… Nejhorší je setkání s blbcem, říká miliónkrát prověřené lidové rčení. A také když narazíme na člověka s podivným
chováním, kterému nerozumíme, půjčujeme si pro hodnocení často pojmy ze slovníku psychiatrie. Je to laciné, subjektivní, ale pomáhá nám to mávnout nad nepříjemným člověkem rukou, nebo se mu příště vyhnout. Existuje však určité procento lidí, kteří jsou pro své asociální chování vysoce nebezpeční. A to tím více, čím dokonaleji jej dovedou skrývat. Řeč je o deprivantech. A tady přestává veškerá sranda. V souvislosti s tvorbou a vytvořením filmu Pavel Wonka se zavazuje, je řada z nás konfrontována s projevy režisérky tohoto filmu, Libuší Rudínskou. Zprvu si většinu z nás získala svým rozhodnutím natočit film, posléze její úlety vedly od rozčarování až k jejímu odsouzení a opovržení. Mám za to, že tu v prvé řadě nejde ani tak o umělecký, ba ani o historický přístup, ale čistě o osobnostní rysy této ženy. …
* * *
Vážení přátelé,
dovoluji si níže připojit text, který bych nejraději nepsal, žánr, který jsem vlastně nikdy ani nepsal. Ale okolnosti nás občas nutí i ke kroku zcela novému, pakliže to považujeme za správné. Tímto zároveň, v souvislosti s promítáním a chystané distribuci filmu Pavel Wonka se zavazuje, bych rád poděkoval a vyjádřil podporu všem, kteří se ohrazují proti lžím, manipulaci s fakty a relativizování zla v podobě StB a jeho příslušníků. Abych někoho z Vás nevědomky neopomněl, vzpomenu jen Jirku Wonku, na jehož bedrech leží největší břemeno špinavostí, za nimiž stojí a které iniciovala Libuše Rudínská.
Se skorolistopadovým pozdravem
mirek petr
--------------------------------------------------------------------
DEPRIVANTKA
Jak ji poznáme? Jak se k ní chovat?
Nejhorší je setkání s blbcem, říká miliónkrát prověřené lidové rčení. A také když narazíme na člověka s podivným chováním, kterému nerozumíme, půjčujeme si pro hodnocení často pojmy ze slovníku psychiatrie. Je to laciné, subjektivní, ale pomáhá nám to mávnout nad nepříjemným člověkem rukou, nebo se mu příště vyhnout.
Existuje však určité procento lidí, kteří jsou pro své asociální chování vysoce nebezpeční. A to tím více, čím dokonaleji jej dovedou skrývat. Řeč je o deprivantech. A tady přestává veškerá sranda.
V souvislosti s tvorbou a vytvořením filmu Pavel Wonka se zavazuje, je řada z nás konfrontována s projevy režisérky tohoto filmu, Libuší Rudínskou. Zprvu si většinu z nás získala svým rozhodnutím natočit film, posléze její úlety vedly od rozčarování až k jejímu odsouzení a opovržení. Mám za to, že tu v prvé řadě nejde ani tak o umělecký, ba ani o historický přístup, ale čistě o osobnostní rysy této ženy.
Neboť
paní režisérka lže a pomlouvá (např. Ludvíka Wonku, otce bratrů Wonkových, zařazuje do služeb Gestapa, profiluje se jako blízká spolupracovnice europoslance Jaromíra Štětiny)
paní režisérka zapírá (např. že se nezná s Jirkou Kubíkem, který jí nemálo pomáhal a se kterým natáčela)
paní režisérka manipuluje s lidmi (např. když zaskočí svou oběť před kamerou údajným důkazem o spolupráci s StB a na překvapeném/né žádá komentář)
paní režisérka cílevědomě a důrazně usiluje o senzačnost svého snímku, tedy o svoji popularitu a moc (např. svůj film postavila na dávno známém podpisu spolupráce s StB, jako by objevila Ameriku a k tomu se snaží získat potvrzující svědectví, bez ohledu na názory historiků a dalších zasvěcených)
paní režisérka dokáže být slovně překvapivě cynická a vulgární (např. jde o konstatování Jiřímu Wonkovi, že nemusí (nebude) už dlouho žít, či o noční SMS zprávy svým bývalý partnerům na natáčení, nesoucí znaky páté restaurační skupiny).
