či zavádějící:

- řekl, že by měl být prezident Eduard Beneš podle dnešních zákonů postaven před Haagský tribunál pro válečné zločince (jak uvedeno výše, takový výrok od Karla Schwarzenberga nezazněl – zaznělo pouze to, že činy z roku 1945 by dnes byly posuzovány jako hrubé porušení lidských práv a tehdejší vláda, včetně prezidenta Beneše, by se asi ocitla před zmíněným tribunálem, nikoli to, že by Edvard Beneš měl dnes být tímto tribunálem souzen)

- děkuje za podporu představiteli Sudetendeutsche Landsmannschaftu Berndu Posseltovi
(z úst Karla Schwarzenberga žádné poděkování Berndu Posseltovi nezaznělo)

- považuje poválečný odsun Němců za nespravedlivý, aniž bere na zřetel mnichovský diktát, okupaci Československa a statisíce českých obětí II. světové války (žádné dohledatelné vyjádření Karla Schwarzenberga nebagatelizuje válečné utrpení českého národa)

- považuje „Benešovy dekrety“ za neplatné a tím připravuje půdu pro vrácení potomkům válečných zločinců (aktuální právní neúčinnost dekretů je – navzdory terminologickým sporům – obecně nezpochybňovanou skutečností a s rizikem navracení majetku – tím méně navracení majetku potomkům válečných zločinců – nijak nesouvisí. Samo takové tvrzení se zdá naplňovat rysy šíření poplašné zprávy.)

Deník Blesk má náklad cca 300 000 prodaných výtisků, čtennost cca 1 300 000 čtenářů, je nejprodávanějším a nejčtenějším celostátním deníkem v České republice. Podle výzkumu agentury STEM MARK Miloš Zeman nasbíral nejvíc nových hlasů ve druhém kole v sudetských oblastech severozápadních Čech.

Bylo tím jasně, flagrantně porušeno ustanovení § 35 odst. 2 zákona o volbě prezidenta republiky, podle kterého volební kampaň musí probíhat čestně a poctivě. Velmi pravděpodobně to byl rozhodný moment presidentské volby, který odradil potenciální voliče Karla Schwarzenberga a kteří poté volili Miloše Zemana, nebo skončili jako nerozhodnutí mezi 42% nevoličů.

7) Za další prvek nečestného a nepoctivého vedení kampaně navrhovatelka považuje inzerát publikovaný týmem Miloše Zemana v samém závěru kampaně, kde pod výrazným nápisem „Volte Zemana“ figurují fotografie dvou do druhého kola nepostoupivších, nicméně vlivných prezidentských kandidátů, Jana Fischera a Vladimíra Franze. Ani jeden z těchto kandidátů nedal svým voličům přímé doporučení k volbě Miloše Zemana; oba se vyjádřili pouze v tom smyslu, že sami dají Miloši Zemanovi svůj hlas. Pod fotografií sice je drobný text „Děkuji za váš hlas“, ale při běžném čtení vyvolává inzerát dojem, že na straně Miloše Zemana stojí – či by stát měli – i lidé, kteří v předešlém kole tvořili voličskou základnu J. Fischera a V. Franze. Vladimír Franz proti zveřejnění své fotografie v daném kontextu výslovně protestoval.

