Tedy v případě, že bude reformou, skutečně řešící staleté naše zvyklosti - Učitelka soukromé školy Jana Králová: „Paní Nováčkovou znám, mám s ní mnoho hodin jejích seminářů o respektujícím přístupu, respektovat a být respektován. Propojení vývojové psychologie s pedagogikou, o soutěžení ve školách, třeba i o důslednosti rodičů a pedagogů .... Je toho hodně. Naprosto s ní souhlasím, proto neznámkuji.
Paní psycholožka Jana Nováčková má pravdu: „Hřešíme, kazíme děti.“ (Soutěžení je škola nemorálnosti LN 27.9.2016).
Paní Nováčková odmítá jakékoliv soutěžení. Soutěžení je náhražka. Ať otevřené – o početního krále, nebo skryté - o známky, o body, o pochvalu. A právě na tom je školství založené. To je hlavní chyba. Soutěž je škola nemorálnosti. Je tomu tak, nejen ve škole. Soutěž vymysleli lidé dávno. Olympijské hry, ty starořecké, jestli v nich šlo o vítězství nejlepších, už měly v sobě semínko velkého zla: soutěž. Nehledejme v dějinách další chyby. Ty bývalé soutěže nebývaly tak hříšné. Nezachvátily celou společnost, nezachvátily školu.
Angličané vymysleli fotbal. Fotbal není zlo, pokud neexistují soutěže: ligy, extraligy, druhé, třetí, čtvrté ligy. Nemusím se zmiňovat o ostatních sportech. Ve všech je to stejné: hra o vítěze – a poražené. Ale jakmile začnete sledovat výsledky, tabulky, poražené a vítěze, už je tu chyba. Hrají dvě národní mužstva, vítězi se hraje hymna, (proč?) poraženému nic.
Porážka, to je v soutěži strašidlo. (Hýčkaný klub, potácející na druhých a dalších místech, po třech porážkách mění trenéra. Má to logiku? Nemá! Hra je hra a každý zápas začíná 0 : 0. Víc, než jinde, rozhodují ve hrách náhody a že někdo prohraje, je zákonité. Jen jeden může vyhrát.) Fotbal bude krásný i bez soutěže.
Nebylo by lepší, kdyby se každý sport hrál a pěstoval ne pro tabulky, ale pro potěšení? Občas se zajdu podívat na fotbal dorostenců. Dívám se a říkám si, vždyť to je stejná hra, stejně napínavá, se stejnými góly, fauly - jako finále OH. Tato je zdarma, tam se kupčí s hráči, s trenéry, s lístky, drogami, rozbíjejí se sedačky, teče krev, točí se stamiliony, rozděluje se lidská společnost na sparťany a slávisty - podobně jako u politických stran. (Ó, jak se soutěž politických stran podobá soutěžnímu sportu!).
Politické strany nejsou samy, kam došlo soutěžení o něco. Je jedno, jde-li o salátovou mísu nebo o parlament. A o vliv na politiku. – Všude vládnou prachy! A trpí pohoda mezi lidmi, vylézá z děr demoralizace. Lidská společnost ztrácí lidskost. Takový vliv na náš život má soutěživost. Určitě mi nevěříte. Ale zamýšlejte se, neházejte tyto myšlenky do koše. Jednou mi (tedy paní Nováčkové) - dáte za pravdu!
Když se zamyslíme, není žádná soutěž vůbec potřebná. V ničem. Ve sportu, škole, ani v politice. Jako sokoli jsme cvičili prostná a na nářadí. Po dědinách se pořádaly výlety a akademie. Předváděli jsme sletová prostná, dospělí cvičili (venku) na nářadí – hrazda, bradla, kůň, koza, žíněnka. Ale – nebyla to soutěž. Bylo to předvádění a samozřejmě se každý snažil před diváky předvést ten nejlepší výkon. Bez soutěže, a líbilo se to. Když sedmdesátiletý borec předvedl veletoč, to byla sláva!
Má pravdu paní Nováčková, když říká: „Nemáme vrozenou potřebu být úspěšnější, než druhý.“
Co je ve škole tedy úspěch? Přece, že se dítě něco naučí, něco vyřeší, vytvoří. Naučí se něco, co dřív neumělo. U tohoto úspěchu nemusí být někdo jiný. U soutěže ano. Tam je vždy víc dětí. Aby někdo získával a někdo tratil.
