Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Masaryk zanechal jedno obzvláštně delikátní dědictví. V roce 1917 přijal bohatou finanční podporu slovenského exilu v USA pro „osvobozující boj“, ale bránil se do posledních dnů svého života předložit důkaz na co byly prostředky použity. Když v roce 1923 a později předal více jak 20.000.000 korun své rodině, manželům Benešovým a své nadaci, podivil se Poslanec Karel Pergler (1882-1954) „náhlému bohatství“ Masaryka a Beneše a prosil o vysvětlení. Reakce byla vznětlivá. Bylo mu předhazováno, že není žádný Čech, protože žil až do roku 1918 v americkém exilu. Výsledkem byla jeho okamžitá deportace do Spojených států.

Bylo zapomenuto, že Pergler byl až do roku 1918 vůdcem Čechů žijících v USA a pracoval aktivně pro Masarykovy cíle. Jeho kniha z roku 1919 "Československý stát“", svědčí o jeho velké lásce k vlasti. (WITIKOBRIEF květen 2012).

Jak TGM uvedl presidenta USA Wilsona v omyl…?!

...Poručík Václav Jílek tam tehdá byl a slyšel, co prohlásil prezident Masaryk: „Do Němců mi střílet nebudete, budeme je potřebovat při budování Slovenska!“ A dal pokyn k uklidnění situace. Proč ta reakce Masaryka? Prezident Wilson se domníval, že ve vyhlášeném Československu žijí jenom Češi a Slováci. V dobré víře, co mu řekl Masaryk na uspořádání státu, souhlasil a přislíbil plnou podporu státu Čechů a Slováků. Přesto poslal do ČSR zvláštního vyslance Archibalda Coolidge, aby procestoval republiku a podal mu skutečnou zprávu. Byl jí zcela zaskočen a svému překvapení dal průchod slovy: „Tři miliony Němců v Čechách! To je ale zvláštní. O tom mi Masaryk nikdy nic neřekl.“ Ve zprávě je též napsáno: „Krev prolitá 4. března 1919, kdy čeští vojáci stříleli do Němců, byla prolita takovým způsobem, jenž může být jen těžko prominutelný.“...

http://cestamirudehozla.blogspot.com.au/2012/06/tata-pluku-mudr.html

Vážený pane Šinágle,

K tomu článku o 20 mil.Kč, které dostal Masaryk jen podotýkám, že je obdržel na podporu nově vzniklého státu, a ne jen od Slováků, ale i Čechů. K vyřízení je však odevzdal tehdejšímu min. Benešovi, který si je nechal. Píšu o tom ve své knize Paměti národa, 2009, na str.131: "Největší čs.zlaté rezervy ve výši 50 t byly v 30 letech uloženy do londýnské Bank of England přes Banku pro mezinárodní platby BIS v Basileji, kvůli obavám z Hitlerova napadení. Přitom se znovu vzpomněla událost, kdy na dotaz předsedy Čechoameričanů dr.Karla Perglera v r.1932, co se stalo s 6 mil.dolary, věnovanými jeho krajany novému státu, byl Benešem vyhoštěn z republiky, protože už nebyl údajně Čechem, ačkoli byl v ČSR dvakrát poslancem. Zb. Ludvík a V.Bureš (2001, p.76-77) k tomu dodávají závažné obvinění (p.90): "Do vězení v Práchlovicích byli odvezeni sedláci od Přelouče, a s nimi i bratranec českého legionáře z Ruska gen. Josef Zmeka. Ten vyprávěl, že v r.1938 vznikla proti Benešovi revolta "ruských" legionářů při posledním zasedání generálního štábu, vedená gen. Bláhou, gen. Ritrmocem a gen. Krejčím. Z nich gen. Zmek žádal, aby byl Beneš kvůli zcizeným financím Čechoameričanů postaven před soudní tribunál. V tom Hana Benešová se chopila jeho pistole a postřelila ho. Kulka zasáhla levý hrot plic. Za vzniklého chaosu byla Hana vyvedena z místnosti. Beneš tak byl uchráněn před okamžitým stanným soudem. Po rekonvalescenci odjel gen. Zmek do Kroměříže za svou rodinou. Do r.1943 se už nezúčastnil žádných aktivit. Horlivý odbojář plk. Bohumil Závada od Beneše mezitím sestavil seznam vysokých důstojníků, s kterými by se dalo po válce počítat. Bohužel, gestapo "nějak" objevilo spis, na jehož základě byl Závada a Svatoň popraveni a 380 důstojníků ze spisu bylo internováno a uvězněno. Gen. Josef Zmek zemřel v koncentračním táboře Oranienburg za půl roku na zápal plic, které byly poraněním narušeny. V motáku, který ještě před svou smrtí poslal řekl,  že je rád, že unikl Benešově pomstě..“

R.Jiříček, 13.6.2012