Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Největším nepřítelem byl K 231, sdružující politické vězně, např. z uranových dolů, ty jsme mohli vidět i ve Zdivočelé zemi na příkladu letce RAF Maděry. Ve skutečnosti i podle vysilače Rossija 1 esesáků, kolaborantů a samozřejmě fašistů, kteří nehodlají vymřít ani na Ukrajině. Totální blbství vymytých mozků od ruské dlouholeté propagandy, však to tovarišč Putin zná z humanitární organizace KGB a z Drážďan, kdy se dodnes neví, co tam vlastně dělal kromě výpovědí východoněmeckých soudruhů, že se po těch pravidelných pondělních protestech 1989 „My jsme ten lid“ v úřadovně KGB zabarikádoval a vyhrožoval, že když přijdou třeba vyhazovat dokumenty z oken, začne střílet. Jedno je ale jisté, nechytal tam jako občané NDR nejraději západoněmeckou televizi, protože v Drážďanech byl špatný příjem a bylo lépe se z Drážďan odstěhovat.

Účastník srpnové invaze (slovo vstup se konečně už přestalo v Čechách užívat, občas to nějaký ten moderátor v TV ale obnoví) Sinělščikov referuje jak se bojovalo na Václaváku, na rudoarmějce stříleli kontrarevolucionáři odshora z kulometů. Radio Jerevan by řeklo, v principu ano, ale bylo to odzdola směrem na fasádu Národního muzea, považované za rozhlas a nebyly to kulomety kontra, ale internacionalistů, tedy těch, co mají pomník na Olšanech a co se tam potuluje soudružka byvší učitelka Marta Semelová, jinde by se ji lekli. V roce 1968 ji bylo teprve pionýrských osm let – to se spřátelené tanky těžko rozeznávají, nebo na co dohlíží už 15 let českým státem dotovaný jakoby spolek ruské mládeže jinak přestárlých komsomolců v Praze Artek. Jistě mu po této záslužné relaci, zvýší poněkud zkrácenou dotaci. A proč byla bratrská pomoc poskytnuta? Inu, stejně jako nyní v Rusku, do Čech chtělo vpadnout NATO, přičemž vidět třeba po dlouhých letech raději americkou pomoc si nepřálo možná plné jedno procento českých komunistů. Jen generál Pohraniční stráže Peprný, vyslaný zkontrolovat blížící se úder imperialistického NATO si na Chebsku a západní hranici někdy na jaře 1968, si toho ani nevšiml.

Poslední náčelník Varšavské smlouvy Vladimír Bruz vypovídal, jak to ale bylo naléhavé, všude nejen na Sokolovsku se nacházely zbraně, některé ještě zabalené v omšelých pytlích moskevského obchoďáku s vybledlým nápisem GUM. Potom v normalizaci měli lidoví milicionáři jistě problém, jak vykázat ztrátu samopalů, pušek, nábojů... Soudruh načalnik uvedl, jak se bratři i z jiných zemí zúčastnili invaze, všichni kromě Albánie, asi to škipetáři časově nezvládli. Nevšiml si, že chybělo i Rumunsko a dokonce i Volksarmee DDR, odvolaná na poslední chvíli. Brežněv asi dost plakal, jen jedna jednotka se utrhla předčasně. A v pražských ulicích, jak nám Rossija opakuje, hynuli opět osvoboditelé z roku 1945, jen jim bylo přibližně o 23 let víc, čili bratrská seniorská pomoc.

Postupně se dočkáme z ruských medií všeho, i to, co sami odvolali. Stalin měl velké zásluhy za tzv. Velké vlastenecké války, asi proto, že raději nikdy nejel na frontu a do letadla jej také nikdy nedostali. Také pakt Molotov-Ribbentrop čili Stalin/Molotov byl podle Putina v letech 1939-1941 správný, proto tak ochotně naváděli Rusové hitlerovská letadla při bombardování Varšavy v polovině září 1939. Za odměnu si vzal Stalin východ Polska a v Katyni i na dalších místech zlikvidoval 22 tisíc polských důstojníků a inteligence.

Ale znovu přes originální sovětské dokumenty z 13.4.1990 a Medvěděvovu elektronickou verzi z roku 2010 i projevy Gorbačeva, Jelcina a Putina se zase objevují i v Čechách samozřejmě od znalců tvrzení, že kdepak NKVD ale hitlerovci. Co si to ten Andrzej Wajda se svým filmem vymyslel a že mu uvedení dvakrát v ruské TV a v kinech dokonce Putin dovolil. Pochvalme jej, po nové tragédii to asi nešlo už jinak. Byli přece zastřeleni německými náboji, proč jim to ten Hitler v rámci paktu prodával. No jistě, bajonety na propichování těl, byly ruské. No a pak při zjištěném datu vražd tam nemohli u Smolenska ještě Němci být, rok 1940 byl přece rokem neutuchajícího sovětsko-fašistického přátelství v rámci paktu.

