Adrian Portman má to štěstí, že může odejít domů do Švýcar, kde má občanství. Po patnácti letech pobytu v ČR uznal, že náš občanský osud vazalů Nové aristokracie je neprůstřelný. Zřejmě s bolestí poznal, že obyvatelstvo, nehodné titulu Občanská společnost, bez zájmu a odevzdaně přijímá všemu nadřazenou vládu Nové aristokracie. Této utajené, nepočetné třídy superboháčů, vzniklé rozkradením státního majetku Klausovskou privatizací a nadále se obohacující brutálním vysáváním nově tvořených hodnot. Což je vlastně záměr - udržení bídy co největší masy lidí, kteří pak jsou apatičtí a odmítají jít k volbám.
"Tady cítím, že společnost propadá rezignaci," říká v rozhovoru tento švýcarský historik a neúspěšný kandidát na ředitele ÚSTR Adrian Portmann. Po patnácti letech života v Česku se chystá na návrat domů.
„Když ale čeští politici místo toho, aby napomáhali smířlivým přístupům, sami prohlubují příkopy, štvou jedny občany proti druhým, tak žádné uklidnění společnosti není možné“.
To je stále týž záměr: otrávit lidi, a ti pak s pocitem, že protestují proti bídě a nepořádkům, nejdou k volbám. A tak se nic nechápající národ sám odsuzuje k úpadku a vykořisťování, nadávaje na jakýsi mýtický kapitalizmus. (Ten skutečný dávno zmizel ze světa.)
Změna může nastat jedině odstavením takzvaně tradičních politických stran.
Vedení těchto stran - jak vyplývá z naší tragické politické zkušenosti už od r.1990 – jsou Novou aristokracií najatou sebrankou záměrně zkorumpovaných a vydržovaných kádrů. Nová aristokracie pak s těmito představiteli „demokratických stran“ hraje před veřejností loutkové divadlo demokratického politického boje.
Herci tohoto divadla jsou vedle vedení politických stran i opory moci: Policie, justice, členové vlády, poslanci, senátoři i všechny další figury politiky a komunální správy.
Prvořadou zásadou pojištění věrnosti všech herců loutkového divadla je jejich zkorumpovanost. Zkorumpovaný člověk nemůže zradit zájmy Nové aristokracie. Má máslo na hlavě a kdo by mu dával tolik, co dostává od rodné strany. Nejspíš by byl v nejistotě, možná v bídě.
Donebevolající je způsob, jakým jsou bez skrupulí totálně korumpovaní zákonodárci. Oni jsou současně orgánem, jenž si sám, v režii stran, stanovuje platy a náhrady. Režie ovšem je přátelská a milosrdná. A tak se platy vyšplhají na desetinásobek meridiánu – nejčastěji vyplácené výše mezd a platů. Takhle se zákonodárci sami navléknou do chomoutu korupce a současně i střetu zájmů. Podle ústavy a vlastního slibu mají sloužit lidu, proto se demokracie tak jmenuje. Vysoký příjem je v rozporu s posláním táhne k poslušnosti vedení „rodné strany“. Zachování si naděje na pokračování mandátu po volbách je nutí nekompromisně na slovo poslouchat vedení partaje, a tím podpírat „okupační moc“ Nové aristokracie.Takhle prostě si pojistit moc na věčné časy, to se musí nechat, to je dílo nejvyšší vychytralosti. Ďábelské, lstivé vychytralosti.
Taková vychytralost ovšem mám svůj důsledek. Jestliže zákonodárci neslouží lidu, ale zločinu, co se dá říci o takové „demokracii“? Je to vláda lidu? Ne. Je to vláda nad lidem. Snad totální Neoaristokracie
21. 5. 2015 Vrbík, Zlín
* * *
Adrian Portmann: Zhoubné dědictví komunismu je v ČR vidět stále víc
Read more...