Položení základů beztřídní společnosti a deset let jejího života je nejhodnotnější, dějinný počin Tomáše Bati. Je to přeměna námezdného dělníka v podnikatele a tím splynutí „dělnické třídy“ s kapitalisty! Pokračujeme v debatě o Tomáši Baťovi u příležitosti výročí jeho smrti 12. 7. 1932.

„Nejvyšším ideálem řádného živnostníka je touha po vzrůstu. Touha po rozvoji, vůle rozšiřovat svůj podnik, to je kapitál cennější než peníze, síla mocnější než elektřina. Vůle růst přivádí k nám myšlenky, vzory a síly, pod nimiž roste naše živnost ve větší a velkou. - Toto nejlíp svědčí o tom, co vše T. B. pro zaměstnance dělal: Nejméně o 50% vyšší mzdy, než průměr v průmyslu - Účast na zisku, ve výši 30%, postupem let i přes 50%, u důležitých pracovišť násobky platu - 10% úročení investovaných peněz, v podnikové spořitelně totéž - Llevný nákup životních potřeb v podnikovém konzumu (-30%)- Levné stravování v závodních jídelnách - Totéž ve veřejných jídelnách - Nízké nájemné v domcích, levná elektřina, plyn, voda - Pětidenní pracovní týden od r. 1922 - závodní lékaři, závodní nemocnice zdarma!

Systém, to je vždy mnohoznačný název složitá záležitost. Uvedu jen heslovitě, co jsem za léta stačil poznat na systému, jemuž se sluší říkat batismus.

Na prvním místě je to, co je skutečně dírou do světa a co většina lidí přejde bez zájmu: Ta sociální stránka batismu – ono splynutí dvou základních, dosud antagonistických tříd v jednu. V důsledku se v Baťově hájemství vytratil třídní boj, jenž tu na začátku byl. Proč to naši lidé přecházejí bez vážného zájmu, to je jednou ze záhad českého vztahu k politice a sociálním otázkám. Jsme jako špalek na štípání dříví: tomu je taky jedno kdo a co na něm štípá. Jde o Tomášovo vyřešení sociální otázky, jež ve srovnání s krvavým třídním bojem vypadá jako Kolumbovo vejce. V tomto případě nejméně dinosauří Kolumbovo vejce.

O Baťově díle materiálním

„Moje dílo nemůže zaniknout a nezanikne. Tyto budovy – možná budovy, komíny, stroje – to jsou jen hromady cihel a starého železa. Ale můj systém zůstane k užitku všech, kteří přijdou po nás. Už nikdy nebudou lidé vyrábět boty tak, jak jsme toho byli svědky. Naše práce a zajištění pro budoucnost spočívá především na řešení problémů a v tom, že se snažíme systematicky vynalézat, myslet, že usilujeme pokrok. My při své ševcovině řešíme problémy právě tak, jako je řeší umělci.“

Člověku přijde až líto, jak se T. B. už za svého života setkával nejen s nezájmem, ale i se lživými pomluvami. Ze všech stran. Porážení konkurenti si vymýšleli práci dětí, výplaty v poukázkách místo v penězích, cla a „protibaťovské zákony“. Umělci lkali nad osudem ševců, kteří krachovali (Baťa všem nabízel zaměstnání v závodech a prodejnách se správkárnami), no a pak osvědčení generálové třídního boje – komunisté s několika druhy socdem. Jejich tisíckrát opakované lži se staly pravdou a panují v hlavách poloviny našeho levicového národa. Za komunistů byl ve školách antibatismus samostatnou součástí předmětu „vědecký komunizmus“ a statisíce lidí z něj skládalo zkoušky i na VŠ. Byl jsem mezi nimi.

A podnikatelé? Nechtělo se jim dřít jako Baťa od rána do večera bez dovolené, uveřejňovat účetní uzávěrky v novinách, vypočítávat a poctivě platit daně i bez berních úředníků…

Začít hned

„Nejvyšším ideálem řádného živnostníka je touha po vzrůstu. Touha po rozvoji, vůle rozšiřovat svůj podnik, to je kapitál cennější než peníze, síla mocnější než elektřina. Vůle růst přivádí k nám myšlenky, vzory a síly, pod nimiž roste naše živnost ve větší a velkou.“

K tomuto citátu přidávám jiný, jenž s tímto tvoří spojence: „Nestůjte nad prací, dívaje se co a jak. Začněte hned. Práce sama vám ukáže co a jak je třeba.“ Nevěřil jsem, že to může fungovat. Zkusil jsem, pochopil jsem, uznal jsem.

Šťastný světoznámý podnikatel s platem dělníka.

„Považuji za svou podnikatelskou povinnost platit lidem za práci tolik, aby ve svých 40 letech mohli odejít ze závodu a podnikat, nebo žít ze svých značných úspor, místo z práce svých holých rukou.“

Toto nejlíp svědčí o tom, co vše T. B. pro zaměstnance dělal:

- Nejméně o 50% vyšší mzdy, než průměr v průmyslu

- účast na zisku, ve výši 30%, postupem let i přes 50%, u důležitých pracovišť násobky platu.

- 10% úročení investovaných peněz, v podnikové spořitelně totéž.

- levný nákup životních potřeb v podnikovém konzumu (-30%)

- levné stravování v závodních jídelnách

- totéž ve veřejných jídelnách

- nízké nájemné v domcích, levná elektřina, plyn, voda.

- pětidenní pracovní týden od r. 1925

- závodní lékaři, závodní nemocnice zdarma

Tomáš Baťa, který si razil, jako každý zaměstnanec příchod a odchod do továrny si nechal vyplácet 500 Kč týdně; Tolik, jako nejlépe placení dělníci v dílnách. Přes protesty manželky, pocházející z nižší šlechty vídeňských Menčíků.

11. července 2013                                                                  Stanislav Vrbík, Zlín