V padesátých letech byla pro výběr vedoucích pracovníků stanovena kriteria a požadavky ze zcela jiného světa, než by mnohdy zdravý rozum předpokládal. Od takového člověka pak nešly očekávat převratné technologické změny ve výrobě, ani nové přístupy k organizaci práce, ale zase s nima byla někdy legrace, pokud zrovna nerozhodovali o osudu jiných.
Moravský zákazník přicházel s přáním odlít složitý výrobek podle předloženého výkresu. Ten jako vždy obsahoval nárys, půdorys a bokorys, toho stejného výrobku. Vedoucí vzal výkres do svých rukou, dlouze se do něho zahleděl a nebylo pochyb o tom, že intenzivně přemýšlí. Po delší odmlce položí výkres na stůl a prstem ukazuje, že dva odlitky by dokázal vyrobit, ten třetí bohužel nikoliv. Zástupce moravské firmy po tomto sdělení nevyšel z údivu.
Totéž platilo o prodavačce v Chebu. Náročný program toho dne nám neumožnil se někde v klidu najíst. V pozdních odpoledních hodinách zastavujeme před řeznictvím, tehdy Masnou, a dotazujeme se, zda by měla něco k snědku. Prodavačka se omlouvá, že vzhledem k pokročilé době dala zboží už do lednice, peníze má spočítané a končí. V tu chvíli ukazuje vedoucí na salám visící ve výloze. Odpovědí je mu sdělení prodavačky, že se jedná o atrapu. „Zajímavé, dejte mi 20 deka, ten jsem ještě nikdy nejedl.“ Jestli ještě prodejna existuje, stojí tam prodavačka v němém úžasu dodnes.
Poslední vzpomínka patří smutné události, kterou byl pohřeb mladého spolupracovníka. Slušelo se, aby na smutečním obřadu promluvil sám vedoucí. Po dojímavém z předlohy čteném proslovu, kterému se nedalo ničeho vytknout, se náhle řečník uklonil směrem k rakvi zesnulého a bez papíru dodal: „Ládíku, buď hodně dlouho živ a zdráv!“ Závěrečné rozloučení pozůstalé i početný dav, který se přišel s kamarádem rozloučit, úplně šokovalo.
Josef Hůrka, Zdice
* * *
Technik, podnikatel, ale především člověk
„Komunisté byli a jsou nádorem v národě, likvidující jeho duši.“
J.Š. 7.6.2016
Read more...