Může být otřesnějšího svědectví pro zrůdnost komunistického režimu?! J.Š.
Jednou z osobností, která právem patří mezi významné představitele Zdic byl pan Václav Zykán. Svým talentem, houževnatou prací vybudoval závod jehož výrobky přispěly významnou měrou k propagaci města nejen v tehdejším Československu, ale i v zahraničí.
Ve třicátých letech minulého století si pro své podnikatelské záměry pronajal od pana Marka, tehdy nepoužívanou budovu. Postupně vloženými investicemi začal vyrábět v té době velice žádané elektrické spotřebiče - vařiče, žehličky, dále pak ponorné vařiče, elektrická kamínka a teplomety, dokonce i ohřívače piva pro zvláště citlivé jednotlivce. Protože se výroba zdárně rozvíjela, dokoupil další strojní zařízení a začal vyrábět elektrické pečící trouby a sporáky. Podnik rozšířil o přístavbu smaltovny, brusírny a jídelnu pro zaměstnance.
Nevzdal se ani když nešťastnou náhodou podnik dne 25.března1944 vyhořel. Právě naopak! Při obnově závodu přistavěl na stávající objekty první patro, kam umístil konečnou montáž výrobků před expedicí a umývárny. Výrobky firmy ZENITH - ZYKÁN - ZDICE se dostaly do obchodů nejen v Čechách, na Moravě a na Slovensku, ale i do zahraničí, především do Maďarska a Bulharska. Nebýt války rozšířil by se export elektrospotřebičů i do dalších evropských zemí. Místo toho bylo snahou německých okupantů zavést v podniku zbrojní výrobu. Tomu se však taktickým jednáním pana Zykána podařilo zabránit. V té době zaměstnával na 100 pracovníků ze Zdic a nejbližšího okolí.
Po osvobození se stal štědrým sponzorem společenských organizací, mj. i KSČ. Její funkcionáři se později vůči němu, slušně řečeno, nečestně zachovali. Připravoval spolu s majitelem panem Markem převod pozemků i budovy na svoji osobu, za účelem dalšího podstatného rozšíření prosperujícího podniku. Nestalo se však jedno ani druhé. Přišel rok 1948. Podnik Václava Zykána byl znárodněn. V té době se v pravém světle ukázala oblíbenost podnikatele u podřízených. Patřil k málo továrníkům za které se postavili všichni jeho zaměstnanci a to včetně podnikového výboru KSČ. Kolektivně jako jeden muž vstoupili do protestní stávky. Argumentovali jeho příkladným chováním a postojem k zaměstnancům, snahou o prosperitu závodu a tím o dobrý životní standard zaměstnanců, včetně jeho neohroženého postoje za německé okupace. To k nepříčetnosti rozčílilo vyšší stranické orgány, které nic z toho nevzaly v úvahu. Ve vlastní firmě skončil 24.září1951, když ještě před tím, musel opustit svůj vlastní byt. Byl zaměstnán v železorudném dole Hrouda ve Zdicích, odkud byl „půjčován“ na pomoc novému vedení závodu.
V roce 1953, v záměrně vykonstruovaném procesu byl odsouzen k 18 měsícům žaláře na Pankráci. Za záminku jim posloužilo, že dvěma lidem opravil zadarmo elektrospotřebiče. Jak zní závěr soudního rozhodnutí, byla to záměrná manipulace s lidmi, aby je získal na svou stranu k odporu proti socialistickému zřízení. Manželka Květoslava po dobu jeho vězení nedostala žádnou práci odpovídající dosaženému vzdělání. Pracovala jako uklízečka veřejných záchodků na zdickém nádraží.
Václav Zykán se návratu svobody a demokracie v roce 1989 nedočkal. Zemřel těžce nemocný 1.října1978, ve věku 72 let. Ani jeho rodina se nedočkala navrácení všech vynaložených investic. Doklady k majetku, které zabavila STB byly zničeny.
A tak jen v srdcích jeho zaměstnanců, přátel a příznivců zůstala vzpomínka na slušného podnikatele, vynikajícího organizátora, technicky nadaného člověka, který by za normálních společenských podmínek mohl postupně vykonat pro Zdice alespoň něco málo z toho, co Tomáš Baťa pro Zlín či Emil Škoda pro Plzeň.
Josef Hůrka, Zdice
* * *
P.S.
Bohužel ani fotografii pana Václava Zykána jsem na internetu nenašel... Takové příběhy by měly být součástí vyučování na základních a středních školách! Jiné země o takovýchto lidech točí filmy. Není divu, že jsme zemí bez hrdinů, kdy děti hrdinství často zaměňují za něco zcela jiného. Chybí příklady mravních vzorů!
Jan Šinágl, 31.5.2016
* * *
Read more...