Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

   

Strojový překlad

Nejnovější komentáře

  • 20.04.2024 12:42
    Mgr. Jana Gavlasová, advokát, Západní 449, 253 03 Chýně ...

    Read more...

     
  • 19.04.2024 18:09
    Ve Zlínském kraji dnes chybí 3000 míst pro přestárlé lidi.

    Read more...

     
  • 19.04.2024 16:56
    Spione und Saboteure – Wladimir Putin zeigt, dass er in seinem ...

    Read more...

     
  • 18.04.2024 14:44
    Ministerstvo zahraničí daruje Ukrajině pět aut. Jedno pancéřované ...

    Read more...

     
  • 18.04.2024 10:42
    Soukromý vlastník zcizil veškerý svůj majetek. Justice je bez ...

    Read more...

     
  • 18.04.2024 08:11
    Včera mi jeden pán v Praze, sledující mé zpravodajství ...

    Read more...


Portál sinagl.cz byl vybrán do projektu WebArchiv

logo2
Ctění čtenáři, rádi bychom vám oznámili, že váš oblíbený portál byl vyhodnocen jako kvalitní zdroj informací a stránky byly zařazeny Národní knihovnou ČR do archivu webových stránek v rámci projektu WebArchiv.

Citát dne

Karel Havlíček Borovský
26. června r. 1850

KOMUNISMUS znamená v pravém a úplném smyslu bludné učení, že nikdo nemá míti žádné jmění, nýbrž, aby všechno bylo společné, a každý dostával jenom část zaslouženou a potřebnou k jeho výživě. Bez všelikých důkazů a výkladů vidí tedy hned na první pohled každý, že takové učení jest nanejvýš bláznovské, a že se mohlo jen vyrojiti z hlav několika pomatených lidí, kteří by vždy z člověka chtěli učiniti něco buď lepšího neb horšího, ale vždy něco jiného než je člověk.

 


SVOBODA  NENÍ  ZADARMO

„Lepší je být zbytečně vyzbrojen než beze zbraní bezmocný.“

Díky za dosavadní finanční podporu mé činnosti.

Po založení SODALES SOLONIS o.s., uvítáme podporu na číslo konta:
Raiffeisen Bank - 68689/5500
IBAN CZ 6555 0000000000000 68689
SWIFT: RZBCCZPP
Jan Šinágl,
předseda SODALES SOLONIS o.s.

Login Form

JustitiaPOKRAČUJÍCÍ  PŘEMETY  ČESK(OSLOVENSK)É  JUSTICE - V úterý 6. ledna 2015 v 8:45 vyhlásí Ústavní soud v Brně nález ve věci Andreje Mata

… Soudkyně Vlasta Formánková přitom jednoduše poukázala na ustálenou judikaturu Ústavního soudu, podle níž pro přiznání nároku podle článku 5 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod není podstatné, kdy byl dotyčný vězněn, ale kdy byl rehabilitován. Mato tedy nárok na náhradu má. (Nález ovšem zatím nebyl Matovi nic platný, protože v následném řízení mu Obvodní soud pro Prahu 2 sice přiznal zadostiučinění 200.000,- Kč, ale Ministerstvo spravedlnosti se proti tomu odvolalo a Městský soud v Praze Matovu žalobu 8. října 2014 znovu zamítl. Nyní probíhá dovolací řízení.) Pokud jde o kauzu z roku 1952, Mato doufal, že Ústavní soud bez problémů posoudí věc shodně jako tu z roku 1950, tedy v jeho prospěch. Jenže 16. prosince 2014 Ústavní soud překvapivě oznámil, že soudce Jan Filip Matovu kauzu předložil plénu a to opustilo zavedenou judikaturu, do budoucna odmítlo rehabilitovaným osobám přiznávat zadostiučinění podle článku 5 Úmluvy, ale zároveň přijalo výjimku pro ty, kteří se u soudů nároku již domáhají s odkazem na dřívější nálezy Ústavního soudu. Z nesnadno srozumitelného čtrnáctistránkového textu (zejména pak z odlišných stanovisek čtyř soudců) je zřejmé, že Matovu kauzu doprovázela bouřlivá diskuse, která z roviny právní argumentace přecházela do náboženské polemiky.

