jan antonín baťa - rozhlasový projev po kapitulaci v září 1938 - Předběhl se svým průmyslovým městem svět o 75 let, říká uznávaný ekonom Zelený - "Myslet globálně, jednat lokálně," bylo jedno z jeho hlavních hesel – Čestný doktorát mu dodnes nebyl vrácen!
... "Odsoudili jste mne za podivnou vinu. Podle zpráv mých obhájců rozsudek říká toto: J. A. Baťa se odsuzuje, že se veřejně neprohlásil stoupencem zahraniční vlády za války. Kdo z vás, vážení soudcové z povolání i z lidu, se za války veřejně prohlásil za stoupence zahraniční vlády? Ti z vás, kdož jste žili ve vlasti, v protektorátě, máte za to, že to po vás nikdo ani chtít nemohl. Můžete namítnout, že já jsem v protektorátě nežil. Avšak právě jako vy, měl jsem ve vlasti desítky příbuzných, tucty osobních přátel a na padesát tisíc spolubojovníků," uvedl k tehdejšímu rozsudku Jan Antonín Baťa ve svém dopise z Brazílie. V roce 2007 jej soud očistil a rehabilitoval. ...
Bohužel, Jan Antonín Baťa zemřel jako psanec, Benešem odsouzený na 15 let těžkého žaláře, zostřeného ve výroční den okupace Čech a Moravy, jako by on nesl zodpovědnost za okupaci. Zemřel ve své druhé vlasti jako vysoce vážený občan Brazílie, kde z pokory a respektu odmítl svou nominaci na Nobelovu cenu míru ve prospěch brazilského generála - humanisty. Tak náš národ odplácí svým skutečným hrdinům a oslavuje druhořadého politika Beneše, jenž se dobrovolně stal "Stalinovým pacholkem". Tak Jan Masaryk hodnotil sebe po návštěvě Moskvy (asi 1947), za to, co Beneš učinil dobrovolně už před koncem války. Vrbík, Zlín 2015
jan antonín baťa - rozhlasový projev po kapitulaci v září 1938
23. srpna slušelo by Čechům, Slovákům a početným národům světa vzpomenout výročí smrti Jana Antonína Bati. Zemřel předčasné ve svých 67 letech, utrápen rozbitím svého hospodářského zázraku - Baťovy firmy, Benešovým znárodněním a licoměrným odsouzením geniálního podnikatele. Naprosto nemravným, účelovým odsouzením k 15iletému těžkému a zostřenému vězení. Za to, že hodnotu jeho firmy by stát nebyl schopen zaplatit, jak farizejsky sliboval znárodňovací dekret. Když na tom nebylo dost, po patnáctiletých soudních tahanicích připravil Jana o neznárodněné části firmy (v západním světě) synovec Tomík, jenž nebyl tím, čemu se říká Baťa. Naplnilo se Tomášovo varování: Jakmile přestanete závodu a veřejnosti sloužit všeobecně, jakmile budete pamatovati každý sám na sebe, padnete neodvratně.
Chci připomenout výročí člověka, který měl smůlu, že Benešovi zacláněl jeho popularitu a že náš národ, na rozdíl od Slováků, už před Únorem byl zmaten komunistickou a socialistickou ideologií početných politických stran a pěstěným otrockým vděkem k uchvatiteli - SSSR.
x x x x
Rozhodnutí prezidenta Beneše o podrobení se Československa Mnichovské dohodě způsobilo československému lidu obrovské zklamání, smutek, i pláč z pocitu bezmoci. Miliony mužů nastoupily pár dní předtím nadšeně a s optimizmem do kasáren na Benešův rozkaz k mobilizaci a československý lid spontánně a manifestačně schvaloval rozhodnutí bránit se. Potichu je schvalovala i velká část českých Němců. A náhle toto.
President abdikoval a odletěl do Anglie, kde se usadil jako soukromá osoba. Z mnoha stran se začalo ozývat volání, aby prezidentský úřad vzal Jan Baťa. Ten prozíravě odmítal. Ve všeobecně zjitřené situaci se sešlo vedení Baťovy firmy, aby na volání reagovalo. V dlouhých debatách došlo k rozhodnutí, že je třeba zapůsobit na veřejnost, aby ze sebe shodila bezradnost, strach a pocity bezvýchodnosti a marnosti. To měl učinit právě populární šéf Jan Baťa projevem v rozhlase. Zde jsou podstatné myšlenky z tohoto projevu.
x x x x
Dějiny jednou ukáží, jak dalece rozhodnutí, jež bylo učiněno mocnostmi, bylo správné a spravedlivé. Nás bolí. Ale není to první bolest tohoto národa. A bylo by pošetilé se domnívat, že je to bolest poslední. Z právě prošlých událostí máme dokonalé poučení o tom, jak se věci ve státě dělat nemají a nesmějí. Musíme hledat nové cesty. Nemusíme pro ně chodit daleko. Před čtyřmi lety jsem vládě podal memorandum „Budujeme stát pro 40 milionů lidí“. Ani dnes nemusíme z tohoto programu nic slevovat.