8) Za nepoctivou a vlivnou součást kampaně považuje navrhovatelka také angažmá rodiny současného prezidenta Václava Klause v kampani – publikované nesprávné historické závěry syna Václava (blog diskutovaný v pořadu 20 minut s Martinem Veselovským na ČRo 1), oficiální (i neoficiální) vyjádření podpory samotného prezidenta – nepřijatelnost vyjádření, v němž se Václav Klaus jako současná hlava státu ostře ohradil vůči údajným Schwarzenbergovým výrokům (které mu „nikdy nemůže prominout“), spočívá v tom, že napadané výroky Karel Schwarzenberg nepronesl a postoje, za něž byl kritizován, nezastává, a konečně xenofobii podporující prohlášení Livie Klausové (pořad TV Prima Family 18. 1.) o tom, že si nepřeje, aby po ní na Pražský hrad přišla „první dáma, která bude mluvit jenom německy“. K tomu dodejme, že manželka prvního prezidenta ČSR Charlotta Garrigue Masaryková mluvila zprvu jenom anglicky. Připomínám Madelaine Allbright jako ministryni zahraničí USA, poradkyni pěti US presidentů Elišku Haškovou, starostu Chicaga Čermáka, který obětoval svůj život při zachraně amerického presidenta při atentátu, presidenta Brazílie Kubitschka a mnoho dalších Čechoslováků, kterých si jiné země vážili a stále váží.

Obsahově velmi nekorektní – a svým dopadem značná – jsou i další vyjádření prezidenta Klause pronesená na podporu prezidenstkého kandidáta Miloše Zemana: „Jde mi o to, aby byl zvolen někdo, kdo pro tuto zemi už něco udělal, jehož zkušenost máme všichni před očima a kdo opravdu s touto zemí cítí.“ (promluva v reportáži při odchodu z volební místnosti při 1. kole prezidenstkých voleb).

„Mně jde prostě o to, aby se prezidentem stal člověk, který patří do této země, který je součástí této země, který tady strávil svůj život, období těžká, lepší, nejlepší, horší.“ (vyjádření ze čtvrtka 17. ledna)

9) Za nepoctivou a vlivnou součást kampaně považuje navrhovatelka rovněž vyjádření neúspěšného kandidáta z prvního kola prezidentské volby, Jana Fischera, který zopakoval a rozvinul Zemanovu nepravdivou interpretaci výroků Karla Schwarzenberga: „Nemohu podpořit ministra zahraničí, který de facto srovnal prezidenta Beneše s válečnými zločinci souzenými mezinárodním tribunálem v Haagu. Takový výrok z úst prezidentského kandidáta vážně podkopává mezinárodní postavení České republiky a poškozuje její dobré jméno.“ (zpravodajský web ČT, 21. ledna 2013)

10) Celkové náklady na volby nebude zvolený president schopen zveřejnit do svého nástupu do funkce. V Případě Miloše Zemana je velmi reálné, že náklady na volební kampaň přesáhly zákonem povolenou hranici. Pokud by se to prokázalo, budeme mít na Hradě podvodníka! Zákonná lhůta na podání stížnosti už by dávno uplynula. Prezident by tak ani nemusel udělit sám sobě amnestii, pokud jeho novým postavením ovšem nejsou kryty i jeho případné další porušení zákona v minulosti…?!

11) O Miroslavu Šloufovi prohlašuje, že se od něho odstřihl, proč asi, když mu nebylo nic prokázáno soudem…?!

… O armádním papaláši, který v listopadu 89 nabízel zásah na Václaváku po čínském vzoru už jsem tu také psal. Ale zase: prý s přítelem Zbytkem, neškodným hoteliérem ze Šumavy, nemá Miloš a jeho kampaň nic společného. Jenže Zbytek se už před rokem ve svém bubenečském bytě v domě Ruské federace (!) před novináři z Týdne kasal: „Dáme mu udělat nové zuby a budeme ho víc cpát do médií. Na Hrad ho dostaneme!“ A co Zemanem zazděný korupční kšeft jeho vlády při prodeji akcií IPS povedené partičce zločince Františka Mrázka, na němž s Mrázkem spolupracoval Milošův šéfporadce – Miroslav Šlouf? Znovu a znovu se mi při Zemanově zazdívání těchto a podobných afér vrací jako společný jmenovatel u politika velmi nebezpečná diagnóza, jíž rozpoznal Jung už u Hitlera: postižený je pro nezasvěcené široké masy nesmírně přesvědčivý až charismatický, neboť celou svou bytostí věří v danou chvíli vlastním lžím (pseudologia fantastica). Ale aby měl takový pacient, onemocnělý bájivou lhavostí, u mas úspěch, musí mít tyto masy nejprve médii vygumovanou paměť. Proto pořád nevěřím, že už jsme tak daleko, a že při prezidentském paměťovém testu většina z nás propadne a zachová se (slovy kirgizského spisovatele Čingize Ajtmatova) jako mankurti...