---

V roce 1950 dvaadvacetiletý „pomocník v zemědělství“ Andrej Mato z východoslovenského Velkého Horeše „odmítl přijmout pušku a cvičiti s ní ... s tím, že mu jeho náboženské přesvědčení Svědka Jehovova nedovoluje, aby vzal do ruky vražednou zbraň, určenou k zabíjení lidí, které přikázání boží zabíjet zakazuje. Na tomto svém rozhodnutí setrval ... i při hlavním přelíčení a na výslovný dotaz soudu uvedl, že vojenskou službu se zbraní v ruce konati nemůže, nechce a nebude.“

Když Mato svá jednoznačná slova pronesl, nikdo netušil, že ještě po 65 letech se budou nejvyšší představitelé justice kvůli Matovi „hádat“ a psát rozsáhlé, těžko srozumitelné elaboráty. Zpočátku to tak přitom vůbec nevypadalo.

---

Brněnský vojenský soud měl v roce 1950 jasno: „Služba v lidově demokratické armádě je pro každého občana nejvyšší ctí, z čehož vysvítá, že věrný a uvědomělý občan a voják se jí nikdy vyhýbati nemá a nesmí a že všechny své soukromé zájmy a důvody musí jí podříditi.“ Senát vedený štábním kapitánem Karlem Tošnerem poslal Mata na 18 měsíců do vězení.

V únoru 1951 Vyšší vojenský soud v Trenčíně rozsudek potvrdil.

Následující rok v červnu – po odpykání trestu – brněnský vojenský senát kapitána Miloslava Kyselky poslal Mata ze stejného důvodu do kriminálu podruhé – tentokrát už na 2 roky. Mato totiž odmítl vykonat vojenskou službu v situaci, „kdy pracující lid celého světa bojuje za mír a snaží se všemi silami překazit záměry imperialistů o rozpoutání třetí světové války“.

Vyšší vojenský soud v Trenčíně opět trest potvrdil, neboť „dokud ... existuje ve světě kapitalistický tábor ... musí míti republika silnou armádu, aby byla připravena odrazit útok imperialistů“„náboženské přesvědčení nemůže býti důvodem k tomu, aby někdo odpíral plnit občanské povinnosti uložené mu podle zákona – v daném případě tedy vojenskou službu.“

O čtyřicet let později však senát Vojenského obvodového soudu v Brně za předsednictví plukovníka Milana Horkela dospěl k závěru, že v obou případech byl sice „výrok o vině správný“, ale tresty byly příliš přísné, a zrušil je.

Jaký trest by tedy byl správný? To soud nesdělil. V únoru 1992 totiž „při nezměněném výroku o vině“ rozhodl, že se trest neukládá „v důsledku amnestie“ prezidenta Antonína Novotného z roku 1960.

O dalších 14 let později se do věci vložil tehdejší ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil. Namítal, že rehabilitace byla provedena nedůsledně, když ani v rehabilitačním řízení nebylo respektováno Matovo právo na svobodu svědomí a náboženského vyznání. A v druhém případě byla navíc porušena i zásada „ne bis in idem“ (ne dvakrát za totéž). S touto zásadou si nelámal hlavu ani původní ani rehabilitační soud.

Nejvyšší soud počátkem roku 2007 ministrovy stížnosti vyslyšel, všechna rehabilitační rozhodnutí zrušil a Městskému soudu v Brně uložil provést rehabilitaci znovu a řádně.

(Rozsudky Nejvyššího soudu v Matových kauzách viz

http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/C29C704035EAB7D1C1257A4E006912A5?openDocument&Highlight=0,

http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/14A2FA249FDDA761C1257A4E0067A787?openDocument&Highlight=0,)

Rehabilitační senát Aleše Dufka svůj úkol v lednu 2008 splnil a Mata plně rehabilitoval.

A Mato, konečně zbavený veškeré viny, si dovolil požádat o náhradu způsobené nemateriální újmy.

Ředitel Vojenského úřad pro právní zastupování Jan Rylich mu však velmi rychle vysvětlil, že nic takového nemá právo požadovat.

Mato se tedy obrátil na soud. Jenže i soudy ho dlouhou dobu odmítaly. Trvalo to dalších 6 let, než 24. dubna 2014 uspěl u Ústavního soudu, a to v kauze z roku 1950.

