O obchodu a podnikání vůbec: „Nechci pracovat v obchodě s lidmi, kteří pohlížejí na obchod jako na příležitost k rabování, kteří v něm chtějí rabovat 10 – 20 roků a pak utéci a trávit z kořisti. Já chci pracovat v obchodě jen s lidmi, kteří se odhodlali v něm setrvat až do smrti, kteří si obchodní službu zvolili za své celoživotní povolání. Slušné živobytí taková služba zabezpečí každému.“
Snad každý Čech ví, že kdysi za 1. republiky existoval ve Zlíně proslulý a často připomínaný podnikatel toho jména. Ale o skutečné tvůrčí síle, jíž proměnil vesnici s 2.600 obyvateli v proslulé světové hlavní město obuvi, ví u nás snad jen pár desítek lidí. Ještě méně lidí si v humbuku levicového štvaní a demagogie dokázalo a dokáže uvědomit ten jeho geniální počin, že on vytvořil to, o co marně usilovali bolševici vražděním, Gulagy a rozkulačováním. Beztřídní společnost.
Něco si o osobě Tomáše Bati řekněme u příležitosti 81. výročí jeho smrti při havárii jeho letadla v Otrokovicích. (Byl prvním podnikatelem velkého formátu, jenž používal letadla k pracovnímu cestování.)
V tomto článku nebudeme vypočítávat miliony měsíčně vyráběných párů bot, ani desítky druhů závodů zde i ve světě, desítky tisíc zaměstnanců, tisíce prodejen a rodinných domků. Ano, je to vše ojedinělé, nesmírně zajímavé, velmi poučné a ohromující. To si zatím necháme na jiné příležitosti. Vedle ostatního neustálého tvořivého budování hmotného, ale především sociálního, je to vše jen pěna na sklenici piva.
Několik kapitol věnujme výrokům Tomáše Bati. Ty ho představí lépe, než mnohomluvné chvalozpěvy. Citáty jsem našel pěkně pohromadě v knize slovenského autora Marka Kudzbela „Baťa hospodársky zázrak“.
Financování koncernu:
Náš závod, jakkoli je v knihách zapsán na jméno jednotlivce, t. č. na jméno moje, přece je v skutečnosti závodem družstevním. Skládá se ze samých drobných podnikatelů, kteří mají účast na výnosu svého oddělení a jsou kapitálově na závodu zúčastněni. Již nyní jsou naši zaměstnanci největšími věřiteli závodu a jejich kapitálová účast roste každým dnem. Nebude dlouho trvat, co většina zaměstnanců bude tichými společníky závodu. Zásadou mého podnikání jest učiniti ze svých zaměstnanců kapitalisty.
Vybudování dnešní velikosti podniku:
Přete si, abych vám řekl, jak jsem vybudoval náš podnik až k jeho dnešní velikosti. Při své práci neměl jsem na mysli vybudování závodu, ale lidí. Vybudoval jsem člověka, aby byl výkonnějším a lépe sloužil zákazníkům, a on potom vybudoval závod.
Obchod (myšleno podnikání vůbec):
Nechci pracovat v obchodě s lidmi, kteří pohlížejí na obchod jako na příležitost k rabování, kteří v něm chtějí rabovat 10 – 20 roků a pak utéci a trávit z kořisti. Já chci pracovat v obchodě jen s lidmi, kteří se odhodlali v něm setrvat až do smrti, kteří si obchodní službu zvolili za své celoživotní povolání. Slušné živobytí taková služba zabezpečí každému.
Nákup a prodej:
Nakupuji draho, prodávám lacino. (T.B. zde cituje arabského obchodníka).
Organizace výroby:
Na řízení závodu jest zúčastněna velká většina lidí vněm zaměstnaných. V čele každého malého oddělení jest muž, vedoucí oddělení, na jehož účet a odpovědnost se v tom oddělení pracuje. Jeho způsob práce a jeho postavení jest do jisté míry podobno práci nájemce, podnikatele, který pracuje pronajatými kapitály, (dílnou, stroji, energií, výrobními pomůckami atd.) na výrobku systémem zušlechťovacího řízení. O zisk z provozu této dílny se dělí tento podnikatel s nejpřičinlivějšími zaměstnanci dílny a se správou závodu. Vzájemný poměr a spolupráci jednotlivých oddělení upravují vzájemné obchodní smlouvy. Při zadávání a předávání prací počínají si tato oddělení jako cizí podniky.
Cena výrobků:
Služba veřejnosti se při tvorbě ceny projevovala tím, že stanovená cena byla tak nízká, aby byl jen minimální zisk z prodeje jednoho páru, a uspokojivý při velkých stotisícových sériích.
7. 7. 2013 Stanislav Vrbík, Zlín