A tak se neznalý člověk naivně ptá, jak se mohl souhrn takových negativních vlastností koncentrovat v relativně krátkém období, ve vztahu k jednomu tématu, v jedné osobě, navíc ženě, údajně renomované dokumentaristce.
Odpověď je překvapivě jednoduchá: DEPRIVANTKA.
Poznámka: „neúplná podoba psychopatů = deprivanti“ (MUDr. František Koukolík, DrSc,.neuropatolog, publicista a spisovatel).
U této skupiny lidí se totiž výše uvedené vlastnosti, a ještě další, setkávají a propojují.
Nuže, definice:
Deprivanti jsou lidé bez citu a svědomí. podvádějí a lžou. Druhé lidi zneužívají. A když někomu ublíží, výčitky svědomí ani pocit viny nemají. Skvěle manipulují emocemi druhých lidí ve jménu nějakého druhu vlastního zisku. Jsou nezodpovědní a nespolehliví, nedrží dané slovo. Zákony jsou jim lhostejné, takže se často chovají kriminálně. Nedokáží se vcítit do druhého člověka tak, aby odpověděli na jeho potřeby a pocity, pokud nejsou stejné jako jejich vlastní. Rádi vstupují do bojů o moc. Víte-li o někom, kdo je nositelem alespoň tří těchto vlastností, pak jste se setkali s nositelem antisociální poruchy osobnosti neboli sociopatem.
(vybráno z http://www.neviditelnycert.cz/blog/popularne-naucny-koutek/521-deprivanti.html)
* * *
František Koukolík dodává Inteligenční kvocient mohou mít vysoce nadprůměrný. Jednají oslnivě a s půvabem. Mohou být široce a hluboce vzdělaní. Ve jménu moci a majetku lžou, jako když dýchají. Charakteristická je jejich egocentricita, herecké nadání, skvělá rétorika, tvorba mocenských klanů, touha po životě ve společenské a mocenské špičce ... Dokáží oklamat většinu lidí, na které mají vliv, byť by to bylo prostřednictvím sdělovacích prostředků, o jejichž kontrolu tolik stojí ...
Jaká jsou pravidla obrany, ptá se pan primář Koukolík.
První pravidlo: Je nutné vědět, že přibližně jeden člověk ze sta nemá srdce ani svědomí. Není to na něm na první pohled vidět. Naopak, bývá velmi přitažlivý. Plně platí: podle skutků jejich poznáte je. Bohužel bývá často pozdě a ztráty jsou vysoké nebo katastrofální ...
Druhé pravidlo obrany říká: Aniž si to uvědomujeme, jsme dobří pozorovatelé. Jakmile se ve vás ozve pocit "tady není něco v pořádku", byť by z druhé strany byly ty nejlepší, nejlákavější, nejvýhodnější a nejsvůdnější argumenty, dejte na vlastní pocit a přerušte kontakt. Jednou z nejčastějších návnad je příslib vysokého zisku za "malý" vklad. Past, ve které budete, se zavře dlouho předtím, než si to uvědomíte. Nenechte se ovlivnit nátlakem na své svědomí, cit, lásku, morálku - to bývají ty nejúčinnější prostředky manipulace a vydírání. Jakkoli velkolepá oslňující morální prohlášení neznamenají, že ten, kdo to prohlašuje, má špetku svědomí.
Třetí pravidlo zní: Přerušte kontakt. Před více než čtyřiceti lety zkušený psychiatr profesor Voráček říkal: "Proti psychopatovi existuje jediná obrana: utečte!" Nejzákladnějším prostředkem jsou kritické myšlení a odvaha.
Tolik František Koukolík v Jak si lidé hrají?
Pravda, některé rady přicházejí pozdě. Ale vědět, s kým máme tu čest, má platnost trvalou.
Doporučená literatura : František Koukolík, Jana Drtilová: Život s deprivanty I (Zlo na každý den), Praha, Galén 2001
mirek petr
říjen 2014
* * *
P.S.
Prof. Koukolík patří k našim největším odborníkům a je světově uznávanou kapacitou. Při tolika příznacích z vyjádření a chování Libuše Rudinské, by s jasnou diagnózou její osobnosti a duševního stavu a projevů, měl asi těžko pochybnosti.
Jan Šinágl, 29.10.2014
* * *