Jak to vypadá?
Úspěšné škola vynáší a oni se nemusí tolik snažit a tím se vlastně přestávají učit naplno. Jsou úspěšní, jsou oblíbení u učitelů, rodiče jsou spokojení, tak co. Jsem jedničkář, a kdo je víc?
Neúspěšní, ti přestávají držet krok, cítí, že jsou horší, chodí za školu, nenávidí školu, a ti nejodvážnější „povstalci“ jsou hrdinové, jsou vzorem pro všechny málo úspěšné a neúspěšné. Realizují se v opozici proti škole, škola pro ně ztrácí význam. Klesá úroveň vzdělanosti, národ hloupne.
Škola se musí změnit. Nejen odstraněním soutěže. Tradičně škola učí mnohem víc neužitečného, než užitečného. Ale to už je jiný problém.
Můj tip na změnu: Hlavní předmět technologie, víc dílen, než tříd. Děti budou školu milovat.
29. září 2016 Vrbík, Zlín
* * *
Učitelka soukromé školy Jana Králová: „Paní Nováčkovou znám, mám s ní mnoho hodin jejích seminářů o respektujícím přístupu, respektovat a být respektován. Propojení vývojové psychologie s pedagogikou, o soutěžení ve školách, třeba i o důslednosti rodičů a pedagogů .... Je toho hodně. Naprosto s ní souhlasím, proto neznámkuji. Známka škatulkuje dítě do jednoho z pěti šuplíčků (pět známek). Srovnává děti mezi sebou, nehledí na to, že každé dítě má jiné možnosti. Soutěžení ve třídě? Učitelka vyhlašuje soutěž o nejlepšího počtáře, třeba v násobilce. Dítě, které je nadané na matematiku bude pořád první, bude oblíbencem, protože učitelce nedá žádnou práci, bude dávat toto dítě za vzor ostatním, což ani trochu neprospěje k bezpečnému klimatu ve třídě. O narušené vztahy v kolektivu je zaděláno. Jiný žák, který na matematiku moc není, co on? Jednou to zkusí, bude poslední, podruhé, bude poslední, bude vždycky poslední, tak proč by se příště snažil? Nezájem o násobení, později třeba i matematiku, no a končí nezájmem o školu, vzdělání, povinnost. Dítě je odraženo od vzdělání mnohdy od první třídy.“
Ano, smyslem a cílem skutečné výchovy a vzdělání musí být rozvinout v každém dítěti co nejvíce to, k čemu má předpoklady a dát mu solidní, všeobecný základ. Podporoval jsem roky tehdejší SCARABEUS o.s., které založila Jana Králová v Berouně s přáteli, postavit novou školu a učit na ní nejmodernějším způsobem. Po letech boje o „razítka“, získali pozemek, nechali zhotovit projekt, ale banky nedaly potřebný kredit. Nemusím zdůrazňovat kdo jim asi poradil a jaké zájmy byly ve hře. Rozhodně ne zájmy dětí! Učila poté 5 let v režimu domácího vzdělávání, aby mohla učit dle svého přesvědčení. Měla obrovský úspěch, děti byly nadšené, stejně jako jejich rodiče, které často děti svými vědomostmi udivovaly. Do školy se těšily. Kdyby ČT např. přenášela tradiční vánoční besídky, viděli by diváci sami, jaké sebevědomé, schopné a kreativní děti škola vychovává. Královsky by se bavili a žasli, co dokáže s dětmi udělat skvělá výuka se skvělými učiteli. Toto ZŠ nedokáže, nemůže. Proto ani absolventi ZŠ při zachování dosavadního zcela nevyhovujícímu sytému výchovy a vzdělání nemohou být pro společnost takovým přínosem, jako absolventi tohoto způsobu vyučování. Že to budou i potřební, skuteční občané, nemusím dodávat. Od září vyučuje v nové soukromé ZŠ. Nepochybuji, že i tam její zkušenosti a vzdělání najdou plné uplatnění. Nyní studuje Montessori pedagogiku (byla to dáma), nadčasovou, známou už přes 100 let. Držme jí palce - jen více takovýchto osvícených učitelek a učitelů!
