Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Historické články od Josefa Weikerta poutají stále více pozornosti. V posledním pokračování z 12.ledna mne překvapily precizní údaje o jednotlivých měnových reformách v poválečném Československu. Jako dítě jsem byla svědkem jak si "dospělí" stěžovali, jak zase jednou "opět" ztratili peníze. Pravděpodobně všechny úspory mé babičky zůstaly na zablokovaném účtu, protože byla selka a to byl v očích komunistů smrtelný hřích. Co si na stáří našetřila, mohla si jen po malých částkách vybírat jen s úředním povolením. Bez pomoci rodiny její dcery a švagra by mohla sotva žít - a to jsme byli Češi, ne pronásledovaní Němci.

V těchto dnech jsem v Praze získala velmi zajímavou knihu. Jmenuje se "Rusko plné křížů od Alexandra Jakovleva. Popisuje systematicky jednotlivé kapitoly vývoje bolševizmu od deportací, likvidaci sedláckého stavu, masových poprav, vyvlastňování majetku apod. Je jasné, že i v Čechách podobné nádory zapustily kořeny a které zničily veřejnou morálku.  Žijí dnes ještě ve formě lhostejnosti ke všemu, co vše bylo v minulosti učiněno sudetským Němcům, jak byly drancovány kostely a jak mnoho vrstev obyvatelstva bylo znevýhodněno. Co je korupce jiného, než dávání přednosti vládnoucím a mocným, tak jako to bylo možné pod vládou komunistů?

Je známo, že poválečné vyhnání Němců se v demokratických západních zemích prakticky nekonalo. Po odeznění posledních nenávistných pocitů, šel život dál i pro Němce. Vyhnání, jak je organizoval Beneš, nebo Poláci, bylo věrným obrazem bezpočetných bolševických zločinů, které nikdy nebyly vyšetřovány a potrestány. Také nyní, po pádu komunismu, si Rusko dalo báječný "zákon", a sice, že jména bolševických pachatelů se nesmějí vyslovovat a zveřejňovat.

Nejednají Češi dnes také stejně? Weikertova zmínka o pomníku v Lanškrouně, kde nesmějí být zveřejněna žádná jména jak pachatelů, tak jejich obětí, vypovídá za vše.   

Zbolševizovaná česká duše ještě není vyléčena.

Sidonie Dědinová, D-85737 Ismaning
Sudetoněmecké Noviny, 9.2.2012