Z článku Vladimíra Justa 25.1.2013: Co se to probůh u vás děje?

12) Na závěr svého podání si dovolím jednu velmi zásadní poznámku v rovině morální. Týká se vystoupení paní Věry Čáslavské v debatě vysílané v přímém přenosu Českou televizí dne 24. ledna 2013, kdy položila Miloši Zemanovi jasnou otázku: „Jak jste si srovnal se svým svědomím, že jste se v rámci prezidentské kampaně obrátil o podporu na komunistickou stranu Čech a Moravy, o podporu strany, jež se dosud nedistancovala od zločinecké KSČ?“ Místo odpovědi si vyslechla pouze to, že ona svou olympijskou medaili v roce 1968 věnovala Alexandru Dubčekovi. Alexandr Dubček měl v období Pražského jara pro náš národ nezpochybnitelný pozitivní význam. Položila tedy ještě doplňující otázku ohledně počtu obětí komunistického režimu – Miloš Zeman znal číslo téměř přesně, přesto nedokázal reflektovat a objasnit svůj příklon k organizaci, která mezi 241 popravenými zavraždila i jednu ženu. Místo seriózní odpovědi ženě, která toho tolik pro naši zemi vykonala a vytrpěla, jen jí hekticky a buransky vmetl do tváře Alexandra Dubčeka. Takovéto projevy osobnosti a charakteru Miloše Zemana je třeba vnímat jako nepoctivé, alarmující, nemravné, tím spíše, že se má stát nejvyšším ústavním činitelem země, tedy i nezpochybnitelným mravním příkladem o to důležitějším, že představitelé zločinné komunistické ideologie se v naší zemi stále více hlásí o moc. Nestydí-li se představitele KSČM požádat o podporu ve volbách, vyslal tím jasný signál o své bezcharakternosti  a všehoschopnosti. Pokud by toto mělo být skutečným přáním a volbou většiny obyvatel České republiky, potom si skutečnou svobodu a demokracii nezasloužíme. Nechci tomu vvěřit, stejně tak jako chci věřit v nezávislost NSS České republiky.

Závěrem

Navrhovatel je přesvědčen, že způsob, jakým byla kampaň vedena, ovlivnil výsledek druhého kola prezidentské volby zásadním způsobem. Důležitou roli sehrála argumentace nacionalistická a argumentace vzbuzující obavy z majetkových nároků odsunutých sudetských Němců. Tento předpoklad lze doložit výrazným mezikolovým nárůstem hlasů, které Miloš Zeman získal v pohraničních oblastech, kde je otázka poválečného odsunu nejcitlivější. Kampaň vedená způsobem, který porušuje ustanovení zákona o volbě prezidenta, byla natolik frontální a mnohovrstevná, že její výsledek nelze redukovat pouze na nacionalistická témata a pouze na oblast pohraničí. Navíc dopad způsobu, jakým byla kampaň vedena, zejména posílení nacionalistických předsudků a zásah do společenského a občanského smíru, bude ve společnosti přetrvávat dlouho poté, co byla volební kampaň ukončena.

Prezident České republiky je vrcholným představitelem státu a je, dle textu prezidentské přísahy, povinen ctít zákon. Navrhovatel se domnívá, že zákon je třeba ctít už během procesu, který k volbě do této funkce vede, a že uznání výsledků druhého kola volby by za stávajících okolností vedlo k legitimizaci nečestných a nepoctivých metod coby přijatelných a tolerovatelných prostředků pro dosahování politických cílů, a rovněž k devalvaci hodnot, jež úřad prezidenta ztělesňuje.

