Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Frustrace. Obava z nového. Existenční strach. Staré neplatí. Současnému nevěříme. Budoucího se obáváme. Atmosféra houstne. Odklánění veřejných zdrojů pokračuje vesele dál. Milosti se rozdávají podle libosti. Rampula se vrací. Moroz přichází do dozorčí rady ČEZ. Mediální obraz zkázy. Evropské dotace do osidel „české rotace“. Špatná psaná pravidla, která navíc ani neplatí. Ta nepsaná nefungují. Za peníze si lze koupit vše, doslova skoro všechno a všechny, včetně veřejného mínění, zákona či rozsudku.

Christian Wulff rezignoval. A u nás? Podle jeho vzoru by u nás museli rezignovat téměř všichni. Plné skříně kostlivců i goril. Mlčící většina sleduje nekonečný seriál „ Prohnilí proti prohnilým“. Zlořády metastázují a spoléhají na netečnou veřejnost. Myslitelé tiše dumají. Piráti mezitím kolem prosviští svými novými koráby. Snílkové, blázni, prospěcháři, drobní příživníčci, vazalové i agilní špiclové – ti všichni defilují na scéně. Opratě však drží pevně bezohlední technologové moci. Distributoři našich daní i našich osudů. Ztrát je více, než by bylo zdrávo. A nálezy? Nálezy pozitivních zpráv? Nálezy nadějí a reálných perspektiv? Těch se zoufale nedostává. Evropa nebo Východ? Právo a spravedlnost nebo řízené destrukce? Solidarita nebo nezodpovědnost, netaktnost a sobectví? Hezký holky, dobrý pivo a korupce. Tak prý hodnotí cizinci ČR. Rozklad institucí státu. Česko v hluboké morální recesi. A co dál? Dál? Dál už asi nic. Poslední zhasne a pověsí ceduli – „U rozkradeného krámu“. I když chápu, že ve veselé a příjemné pražské hospůdce může mít leckdo jinou optiku vnímání reality. Chraňme si své mikrosvěty. Bude potřeba z nich načerpávat energii pro časy příští. Mystifikátoři si už pudrují nosy na nové úžasné billboardy. A kdo nejde s nimi, ten jde proti „nám“?  Anebo je to všechno jinak? Ale jak vlastně? Začněme u zdravého rozumu a odvahy. Meze už byly dávno překročeny. Přemýšlet o jiné budoucnosti, či dokonce o bourání starého, nelze bez důkladného auditu uplynulého období českého post totalitního experimentu. Podle ekonomické teorie může dlouhá recese končit depresí. Platí to i o společenském klimatu. Žádné relativizace a hledání vnějších nepřátel nás nespasí. Ba právě naopak.

Petr Havlík, 22.2.2012