Pane Šinágle,
Nedá mi to, abych nereagoval na smutnou událost náhlého odchodu významného, uznávaného výtvarníka Adolfa Borna na Onen svět.
Uvědomuji si, jak snadno (jindy nesnadno) jest přejít na Druhou stranu, zejména jsem-li vrstevníkem, ba přímo jeho spolužákem, společně s Fortýnam! Všichni tři jsme společně navštěvovali již jinde zmíněnou Obecnou školu v Praze Nuslích, proti Nuselské radnici, od roku 1936 (ještě za života TGM). Když byly neočekávaně (2002) ukončeny klinické zkoušky (aniž byly vyzkoušeny) devitalizace, při čemž tehdy již mrtvý Fortýn se ve svých posledních chvílích domníval, že přerušit kouře komínů krematorií již nic neodvrátí, měli jsme snahu přimět ještě veřejnost k protestu.
Svaz pacientů pokračoval směrem zákonů a mezinárodních úmluv (jako pan Vrbík), pak tu byla v televizi "Klekánice" a já si představoval, že když se veřejně prosloví uznávaná autorita, může se to obrátit.
Oslovil jsem Vizi 97 Damar a Václava Hovlových - ti nemohli, "měli jinou náplň", pak ještě několik - byli zticha a Borna.
Předpokládal jsem, že o Fortýnovi ani nezaslechl, tak jsem mu "stručně" vylíčil osudy lékaře chirurga a jeho strasti a naděje pacientů. Bylo z toho šest stran A4. Jeho odpověď přikládám.
S pozdravem
R.Honzátko. 29.5.2016
* * *
Sociologická studie Stanislava Vrbíka: Mají rakovinové nádory stále zabíjet?
J.Š.29.5.2016
Read more...