POKRAČUJÍCÍ PŘEMETY ČESK(OSLOVENSK)É JUSTICE - V úterý 6. ledna 2015 v 8:45 vyhlásí Ústavní soud v Brně nález ve věci Andreje Mata
… Soudkyně Vlasta Formánková přitom jednoduše poukázala na ustálenou judikaturu Ústavního soudu, podle níž pro přiznání nároku podle článku 5 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod není podstatné, kdy byl dotyčný vězněn, ale kdy byl rehabilitován. Mato tedy nárok na náhradu má. (Nález ovšem zatím nebyl Matovi nic platný, protože v následném řízení mu Obvodní soud pro Prahu 2 sice přiznal zadostiučinění 200.000,- Kč, ale Ministerstvo spravedlnosti se proti tomu odvolalo a Městský soud v Praze Matovu žalobu 8. října 2014 znovu zamítl. Nyní probíhá dovolací řízení.) Pokud jde o kauzu z roku 1952, Mato doufal, že Ústavní soud bez problémů posoudí věc shodně jako tu z roku 1950, tedy v jeho prospěch. Jenže 16. prosince 2014 Ústavní soud překvapivě oznámil, že soudce Jan Filip Matovu kauzu předložil plénu a to opustilo zavedenou judikaturu, do budoucna odmítlo rehabilitovaným osobám přiznávat zadostiučinění podle článku 5 Úmluvy, ale zároveň přijalo výjimku pro ty, kteří se u soudů nároku již domáhají s odkazem na dřívější nálezy Ústavního soudu. Z nesnadno srozumitelného čtrnáctistránkového textu (zejména pak z odlišných stanovisek čtyř soudců) je zřejmé, že Matovu kauzu doprovázela bouřlivá diskuse, která z roviny právní argumentace přecházela do náboženské polemiky.
---
V roce 1950 dvaadvacetiletý „pomocník v zemědělství“ Andrej Mato z východoslovenského Velkého Horeše „odmítl přijmout pušku a cvičiti s ní ... s tím, že mu jeho náboženské přesvědčení Svědka Jehovova nedovoluje, aby vzal do ruky vražednou zbraň, určenou k zabíjení lidí, které přikázání boží zabíjet zakazuje. Na tomto svém rozhodnutí setrval ... i při hlavním přelíčení a na výslovný dotaz soudu uvedl, že vojenskou službu se zbraní v ruce konati nemůže, nechce a nebude.“
Když Mato svá jednoznačná slova pronesl, nikdo netušil, že ještě po 65 letech se budou nejvyšší představitelé justice kvůli Matovi „hádat“ a psát rozsáhlé, těžko srozumitelné elaboráty. Zpočátku to tak přitom vůbec nevypadalo.
---
Brněnský vojenský soud měl v roce 1950 jasno: „Služba v lidově demokratické armádě je pro každého občana nejvyšší ctí, z čehož vysvítá, že věrný a uvědomělý občan a voják se jí nikdy vyhýbati nemá a nesmí a že všechny své soukromé zájmy a důvody musí jí podříditi.“ Senát vedený štábním kapitánem Karlem Tošnerem poslal Mata na 18 měsíců do vězení.
V únoru 1951 Vyšší vojenský soud v Trenčíně rozsudek potvrdil.
Následující rok v červnu – po odpykání trestu – brněnský vojenský senát kapitána Miloslava Kyselky poslal Mata ze stejného důvodu do kriminálu podruhé – tentokrát už na 2 roky. Mato totiž odmítl vykonat vojenskou službu v situaci, „kdy pracující lid celého světa bojuje za mír a snaží se všemi silami překazit záměry imperialistů o rozpoutání třetí světové války“.
Vyšší vojenský soud v Trenčíně opět trest potvrdil, neboť „dokud ... existuje ve světě kapitalistický tábor ... musí míti republika silnou armádu, aby byla připravena odrazit útok imperialistů“ a „náboženské přesvědčení nemůže býti důvodem k tomu, aby někdo odpíral plnit občanské povinnosti uložené mu podle zákona – v daném případě tedy vojenskou službu.“
O čtyřicet let později však senát Vojenského obvodového soudu v Brně za předsednictví plukovníka Milana Horkela dospěl k závěru, že v obou případech byl sice „výrok o vině správný“, ale tresty byly příliš přísné, a zrušil je.
Jaký trest by tedy byl správný? To soud nesdělil. V únoru 1992 totiž „při nezměněném výroku o vině“ rozhodl, že se trest neukládá „v důsledku amnestie“ prezidenta Antonína Novotného z roku 1960.
O dalších 14 let později se do věci vložil tehdejší ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil. Namítal, že rehabilitace byla provedena nedůsledně, když ani v rehabilitačním řízení nebylo respektováno Matovo právo na svobodu svědomí a náboženského vyznání. A v druhém případě byla navíc porušena i zásada „ne bis in idem“ (ne dvakrát za totéž). S touto zásadou si nelámal hlavu ani původní ani rehabilitační soud.
Nejvyšší soud počátkem roku 2007 ministrovy stížnosti vyslyšel, všechna rehabilitační rozhodnutí zrušil a Městskému soudu v Brně uložil provést rehabilitaci znovu a řádně.