Navrhovatel je toho názoru, že v rámci volební kampaně mezi prvním a druhým kolem volby prezidenta bylo zásadním způsobem porušeno ustanovení § 35 odst. 2 a 3 zákona o volbě prezidenta a že toto porušení mělo takovou intenzitu, že mohlo ovlivnit výsledek volby prezidenta.

Podmínkou pro konání svobodných voleb je v ústavní liberální demokracii také volná soutěž politických stran, zahrnující poctivou a čestnou volební kampaň, ve které si volič, jakožto suverén, může vybrat své zástupce. Pokud je volební kampaň pokřivena, ať už ve prospěch nebo v neprospěch jednoho kandidáta, takovým způsobem, že se voliči rozhodují ve volbách na základě nepravdivých informací nebo pod vlivem nedůvodného strachu či uměle vyvolaných emocí, pak nelze hovořit o svobodné volbě. Výsledek takové kampaně lze také považovat za porušení čl. 6 Ústavy, tedy ústavního principu ochrany rozhodnutí, které vzešlo z vůle většiny vyjádřené svobodným rozhodováním a respektujícím práva menšiny. (viz. Ú 5/02). Taková volba musí být ve skutečně demokratické zemi prohlášena za neplatnou, a to v zájmu ochrany a zachování demokracie samotné. V opačném případě by hrozilo, že se z demokracie skutečné pozvolna stane demokracie čistě formální nebo hůře, že se k moci dostanou síly prosazující ideje zcela neslučitelné se svobodou a demokracií.

Instituce každého demokratického státu si musí být tohoto rizika vědomy a musí v případě potřeby přiměřeným způsobem v rámci zákonných a ústavních mechanismů zakročit.

Volební kampaň před volbou prezidenta probíhala způsobem, který se neslučuje se zákonným a ústavním požadavkem na poctivou a čestnou kampaň.

Před volbou prezidenta probíhala intenzivní nepravdivá negativní kampaň zaměřená na poškození a diskreditaci Karla Schwarzenberga, při které byla flagrantním způsobem překročena hranice přípustné kritiky. Současně se ve volební kampani Miloše Zemana objevovala nepravdivá tvrzení, která ovlivňovala voliče k volbě tohoto kandidáta, což bylo také za hranicí přípustného zlepšování svého obrazu. Volební kampaň vedená proti Karlu Schwarzenbergovi navíc vyvolala vzrůst nacionalismu a xenofobie, což jsou velmi nebezpečné jevy, které nesmí být přijímány jako běžná součást volební kampaně v demokratické zemi. Taktéž nelze respektovat vědomé šíření zcela vymyšlených dehonestujících informací a porušování zákazu anonymní kampaně.

Druhé kolo volby prezidenta vyhrál Miloš Zeman s rozdílem cca. 10% z celkového počtu odevzdaných hlasů. Navrhovatel je přesvědčen, že tento rozdíl prokazatelně mohl být způsoben změnou voličského chování způsobenou porušením ustanovení zákona, ke kterým ve volební kampani došlo.

Ustanovení § 66 odst. 2 23

V zákoně o volbě prezidenta republiky je uvedeno, že „Návrh na neplatnost volby prezidenta může podat navrhovatel, má-li za to, že byla porušena ustanovení zákona způsobem, který mohl ovlivnit výsledek volby prezidenta.“ Tedy nikoliv prokázaná skutečnost, ale i pouhá možnost, že výsledek volby mohl být na základě shora popsaných konkrétních porušení zákona ovlivněn, je důvodem pro určení neplatnosti volby prezidenta. Formulaci zákona je také možno obrátit tak, že volba prezidenta republiky je platná pouze v případě, že porušení ustanovení zákona nemohla ovlivnit výsledek volby.