Soudkyně Vlasta Formánková přitom jednoduše poukázala na ustálenou judikaturu Ústavního soudu, podle níž pro přiznání nároku podle článku 5 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod není podstatné, kdy byl dotyčný vězněn, ale kdy byl rehabilitován. Mato tedy nárok na náhradu má. Text nálezu viz

http://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=84037&pos=1&cnt=1&typ=result

(Nález ovšem zatím nebyl Matovi nic platný, protože v následném řízení mu Obvodní soud pro Prahu 2 sice přiznal zadostiučinění 200.000,- Kč, ale Ministerstvo spravedlnosti se proti tomu odvolalo a Městský soud v Praze Matovu žalobu 8. října 2014 znovu zamítl. Nyní probíhá dovolací řízení.)

Pokud jde o kauzu z roku 1952, Mato doufal, že Ústavní soud bez problémů posoudí věc shodně jako tu z roku 1950, tedy v jeho prospěch.

Jenže 16. prosince 2014 Ústavní soud překvapivě oznámil, že soudce Jan Filip Matovu kauzu předložil plénu a to opustilo zavedenou judikaturu, do budoucna odmítlo rehabilitovaným osobám přiznávat zadostiučinění podle článku 5 Úmluvy, ale zároveň přijalo výjimku pro ty, kteří se u soudů nároku již domáhají s odkazem na dřívější nálezy Ústavního soudu. Viz

http://www.usoud.cz/aktualne/?tx_ttnews%5Btt_news%5D=2776&cHash=771c1ccdefc92760c084d0d6faeabe07

Z nesnadno srozumitelného čtrnáctistránkového textu (zejména pak z odlišných stanovisek čtyř soudců) je zřejmé, že Matovu kauzu doprovázela bouřlivá diskuse, která z roviny právní argumentace přecházela do náboženské polemiky. (Viz zmínky o „ďáblu Mefistovi“, „zvolání starozákonního Boha“ apod.)

Co to konkrétně přinese pro Mata samotného i další osoby v obdobném právním postavení, oznámí ústavní soudce Jan Filip při vyhlášení nálezu v úterý 6. ledna 2015 v 8:45 hodin. (Brno, Joštova 8, č.dv. 152)

Ať už Ústavní soud rozhodne jakkoli, je možné s úctou konstatovat, že „zemědělský pomocník“ Mato, nyní šestaosmdesátiletý důchodce, je navzdory všem přemetům česk(oslovensk)é justice po celou dobu „stálý, jako by viděl Toho, kdo je neviditelný“ a nadále setrvává na tom, že „vojenskou službu se zbraní v ruce konati nemůže, nechce a nebude.“ (Dopis apoštola Pavla Hebrejcům, 11. kapitola, 27. verš; viz též Evangelium podle Matouše, 26. kapitola, 52. verš.)

4. 1. 2015 zapsal: L. Müller

P- S.

ÚS ČR ve svém nálezu ze dne 5. 11. 2013 sp. zn. IV. ÚS 500/13 ve věci Anny Pospíšilové na 17 stránkách vysvětlil, jak ti lidé na to nárok mají a jak se všichni, kdo smýšlí jinak, hluboce mýlí. Dne 24. 4. 2014 to potvrdil v nálezech sp. zn. IV. ÚS 644/13 ve věci Štefana Cenzáka a sp. zn. IV. ÚS 2265/13 ve věci Andreje Mata. A teď témuž Andreji Matovi na 14 stránkách vysvětlují, že je to všechno jinak... Ale že existuje výjimka... Zda a jak se ta výjimka týká jeho samotného, bych se měl dozvědět zítra...

(Vše k dohledání na www.usoud.cz.)

* * *

P.S.

Neuvěřitelné, jaké myšlenkové pochody a postoje předvádí česká justice – včetně její nejvyšší instituce Ústavního soudu ČR. Opět závažné téma, které by mělo být na prvních stránkách médií a těžko bude. O oprávněné odškodnění se usiluje 65 let, kdy mnohdy jiní dostávají neoprávněně miliony odškodného za pár měsíců či dokonce týdnů.

 

Jan Šinágl, 5.1.2015

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Rating 3.67 (6 Votes)
Share

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v levém sloupci zcela dole)