Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Od 1.dubna se v Basileji nesmí v restauracích kouřit. Pokuta je jak pro hospodského tak pro neposlušného hosta velmi vysoká, takže se už zdálo, že se zákaz prosadí, ale právě - jen málem.

V Basileji se zase v restauracích kouří. Ve více než 100 gastronomických podnicích jsou zase popelníky na stolech a používají se jako by se nechumelilo.

Tento husarský kousek umožňuje, Spolek Fíimoir', který vydává za pořizovací cenu (10 franků) členskou průkazku. Členové mají přístup do podniků, označených jako „Kuřárna". Na přihlášce do spolku se výslovně vzdávají ochrany před pasivním kouřením a odmítají právní ochranu v případě škod na zdraví...

Zaměstnanci oné stovky podniků podepsali též prohlášení, že jim práce v zakouřených pro­storách vyhovuje a vše je právnicky tak formulováno, že se bude nějaká formální chyba ze strany magistrátu jen těžko hledat. Že jsou kuřáci tvrdošíjní a demagogové to se ví. Neuznávají ani logi­ku, že nepsané právo na čistý vzduch má vyšší prioritu než právo kuřáka na znečisťování životní­ho okolí a tím ztratili na veřejnosti kredit. Již název Fúmoir by se měl z jazykově hygienických důvodů zakázat. Je to sémantický hybrid (spíš bastard) z němčiny a francouzštiny.

Kdo tedy nemá členskou legitimaci, tak nesmí Fůmoiry navštívit. Získat členství je ale logis­ticky tak dobře ošetřeno, že je tato zábrana před epidemickým rozšířením mezi kuřáky téměř fiktivní. Nápad s legitimací člena Fumoiru se teď rozšířil po Basileji jako požár na vyprahlé sava­ně.

Iniciátorem, právníkem a jednatelem spolku Fůmoir v Basileji v jedné osobě je Thierry Julli-ard. Není úplně jasné, proč jeho spolek v posledních dnech už žádný další restaurant pod svá křídla nevzal. Jsem si ale jist, že to bude mít nějaký dobrý důvod. V Basileji je téměř 800 gastro­nomických zařízení všech kategorií. Z toho je teď stovka členem Fumoiru.

Během několika málo dní bylo vydáno na 45 000 legitimací a členů stále přibývá. Iniciátoři jsou spokojeni i s platební morálkou. Dodnes bylo přes 30 000 legitimací zaplaceno. Žádný kont­rolní aparát plateb neexistuje a vše se odehrává na principu důvěry a čestnosti. Spolek není na­směrován profitem a veškeré akce provádí pouze za pořizovací ceny.

Co se v Irsku a Itálii prosadilo takřka ze dne na den, se ve Švýcarsku připravovalo z ohledu k demokracii několik let. Zákon byl po dlouhotrvajících bojích odhlasován, samozřejmě v obou zemských komorách. Politické strany jej převzaly i do volebního boje a kandidáti na magistrátní místa jakbysmet. Kouření bude povoleno, ale pouze ve zvláštních místnostech, bez personálu a služeb, tak jak to známe například z letišť.

Basilejská vláda sdělila, že princip ,jedno pohostinství - jeden spolek" tolerovat bude. Kon­krétně to znamená, že pokud se místní štamgasti konstituují jako spolek a hospodský to z ekono­mických důvodů odsouhlasí, tak vzniknou polosoukromé kuřárny s nálevnou, eventuálně jídel­nou. V podnicích, kde se ale dnes vaří, takové spolky zatím nevznikají.

Zároveň se basilejští ochránci zákona nechali slyšet, že akci Fůmoir pokládají za ilegální a zvažují juristickou ofenzívu. Prvním krokem byl dopis adresovaný všem gastronomickým podni­kům - členům spolku, v kterém upozorňují na dodržování zákazu kouření a výslovně vyžadují, aby hostinští zakazovali ve svých objektech kouřit. V případě neuposlechnutí hrozí soudní proces.

Julliard si je ale jistý, že právě zákaz kouření v jeho spolku je ilegální a počítá s eventuálním procesem. Proces by se táhl určitě až k nejvyšší instanci, před Nejvyšší soud země a otřásl by konzervativním a pragmatickým přístupem k zákonům ve Švýcarsku.

Důležitým argumentem je všudy přítomná propaganda hostinského cechu, že je zákaz kouření připraví o existenci a tím zvýší počet nezaměstnaných. Protože je na cigarety uvalena značná daň, která plní státní pokladnu důchodového pojištění, tak nechybí ani hlasy, že zákaz kouření povede k bankrotu sociálního systému v zemi. Státní legislativa zřejmě nikdy nepočítala s vyhrocením situace a tak ani zákon o ochraně zaměstnanců v exponovaných podnicích před pasivním kouře­ním není jednoznačný a svádí k chytračení.

Basilej a Curych jsou již tradiční rivalové a bude zajímavé sledovat, jak se s hozenou rukavicí vypořádá malé velkoměsto na Limmatu. V Curychu se podle zákonodárců přestává kouřit v re­stauracích 1. května. Není známo, že by někdo plánoval tak „globální" spolek jako v Basileji, ale už se ví, že několik restauratérů povede své podniky jako soukromé kluby a spolky, jichž se zákaz kouření zatím netýká. Na veřejnost právě vystoupil majitel populárního bistra ve středu města a v médiích sdělil, že si založil vlastní spolek s právnickou podporou a nehodlá zákaz respektovat. Tvrdí, že tento zákon chápe jako zákaz provozovat pohostinství. I v Curychu se ozvala kantonální legislativa a.. .nehodlá nedodržování zákazu kouření tolerovat. Máme se Prvního máje na co těšit!

 Dr. Jiří W. Pollak, se. Lidové noviny 14.4.2010 (autor je zubním lékařem v Basileji) a Zpravodaj CH 8/2010