Snad by se vyplatilo, kdyby třeba ministerstvo kultury nebo někdo jiný našel prostředky a těm slušným Rusům, jistě ještě existují zakoupil dokonce v ruské verzi zbytek nákladu knihy fotografií Invaze 68 – Vtorženie Praga Josefa Koudelky, stále je k dostání v Kosmasu i v ÚSTR. Anebo vydali v ruštině nový manifest 2.000 slov, po těch se mohl Brežněv tenkrát zbláznit.

V.Hora, 30.5.2015

* * *

Z korespondence:

V polovině 70. let jsem chtěl vyjet za svými příbuznými do Rakouska. Vyplnil jsem příslušné formuláře a s téměř novým pasem (jednou DDR) jsem přistoupil k okénku pro vydání výjezdní doložky. Úředník sice počítač neměl, ale podíval se na mne, otevřel pas a ohnul ho na doraz a pak cvičeným pohybem škubnul. Pak prohlásil: "Váš pas je neplatný, máte ho prasklý ve hřbetě. „Podejte si žádost o nový pas". V tu chvíli bych snad přeskočil tu přepážku a jednu mu vrazil. Naštěstí jsem si ještě stačil říci: "Stůj ty vole, nebo máš definitivní konec se vším!"

Neznám případ, kdy by někdo po okupantech v  roce 1968 střílel, ale  byl jsem např. v Jičíně den poté, co  jakýsi Polák zastřelil české civilisty. Jistý Slovák prý zabil Bulhara (kvůli holce),  ale stopy po kulometných střelách jsou na Národním muzeu vidět dodnes. Rusové provokovali střelbou i pluk, ve kterém jsem v té době sloužil a od kolegů z jiných posádek vím, že ve shodný čas byly podobně provokovány i jiné české jednotky. Osobně jsem týž den veliteli místní okupační jednotky takový  postup vytýkal. Ten se omluvil, s tím, že musel splnit rozkaz, a připustil, že zmasakrování alespoň jednoho „kontrarevolučního“ pluku mělo před světem ospravedlnit okupaci. Potvrdil, že jeho jednotky nikdo neohrozil a největší šok prý utrpěl, když jedna česká matka pod tank hodila dětskou kolébku.  Počet Čechoslováků, kteří v důsledku okupace zahynuli je znám a mám pocit, že pozůstalí by se stále ještě mohli domáhat satisfakcí.

Jak u nás  skončila „ruská“ okupace?  (Výstřižek z „památníčku“)  

„Před odjezdem mi velitel 62. gardového tankového pluku pplk. Bondarenko důvěrně sděluje, že "mnógo ponjal". Odpovídám  jen "nězabyvaj étovo". Tvrdil, že  vedoucí osobnosti pražského jara si Brežněv nedovolí sesadit, protože mají příliš velkou podporu lidu. Mínili jsme, že do roka a do dne bude pravdou opak. Po příjezdu do Ruska prý bylo velení pluku v podstatě rozpuštěno. Pochopili  u nás asi příliš mnoho. Bondarenko pak  nějaký čas sloužil v Moskvě. Později zemřel. Prý na infarkt. Jeho politický zástupce (Knišev) mi v roce 1969 (na cvičení  v Polsku) sdělil, že je  poměry v Ruské armádě i u nás tak otráven, že požádal o propuštění do civilu. Ve štábu okupačního pluku byl pouze jediný blb – kontrarozvědčík. Jinak skvělí a vzdělaní lidé. Technický zástupce (Paraskun) např. okamžitě pochopiĺ význam mé děrnoštítkové databáze podnětů od podřízených a nabízel 500 rublů měsíčně, když ji realizuji  u nich.:-)   atd., atd.

* * *

Známý mi vyprávěl, že byl očitým svědkem 21.srpna 1968, když po Václavském náměstí jela houkající sanitka s těhotnou ženou. Ruští vojáci ji rozstříleli. Ve vypjaté době a situaci siréna a „vymyté mozky“ okupantů o všudypřítomných kontrarevolucionářích, vykonaly své.

Jan Šinágl, 31.5.2015