… Víte, když se podívám, jak jste napsal ať se NÁM daří, tak jsem si o tomto víkendu uvědomila, že máme opravdu štěstí a že se vážně daří. V sobotu jsme dělali s bratrovým přítelem na zahradě, stavíme tam klukům něco jako malý srub a najednou jsme zjistili, že u souseda hoří. Skočili jsme přes plot a ve třech dospělých lidech, ještě s jeho dvěmi asi desetiletými vnučkami jsme hasili, co to šlo. Vodou z bazénu, zahradní hadicí, kýblama, přičemž holky napouštěly kýble vodou a my tři běhali. Měl krátkou hadici, takže voda nedostříkla na místo, kam jsme potřebovali, takže jsem vší silou držela dvě hadice u sebe, i když to spojení nebylo dokonalé, tak to stříkalo. Tedy až poté, co ty dvě úžasné malé holky předvedly odvahu, kterou stěží lze někdy najít u dospělého člověka.
Ta hadice byla na dvou místech děravá, neváhaly a běžely chytit rukama ty díry, a mohli jsme hasit. Jedna z těch slečen má ještě ke všemu zlomenou klíční kost, takže měla jen jednu ruku, to ji ovšem vůbec nezastavilo. Vždycky, když jsem kolem nich běžela s kýblem nebo s hasičákem, musela jsem jim říct, jak jsou úžasné, protože prostě byly.
Když se nám oheň podařil dostat pod kontrolu, přijelo sedm hasičských jednotek, které zavolala babička jedné z těch malých holek, přičemž ta babička byla asi 20km od domu na cestě autem a stihla jí zavolat jedna ta vnučka, která jí řekla jen BABIČKO, TADY HOŘÍ, a té babičce vypnul telefon, došla baterka. Bezradná klečela na zemi před projíždějícíma autama a když se jí jedno podařilo zastavit, pán jí půjčil telefon a ona zavolala hasiče. Vzhledem k tomu, že když přijeli, vystříkali ještě dvě cisterny vody, je jasné, že by jsme to sami neuhasili, i když se nám dařilo, držet to pod kontrolou, aby se to nerozšiřovalo.
Když jsem viděla ty holky, jak jely a bojovaly, a za druhým plotem souseda, dospělého chlapa, který neměl koule jít pomoct, uvědomila jsem si, že všechno je jen o lidech. Nezáleží na tom, jak velcí jsme fyzicky, ale opravdová velikost člověka je uvnitř, proto nezáleží na tom, proti jak velké přesile člověk stojí, protože jediný člověk může vydat víc odvahy, než tisíc lidí, kterým čelí.
Tento víkendový zážitek mě neskutečně nakopnul a dal mi sílu na to, abych ani na vteřinu nepolevila při té svojí cestě za svobodou. Vážím si každého dne, kdy potkám člověka, který má "koule", protože takový den, se dá považovat za malý zázrak. Proto přeju NÁM všem, aby každý náš den, byl malým zázrakem.
R.K.9.5.2016
Komentáře
Jak mile tento článek čtu tak si představuji situaci v našem statě pokut tady nebude velký
pruser tak nikdo nazabere na plný plný plyn,ale lidi proberte se ten pruser je tady.Naši poslanci si dělají co chtějí a mi jim to hradíme a tolerujeme. Není to ten chyba?
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.