Jan Šinágl, 30.9.2016
* * *
SCARABEUS první v České republice – obdivuhodný příklad!
* * *
Principy Montessori pedagogiky
Základní principy pedagogiky Montessori text k poslechu v mp3
Pedagogika M. Montessori je ucelený a propracovaný výchovně vzdělávací program. Má své principy, které Kamila Randáková, uznávaná pedagožka v Montessori prostředí, přirovnává k základním kamenům stavby. Jakmile některý odstraníme, stavba se sice nemusí zřítit, ale může se naklonit, popraskat a přestat být zcela bezpečná. Základní myšlenky Montessori metody, její principy, jsou provázané. Ačkoli je celý systém starší než sto let, vnímáme ho jako velmi nadčasový. Není nutné dogmaticky lpět na všech principech. Naopak, takový přístup by byl příliš omezující a mohl by dítěti nakonec spíše uškodit. Důležité je umět se přizpůsobit. Jak prostředí, ve kterém pracujeme, tak dětem. Ty samy nám dají najevo, když děláme něco špatně. Berme proto základní myšlenky jako doporučení, jak by to mělo v Montessori třídách fungovat.
Partnerský přístup
Jedním z klíčových pojmů pedagogiky Marii Montessori je partnerský přístup, vzájemný respekt a úcta. K dětem bychom se měli chovat tak, abychom nezraňovali jejich lidskou důstojnost. Základním vodítkem při tom je nedovolit si k nim nic, co nechceme, aby si dovolili oni k nám. Cesta k vhodnému chování dítěte vede přes společné vytváření pravidel pro soužití ve třídě i ve škole. Když jsou tato pravidla vytvořena společně učitelem a dětmi, děti se jimi ochotně řídí a samy dohlížejí na jejich dodržování. Respektující přístup umožňuje dětem vytvářet si vysokou sebeúctu. Budou snadno dodržovat dohody, dokážou si samostatně hledat informace a podle nich se rozhodovat, spolupracovat s ostatními, vcítit se do druhého a pomoci, když je třeba. Zároveň umí vyjádřit svůj názor, a to i nesouhlasný, a zastat se druhého i vůči dospělému.
Osobnost učitele
Učitel by měl podporovat nezávislost dítěte, je to první krok v jeho svobodném vývoji. Má-li dítě nad sebou neustále dohled, nenaučí se samostatnosti, sebedisciplíně a odpovědnosti za svá rozhodnutí. Učitel dále připravuje vhodné prostředí, ve kterém se dítě cítí bezpečně, a vybírá podněty odpovídající jejich potřebám. Respektuje individuální vývoj každého dítěte. Dítěti nevnucuje nové činnosti či poznatky, neruší ho při práci, pomoc poskytuje pouze v případě, je-li o ni žádán. Chová se přirozeně, upřímně, trpělivě, hovoří klidným a tichým hlasem. S dítětem komunikuje empaticky, neposuzuje, neodsuzuje, nehodnotí.
Systém hodnocení
Při učení je nutná zpětná vazba, nikoli však známka. Zpětná vazba je zaměřená na průběh celé práce a jejím účelem je dát směr dalšímu snažení. Je poskytována během činnosti, učitel jejím prostřednictvím konstatuje současný stav, ve kterém se dítě nachází. Zpětná vazba nás nezahanbuje, netrestá, ani neodměňuje. Známka však přichází až po dokončení práce, a to bývá pozdě. Navíc hrozí, že bude subjektivní. Vede k veřejnému srovnávání dětí ve třídě a v podstatě jimi děti učíme nahlížet na spolužáky jako na potenciální soupeře, ne jako na možné spolupracovníky. Montessori systém není založen na veřejném srovnávání a děti naprosto přesně vědí, ke komu si mohou dojít pro radu. Učitel popisuje individuální pokrok dítěte ve znalostech, dovednostech, jeho osobní úspěchy a co se dítěti nepodařilo. Vychází ze školních prací a svých záznamů o dítěti, které si po celý rok vede.
Více: http://www.montessoricr.cz/principy-montessori-pedagogiky/
* * *
Artur A. Clarke: „Jest-li najdeš v životě cestu bez překážek, určitě nikam nepovede.“
Read more...