Snad ani nemuselo být posledních událostí, kdybychom měli lidi a odvahu tento program provádět. (pozn. autora: budování železniční a silniční magistrály i vodní cesty podél republiky ze západních hranic až na samý východ Podkarpatské Rusi, který by zcela odstranil nezaměstnanost. Ta byla nejhorší právě v německém pohraničí a vháněla naše Němce do náručí Hitlera.) V práci se shodnou i lidé různých národností, kteří se v politice neshodnou nikdy. Je to dosažitelné.
Ale přinejmenším si můžeme být jisti, že nám neschází ničeho pod sluncem k tomu, abychom v tomto zmenšeném státě mohli slušně, lidsky, žít.
Musí ovšem přestat to řádění hlav, naplněných nejrůznější ideologií, které jsou ochotny poučovat okolní národy, jak se dělá demokracie, i těch, kteří chtí prosazovat svoje teorie náboženské, rasové i davové. Je třeba pustit se, místo politiky, do budování státu. Je třeba stavět na nové demokracii. Na demokracii, jež bude vybírat lidi, a ne politické strany.
Ve státním vedení je třeba nastoupit cestu úzkostlivého přátelství se státy v našem okolí a snažit se navázat spolupráci. (Pozn. autora: narážka na nepřátelství s českými Němci, Polskem, Rakouskem a Maďarskem, jež měli za každou cenu urovnat, ale neurovnali, jak Masaryk, tak Beneš.)
Po věky se budou lidé posmívat politickému romantizmu, který vydal miliardy na zbrojení a na pevnosti podle rad mocností, které pak v případě nebezpečí projevily nezájem.
Dnes jsme v situaci, kdy nemůžeme být k nikomu nepřátelští.
Nepochybuji, že se nám podaří upravit své poměry k sousedům. Rozhodně odpadne důvod napětí, který dosud tkvěl v mezinárodních smlouvách a v našich pevnostech.
(Dále zkráceně): Řady našich nezaměstnaných rozšíří lidé, uvolnění z administrativy zmenšeného státu a Češi, vyhnaní z pohraničí. To nelze řešit systémem státního hospodářství. Po přechodnou dobu tří let budou to právě dopravní stavby, které odstraní nezaměstnanost. Musíme ale nalézt dost prostředků pro tato díla. Vynutí si to přijetí zákona o pracovních táborech, kam budou povoláni příjemci dávek v nezaměstnanosti. Táborníci se budou ve volném čase školit pro příští nové profese, aby po zrušení táborů našli práci v nových oborech průmyslu. Musíme se pokusit být mostem směny zboží mezi východem a západem, severem a jihem. Musíme tedy vybudovat i kanál Dunaj – Odra - Labe.
Není třeba věsit hlavu, a ruce věsit nesmíme.
Naopak: hlava, ruce, i naše bolestí sevřená srdce musejí vykonat mnoho a mnoho práce, abychom zaplatili alespoň v několika generacích dluhy, do kterých nás přivedli naši spojenci. Nebudeme pěstovat myšlenku na pomstu nebo radikální dobrodružství. V poctivé, slušné denní práci naší budeme sloužit myšlence svého národního bytí. Vzhůru srdce! Nastává nám nový boj. Boj, v němž může vyniknout každý a nemusí v něm být poražených. Naše nové bojové heslo: Přátelství a SLUŽBA.
x x x x
Snad nám dnes, kdy známe pokračování té situace, připadá ten projev zbytečný a možná i poraženecký. Ale přesně v tomto znění zapůsobil dobře. Bylo to ve dnech po odstoupení pohraničí, kdy už nemělo smyslu spoléhat na vojenský odpor. Lidé byli bezradní, zmatení, zasažení tragédií, a neviděli pro život v okleštěném státě žádnou perspektivu. A tak aspoň perspektiva budování malého státu, vyslovená Baťou, dávala naději, že žít se dá.
(Text projevu J. Bati jsem našel v jeho knize Těžké časy, vydané Dr. Markem Belzou 2008)
12. srpna 2013
Stanislav Vrbík, Zlín
* * *
Jan Antonín Baťa předběhl se svým průmyslovým městem svět o 75 let, říká uznávaný ekonom Zelený
"Myslet globálně, jednat lokálně," bylo jedno z jeho hlavních hesel.
Oslnil celý svět svými podnikatelskými a manažerskými praktikami, které dodnes nikdo nepřekonal, říká o Janu Antonínu Baťovi Milan Zelený, který patří k nejcitovanějším českým ekonomům ve světě. V neděli uplynulo 50 let od smrti muže, který z firmy Baťa udělal světový koncern. "Za pouhých 10 let (od roku 1932) dovedl firmu Baťa k nevídanému rozkvětu, vše během nejdelší a nejhlubší krize v historii lidstva," uvádí Zelený.