Ústavní soud se v nálezu ze dne 26. 1. 2005 sp. zn. Pl. ÚS 73/04 vyjádřil v tom smyslu, že „rozhodnutí voličů jako suveréna může soudní moc změnit jen ve výjimečných případech, kdyby vady volebního procesu způsobily nebo mohly prokazatelně způsobit, že by voliči rozhodli jinak a byl zvolen jiný kandidát“. Navrhovatel je přesvědčen, že k takovým vadám při volbě prezidenta došlo. V kampani před volbou prezidenta byl natolik intenzivně porušen požadavek poctivosti a čestnosti volební kampaně, že byla narušena objektivita voleb a zvoleného kandidáta nelze proto považovat za legitimního vítěze.

Bude na Hradě vlát vlajka s nápisem Pravda vítězí, kdy jeho nejvyšší představitel „zvítězil“ pomocí lží, podvodů, a  manipulací s veřejností, kdy většinu svých voličů získal vědomým uvedením v omyl? Už jen samotný inzerát v nejčtenějším deníku BLESK, nejčtenějších novinách nejvíce ovlivnitelnými lidmi, uveřejněný v předvečer volby a porušující flagrantně psané zákony a nepsané zákony mravní, plný záměrných lží, by měl postačit k zneplatnění volebních výsledků, vyhlášení nových voleb, či opakování druhého kola, pokud žijeme v demokratické zemi, kdy a ona a její orgány ctí zákony a dobré mravy!

Mohli jsme začít psát velké dějiny, budeme psát opět malé, za které se budou naši potomci stydět, tak jako se mi dnes stydíme za činy předchozích generací, resp. politiků, kteří místo boje zvolili útěk a v době míru „hrdinně“ vyháněli, okrádali a vraždili 1/3 vlastního obyvatelstva, která k nám začala přicházet nejprve na pozvání knížat v 8.století a později na pozvání českých Králů a která zde zanechala nesmazatelné stopy a kterými se rádi chlubíme před cizinci. Není divu, když i největší Čech Karel IV. byl po otci Němec a jeho matka měla jen několik procent české krve. S tím voliči Karla Schwarzenberga problém nemají. Nejsou už podjatí minulostí, jejím myšlenkovým zajetím a deformovaností, které takřka zločinně využil Miloš Zeman, aby byl „zvolen“ prezidentem, paradoxně i mnoha voliči, kteří by jinak volili Karla Schwarzenberga, kdyby volby proběhly skutečně, čestně, poctivě a demokraticky.

Na okraj připomínám, že patříme mezi asi čtyři země na světě, kde se volí dva dny, volební místnosti nejsou bezpečně přes noc hlídány a kde se vydává nekontrolovatelně velké množství voličských průkazů. K čemu to svádí v zemi tak prostoupené korupcí a zločinností jdoucí až do nejvyšších pater země, nemusím snad žádnému soudnému občanovi vysvětlovat. Nedivme se proto, že u nás se volební lístky po třech nedělích spálí, zatímco jinde se deponují roky. Dokonce i Ústavní soud SRN zakázal používání počítačů při volbách! Proto je tak důležitá nezávislost moci soudní, aby plnila svoji úlohu tzn. garanta spravedlnosti a demokracie. Nedej Bože, stane-li se pouhým vykonavatelem vůle politiků, mocných a zájmových skupin.

Na základě výše uvedených skutečností a důkazů navrhovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud rozhodl takto:

Návrh

1. Navrhovatel vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem navrhuje, aby Nejvyšší správní soud určil volbu prezidenta za neplatnou a rozhodl o opakování volby prezidenta.

2. Pokud Nejvyšší správní soud bude mít za to, že je neplatnou pouze část volby prezidenta, navrhuje navrhovatel, aby Nejvyšší správní soud určil tuto část volby prezidenta za neplatnou a rozhodl o opakování této části volby prezidenta.

V Žebráku dne 5.2.2013

Jan Šinágl

r.č. 521209/191

občan ČR zapsaný do stálého seznamu voličů

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v levém sloupci zcela dole)