(Rozsudky Nejvyššího soudu v Matových kauzách viz
http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/C29C704035EAB7D1C1257A4E006912A5?openDocument&Highlight=0,
http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/14A2FA249FDDA761C1257A4E0067A787?openDocument&Highlight=0,)
Rehabilitační senát Aleše Dufka svůj úkol v lednu 2008 splnil a Mata plně rehabilitoval.
A Mato, konečně zbavený veškeré viny, si dovolil požádat o náhradu způsobené nemateriální újmy.
Ředitel Vojenského úřad pro právní zastupování Jan Rylich mu však velmi rychle vysvětlil, že nic takového nemá právo požadovat.
Mato se tedy obrátil na soud. Jenže i soudy ho dlouhou dobu odmítaly. Trvalo to dalších 6 let, než 24. dubna 2014 uspěl u Ústavního soudu, a to v kauze z roku 1950.
Soudkyně Vlasta Formánková přitom jednoduše poukázala na ustálenou judikaturu Ústavního soudu, podle níž pro přiznání nároku podle článku 5 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod není podstatné, kdy byl dotyčný vězněn, ale kdy byl rehabilitován. Mato tedy nárok na náhradu má. Text nálezu viz
http://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=84037&pos=1&cnt=1&typ=result
(Nález ovšem zatím nebyl Matovi nic platný, protože v následném řízení mu Obvodní soud pro Prahu 2 sice přiznal zadostiučinění 200.000,- Kč, ale Ministerstvo spravedlnosti se proti tomu odvolalo a Městský soud v Praze Matovu žalobu 8. října 2014 znovu zamítl. Nyní probíhá dovolací řízení.)
Pokud jde o kauzu z roku 1952, Mato doufal, že Ústavní soud bez problémů posoudí věc shodně jako tu z roku 1950, tedy v jeho prospěch.
Jenže 16. prosince 2014 Ústavní soud překvapivě oznámil, že soudce Jan Filip Matovu kauzu předložil plénu a to opustilo zavedenou judikaturu, do budoucna odmítlo rehabilitovaným osobám přiznávat zadostiučinění podle článku 5 Úmluvy, ale zároveň přijalo výjimku pro ty, kteří se u soudů nároku již domáhají s odkazem na dřívější nálezy Ústavního soudu. Viz
http://www.usoud.cz/aktualne/?tx_ttnews%5Btt_news%5D=2776&cHash=771c1ccdefc92760c084d0d6faeabe07
Z nesnadno srozumitelného čtrnáctistránkového textu (zejména pak z odlišných stanovisek čtyř soudců) je zřejmé, že Matovu kauzu doprovázela bouřlivá diskuse, která z roviny právní argumentace přecházela do náboženské polemiky. (Viz zmínky o „ďáblu Mefistovi“, „zvolání starozákonního Boha“ apod.)
Co to konkrétně přinese pro Mata samotného i další osoby v obdobném právním postavení, oznámí ústavní soudce Jan Filip při vyhlášení nálezu v úterý 6. ledna 2015 v 8:45 hodin. (Brno, Joštova 8, č.dv. 152)
Ať už Ústavní soud rozhodne jakkoli, je možné s úctou konstatovat, že „zemědělský pomocník“ Mato, nyní šestaosmdesátiletý důchodce, je navzdory všem přemetům česk(oslovensk)é justice po celou dobu „stálý, jako by viděl Toho, kdo je neviditelný“ a nadále setrvává na tom, že „vojenskou službu se zbraní v ruce konati nemůže, nechce a nebude.“ (Dopis apoštola Pavla Hebrejcům, 11. kapitola, 27. verš; viz též Evangelium podle Matouše, 26. kapitola, 52. verš.)
4. 1. 2015 zapsal: L. Müller
P- S.
ÚS ČR ve svém nálezu ze dne 5. 11. 2013 sp. zn. IV. ÚS 500/13 ve věci Anny Pospíšilové na 17 stránkách vysvětlil, jak ti lidé na to nárok mají a jak se všichni, kdo smýšlí jinak, hluboce mýlí. Dne 24. 4. 2014 to potvrdil v nálezech sp. zn. IV. ÚS 644/13 ve věci Štefana Cenzáka a sp. zn. IV. ÚS 2265/13 ve věci Andreje Mata. A teď témuž Andreji Matovi na 14 stránkách vysvětlují, že je to všechno jinak... Ale že existuje výjimka... Zda a jak se ta výjimka týká jeho samotného, bych se měl dozvědět zítra...
(Vše k dohledání na www.usoud.cz.)
* * *
P.S.
Neuvěřitelné, jaké myšlenkové pochody a postoje předvádí česká justice – včetně její nejvyšší instituce Ústavního soudu ČR. Opět závažné téma, které by mělo být na prvních stránkách médií a těžko bude. O oprávněné odškodnění se usiluje 65 let, kdy mnohdy jiní dostávají neoprávněně miliony odškodného za pár měsíců či dokonce týdnů.
Jan Šinágl, 5.1.2015
Read more...