Článek k výročí smrti Jana Antonína Bati 23.8.1965 - Tento článek posílám pražskému rabínovi. Možná se pak dovíme, proč stát Izrael zásluhy Jana Bati, (jenž před asi 60 lety odmítl kandidaturu na Nobelovu cenu), dosud neuznává.
Jedním z vynikajících a udivujících podnikatelských tahů Jana Bati bylo založení exportní firmy Kotva. Byla to firma, která postupně přebírala péči o růst exportu i mnoha sortimentních položek početných čs. výrobců. Zahájila činnost v roce 1936. Firma sídlila v Praze, a postupně otevírala svá zastupitelství v celém světě.
O práci v obchodních zastoupeních projevovali zájem hlavně Židé, protože by jim to umožňovalo obživu na úrovni v cizině, mimo dosah německého protižidovského tažení. Jestliže jakýsi historik z Univerzity Karlovy ještě dnes se nestydí šířit marxistická klišé a říká, že Jan Baťa propouštěl Židy, aby mu jejich zaměstnávání nekazilo zisk, tak si vymýšlí a v hlavě se mu motají poučky, z nichž tvoří „fakta“. Baťa měl naopak nečekaný úspěch se zaměstnáváním Židů v Kotvě. Každý ví, že jsou dobří obchodníci a že všude ve světě si najdou soukmenovce ke spolupráci. Takto se vyvíjel obrat Kotvy:
1936 - 7,800.000,- Kčs
1937 - 37,650.000,- Kčs
1938 - 93,320.000,- Kčs
1939 - 288,000.000, Kčs
V těchto letech se založilo ve světě 700 obchodních zastoupení Kotvy. V každém byli zaměstnáni židovští živitelé dvou a více rodin. Nelze už vyčíslit, kolik to bylo lidí, ale máme povědomí, že ty rodiny nebyly malé a že vlastně byly zachráněni i jejich potomci až do dnešních dnů.
Tak trochu pro zábavu uvedu pár položek exportního sortimentu Kotvy: hnojnice, trakaře, sekery, kosy, slivovice, houby, nádobí, deštníky, Pražské Jezulátko, jehlice, peří. Byly tam mnohé položky, vyráběné malovýrobci, kteří by sami exportovat nedokázali. Někdy postupovali jako dnes Andrej Babiš: skleněného zboží byl po odtržení pohraničí nedostatek a poptávka byla značná. Koupila tedy Kotva na Slovensku zkrachovanou sklárnu a bylo sklo.
Hle, jak je možno oživovat hospodářství: investovat tam, kde je ve světě nedostatečně ukojená poprávka a exportovat. Na to byl mistr i Agrokombinát Slušovice v předhavlovské době.
Ještě bych měl panu historikovi Strobachovi z UK vysvětlit, jak se ve Zlíně vyhazovali z práce Židé „kvůli zisku.“ Protektorátní vláda, kontrovaná Němci, dokázala okupantům vzdorovat a nepřijala protižidovské zákony. Němci si tedy v Protektorátu řídili protižidovská opatření sami. Podniky a samosprávní úřady dostávaly přímo od okupační správy příkazy jak omezovat zaměstnávání (pouze manuální práce, lékaři pryč z ordinací…) a provádět represe. V tom smyslu byl řízen i nátlak na Zlín. Viděl jsem na vlastní oči v okresním archivu příkazy osobního oddělení firmy Baťa, jak umírněně, až soucitně byly formulovány okupanty vynucené příkazy. Jan Baťa sice firmu vlastnil, ale zdržoval se v zahraničí. Ředitelem byl spravedlivý Němec Dr. Albrecht Miesbach, české vedení firmy bylo v rukách ředitele Josefa Hlavničky.
19.8.2013
Stanislav Vrbík, Zlín
P.S.
Tento článek posílám pražskému rabínovi. Možná se pak dovíme, proč stát Izrael zásluhy Jana Bati, (jenž před asi 60 lety odmítl kandidaturu na Nobelovu cenu), dosud neuznává.
Prameny: Jan Baťa – Těžké časy, kapitola Kotva, vydáno 2008 Markem Belzou, a Zdroj:
http://zpravy.idnes.cz/bata-zidy-nezachranoval-a-naopak-je-kvuli-ziskum-propoustel-tvrdi-historik-17d-/domaci.aspx?c=A110124_140856_zlin-zpravy_sot