Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Ve druhé polovině srpna vzpomínáme na 2 významná výročí i pro obyvatele zemí Koruny české - Když 21. listopadu 1916 JCKV František Josef I. umíral, prohlásil, že za těžkých okolností r. 1848 vládu přebíral a ještě za těžších ji předává.

18. srpna 1830, tedy přesně před 183 lety, se narodil ve Vídni zatím náš předposlední král a císař František Josef I. Tento panovník i našemu prostoru vládl neuvěřitelných 68 let a za jeho vlády došlo v zemích Koruny české k nebývalému rozvoji hospodářskému (byli jsme průmyslově nejrozvinutější částí monarchie), ale i rozvoji národnostního uvědomění, které Habsburkové oproti všeobecně trvajícím představám nepotlačovali. Málokdo v dnešních dnech ví, že naši národní buditelé, jako například Josef Jungmann či František Palacký, byli za svá díla vyznamenáváni či povýšeni do šlechtického stavu. Jak například řekl náš významný historik dr. Jiří Rak, Národní divadlo se v ilegalitě postavit nedá. To, že mezi největší mecenáše stavby Národního divadla patřil právě František Josef I., o tom se také vůbec nemluví.

Závěr dlouhé vlády císaře je poznamenán obrovským neštěstím Velké války, jak se tenkrát I. sv. válce říkalo. Byla nechtěná, císař dlouho váhal s jejím vyhlášením a nikdo si nedokázal představit, kolik utrpení tato tragedie přinese lidstvu v následujících 4 letech, ale nepřímo i o 20 let později ještě ve strašnějším konfliktu lidstva v průběhu II. sv. války, která de facto byla přímým pokračováním války z r. 1914.

Když 21. listopadu 1916 JCKV František Josef I. umíral, prohlásil, že za těžkých okolností r. 1848 vládu přebíral a ještě za těžších ji předává.

Moje druhá vzpomínka také k datu narození směřuje ještě o 1 den dříve, na 17. srpen 1887, kdy se v Persenbeugu v Dolním Rakousku narodil zatím náš poslední císař a král  Karel I. (III.), dobrosrdečný, přátelský a hluboce zbožný člověk, kterého dějinné události přivedly až na císařský a královský trůn v nejhorší době, jakou si jen lze vůbec představit.

Karel František Josef měl velmi dobrý vztah k zemím Koruny české. Mimo jiné v době svého mládí studoval v Praze od r. 1906 na Karlo-Ferdinandově universitě, následně působil na vojenských posádkách, jako jsou Chudeřice u Bíliny, ale zejména na posádce v dvojměstí Brandýs nad Labem-Stará Boleslav, kde byl velmi oblíben nejen pro své kavalírské chování, ale také proto, že v českém prostředí a s českými vojáky mluvil výhradně česky. Než se oženil s princeznou Zitou, stala se jedna zajímavá věc. Princezna si jela pro požehnání od papeže Pia X., který 24. 6. 1911 pronesl prorockou řeč: "Bůh Ti žehnej dcero, mám radost z Vašeho budoucího chotě. Stane se rakouským císařem." Ona odpověděla: "Vaše Svatosti, můj ženich je arcivévoda Karel."  "Karel bude budoucím císařem. Přinese zemi velké požehnání. Bude odměnou za věrnost, kterou Rakousko projevilo Církvi. Karel bude dědicem Františka Josefa."

Máme proto právo se domnívat, že druhá část proroctví teprve čeká na své naplnění, a že blahoslavený Karel z domu rakouského, přinese velké požehnání svým národům jako světec. Papež Jan Pavel II. totiž 3. října 2004 prohlásil Karla blahoslaveným.

JCKV Karel po nástupu na trůn se ze všech sil snažil o ukončení válečného běsnění za každou cenu. Zapojil do mírových jednání i bratry císařovny Zity, Xaviera a Sixta, důstojníky belgické královské armády, jako zprostředkovatele míru. Bohužel jednání skončila neúspěchem zejména pro neústupnost Itálie, která toužila po územních ziscích na úkor podunajské monarchie.

Když Karel podepisoval smlouvy o příměří, paradoxně na území monarchie nebyl jediný nepřátelský voják.

Blahoslavený Karel měl velké plány a přetvořením dualistické monarchie na federativní, bohužel mu nevyšel čas tyto velkolepé plány realizovat a stabilizační prvek střední Evropy, který vyvažoval v našem prostoru ambice německé i ruské, zanikl. Po mučednické smrti císaře Karla ve vyhnanství na Madeiře 1. dubna 1922 došlo na prorocké obavy o osud národů monarchie, když se obával, že se rozdělené národy stanou snadnou kořistí Němců nebo Rusů. Historie následně dala Karlovi za pravdu.

Snad ještě stojí za zmínku jedna zamlčovaná a málo známá skutečnost, že Habsburkové jsou nejbližšími potomky českých králů - Přemyslovců a také, že naši legitimní panovníci, potomci bl. Karla, žijí. V současnosti je hlavou Arcidomu vnuk bl. Karla Karel. Jeho prvorozený syn Ferdinand Zvonimír 21. června oslavil své 16. narozeniny ...

MVDr. Jiří Čížek, předseda MS KČ ve Strážnici

* * *

Dnes od 17:30 hod. oslaví občané Švýcarska státní svátek v Praze na Žofíně

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v levém sloupci zcela dole)