Ačkoliv byl Jan Antonín Baťa vlastenec a před válkou pomáhal židovským rodinám dostat se z Československa a finančně podporoval londýnskou exilovou vládu, byl po roce 1945 soudem odsouzen za vlastizradu a celý majetek v Československu mu byl zabaven bez náhrady. Jan Antonín Baťa na rozdíl od Tomáše upadl do zapomnění.
"Odsoudili jste mne za podivnou vinu. Podle zpráv mých obhájců rozsudek říká toto: J. A. Baťa se odsuzuje, že se veřejně neprohlásil stoupencem zahraniční vlády za války. Kdo z vás, vážení soudcové z povolání i z lidu, se za války veřejně prohlásil za stoupence zahraniční vlády? Ti z vás, kdož jste žili ve vlasti, v protektorátě, máte za to, že to po vás nikdo ani chtít nemohl. Můžete namítnout, že já jsem v protektorátě nežil. Avšak právě jako vy, měl jsem ve vlasti desítky příbuzných, tucty osobních přátel a na padesát tisíc spolubojovníků," uvedl k tehdejšímu rozsudku Jan Antonín Baťa ve svém dopise z Brazílie. V roce 2007 jej soud očistil a rehabilitoval.
Baťův letoun se po 76 letech vrátil do Česka. Zaparkuje v Lukačovičově hangáru - čtěte ZDE
HN: Čím byl podle vás Jan Antonín Baťa tak výjimečný?
Založil po světě přes třicet měst, z toho čtyři jen v Mato Grosso, postavil most přes řeku Paraná. V Brazílii byl navržen na Nobelovu cenu míru. Namísto výrobků vyvážel "průmyslová města", která pak výrobky produkovala přímo v lokalitě. Za pouhých 10 let (od roku 1932) dovedl firmu Baťa k nevídanému rozkvětu, vše během nejdelší a nejhlubší krize v historii lidstva. Byl otcem myšlenky "podnikatelské univerzity", kde se lidé učí podnikat tím, že podnikají, ne že o podnikání něco čtou. Několikrát obletěl letadlem celý svět. Napsal řadu knih, mezi nimi Spolupráce a Budujme stát pro 40 milionů. Oslnil celý svět svými podnikatelskými a manažerskými praktikami, které dodnes nikdo nepřekonal.
Co je podle vás největší odkaz, který po J. A. Baťovi zůstal?
Za největší odkaz považuji princip "průmyslového města", který předchází dnešní deglobalizaci a relokalizaci o nějakých 75 let. Druhý, neméně převratný, je princip "podnikatelské univerzity" – nejdůležitější a kriticky žádoucí změna ve vysokém školství vůbec. Namísto informací akce, namísto čtení jednání, místo biflování řešení (dosud neřešených) problémů. Prosté a logické!
Vyjmenujete pět vlastností, kterých si na J. A. Baťovi nejvíc ceníte?
Nebojácnost, vytrvalost, tvůrčí talent, opovrhování dotacemi a podporou, myslet globálně, jednat lokálně.
A naopak nějaká jeho slabá stránka?
Důvěra v politiky, obzvláště v Beneše. To je pro podnikatele smrtící. Hlavně oxymóron takzvané "ekonomické diplomacie". Jan Antonín Baťa nakonec tyto slabosti překonal, ovšem za cenu znárodnění podniků Baťa, doživotního vyhnanství, protiprávního "benešovského" vyhlášení za velezrádce (na Slovensku dodnes nebyl rehabilitován) a ztráty čestného doktorátu na VUT (dodnes nenavráceného). Další slabostí byla prostá, lidová nediplomatičnost a opovrhování českým "vlezlizmem". Za to se v Česku dodnes krutě trestá.
Čím se lze od Jana Antonína Bati inspirovat i padesát let po jeho smrti?
Skutečný podnikatel musí být svobodný, nezávislý na státu. Musí nalézt svoji vlastní soustavu řízení, hledat svoji vlastní cestu – ne jen opisovat, přejímat a kopírovat. Své knihy musí psát, ne jenom knihy druhých číst. Principy průmyslového města a podnikatelské univerzity jsou světové originály. Podnikatel musí mít přímý kontakt s finálním zákazníkem nebo spotřebitelem, žádné mezičlánky. Zaměstnance si vzdělává sám a vybírá osobně. Archivy firmy Baťa nebyly ani v Česku, ani v Brazílii dodnes digitalizovány: pro mladé generace tak zůstávají nepřístupné.
Velké téma o odkazu J. A. Bati si přečtěte v úterních Hospodářských novinách.
P.S.
V září bude v Uherském Hradišti odhalena socha Jana Antonína Bati v podobě sedícího chlapce u řeky. O přesném termínu budu včas informovat. J.Š. 23.8.2015
Dnes je Celoevropský den vzpomínek na oběti všech totalitních a autoritářských režimů…
Komentáře
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.