Politickou kulturu nemůžeme chtít od nezkušených lidí, kteří se do politiky teprve dostali. Tito poslanci „to dávají vyžrat“ politickému soupeři, jak nejsurověji to jde.
Nejvíc se mi tím líbí pan S. z ODS. Ten si vymýšlí tak komplikované kombinace slov, až to vypadá, že se z toho ten kritizovaný nevymotá. Ale i mladá skoropředsedkyně topky to umí pěkně rozpálit. Nový předseda sněmovny řekne něco, co trochu vypadá, jakoby chtěl chránit Babiše, a už na něj vypálí, že bourá demokracii. A přidá známou poučku o rovnosti všech před zákonem. Přitom už by ráda viděla Babiše v kriminálu. No, její bývalý šéf, co už podruhé jen že ze sněmovny nevypadl, je přímo světovým přeborníkem v proslovech, jako by soupeř byl úplný ničema, od něhož by ani pes kůrku nevzal. Ale někde se poslanci i servou - tam ještě nejsme.
Druhým nápadným rysem sněmovních řečníků je argumentace, že „naše“ strana si klade podmínku, že bude spolupracovat jen s takovou vládou, která jí umožní splnit jejich program, protože to oni slíbili svým voličům: (10% voličů!). I další desetiprocentní strana, chce mít možnost splnit svůj stranický program, protože ona je zavázána svým voličům, kteří jí dali důvěru. Bylo těch voličů též 10%, a operují se splněním svých slibů jako s podmínkou podpory vlády. Nejste, pánové, povinni plnit volební sliby, protože jste dostali málo hlasů, tak nedělejte ramena. Většinový systém by Vás poučil.
Tak může mluvit jedině vítěz voleb ve většinovém systému. Jak se může sestavit vláda, aby splnila programy všech stran, jsoucí v rozporu s jinou, či jinými stranami? Dá se udělat program, aby vyhověl devíti stranám ve sněmovně? Nedá.
Teoreticky: padne vláda, kdo bude další na řadě, aby se stal tvůrcem programu vlády? No zase jasný vítěz voleb. A situace se bude opakovat.Opakovat? A kdo bude vládnout?
Víte jak takovým zádrhelům a hádkám, kdy se nedá vládnout, předejít?
Psal jsem to už desetkrát. Nevolit strany, ale (přímou demokracií?) přímo lidi. Poslance. Je to velký zásah do systému, ale stát se to musí. Celý národ se třeba zalekne, ale přijme to. Bude to konec staré vojny, kdy šiky se postavily proti sobě a teď do sebe pálily. Kdo uteče, prohraje. Tak přišla Česká koruna o Slezsko i Lužici. Prušáci měli opakovačky, stříleli rychleji.
Jen tak, když každý poslanec bude nezávislý na předsedovi strany, nebudou se tvořit šiky a poslanec bude moci konečně splnit svůj poslanecký slib: podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Dnes jej porušuje a není to bráno jako vlastizrada. Není to špatně? Práce v parlamentu bude bez válek mezi šiky, půjde to rychle a dobře a zmizí všeobecná korupce a hádky. (Samozřejmě – dá to fušku, ale tak se rodí pokrok.)
28. 11. 2017 Vrbík, Zlín