Odpověď Mgr. Tomáše Procházky, ředitele správního odboru GŘ-VSČR ze dne 12.3.2015. Škoda, že jsem nepoložil 
ještě otázky: kolik z doživotně odsouzených pracuje, kolik vězňů by pracovalo kdyby mohlo, kolik vězňů a s jakými průměrně vysokými dluhy opouští věznice, jak úspěšná je vymahatelnost jejich dluhů, kolik věznic si na sebe vydělá pronájmem vězňů, na kolik věznic a kolik musí stát ročně doplácet? Umím si představit, že na doživotně odsouzené jsou finanční náklady a ztráty nejvyšší. V roce 2013 činil průměrný náklad na jednoho vězně 1319,-Kč denně, tzn. cca 40.000,-Kč měsíčně. Vyjdeme-li z toho, že doživotně odsouzený vrah stráví ve věznici 30 let, aniž by pracoval, zaplatí daňový poplatník cca 15.000.000,-Kč.
To považuji za humánní zvrácenost, kdy v naší společnosti zoufale chybí peníze pro mládež, na podporu organizací a lidí, kteří by byli pro ni jinak přínosem. Potrestáním vraha tímto způsobem tak společnost trestá i sama sebe. Nemyslím si, že by takováto fakta, předložená v referendu, vedla k odmítnutí trestu smrti. Právě v zájmu humanity, bych hlasoval pro trest smrti ve smyslu biblického „oko za oko, zub za zub“. Navíc by hrozící trest smrti působil jako varující profylaxe a působil jistě daleko účinněji než tisíce nových zákonů.
Jan Šinágl, 13.3.2015
Komentáře
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.