Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

… Lidice byl akt pomsty za vraždu zástupujícího říšského protektora Čech a Moravy Reinarda Heydricha. Tan zvýšil příděly tuku pro dva miliony českých pracovníků v průmyslu a nechal vyrobit 200.000 párů bot pro zaměstnance ve zbrojním průmyslu; mezi jiným také nechal zabavit luxusní hotely v českých lázeňských městech pro české dělníky, jako zotavovny, reformoval správu českého sociálního pojištění. Pro českou exilovou vládu v Londýně to byl viditelně dost dobrý důvod nechat Heydricha zavraždit; s Lidicemi bylo údajně počítáno. …

Alf Torsten WERNER             85567 Grafing bei München

Senátor Witikobundu              Ignaz-Fuchs-Weg 1

30. Juni 2011

Otevřený dopis

tiskovému mluvčímu sudetských Němců

Panu Berndu Posseltovi

Členovi Evropského parlamentu

Zasláno e-mailem

Dobrý den pane Posselte!

Při příležitosti posledního Sněmu sudetských Němců v Augsburgu, odkazujete se na Vaši návštěvu třech centrálních, historických míst v České republice, společně s ministrem kultury Ludwigem Spaenlem. Vědomě vedla první cesta do Lidic. Tam jste, podle Vašeho svědectví, položil květiny a věnec, "aby bylo jasně ukázáno, jak odsouzeníhodné a ohavné bylo zavraždění lidí jen proto, že byli Češi" (viz také Augsburger Allgemeine ze dne 12.7. 2011) .

Právě leží přede mnou na stole, odkaz jednoho muže s jasně opačnou posicí. Byl to profesionální důstojník československé armády; v roce 1938 byl elévem dělostřelecké školy ve Fontainebleau; v západním polním tažení roku 1940 bojoval jako francouzský důstojník, v době okupace Francie německou armádou, setkal se v Anglii s generálem de Gaullem; po druhé světové válce sloužil dále v generálním štábu francouzské armády; naposledy působil v Paříži jako vojenský inženýr v "Direction d'Etudes et Fabrication d´Armements" (Ředitelství pro výzkum, výrobu a zbrojení). Z mnoha vyznamenání je třeba zdůraznit: důstojník Čestné legie; člen americké řádu, "Legie svobody".

Tento muž napsal v článku „Mnichovská dohoda“ následovné (část):

"Spojenecké smlouvy, které Československo uzavřelo s Francií a Sovětským svazem, nemohly změnit ten fakt, že morální právo bylo na straně Německa. … Samozřejmě, že se Češi v protektorátu necítili šťastni, ale jejich většina se chovala podle vzoru jejich národního hrdiny Švejka. … . Mezitím pokračovala správa Protektorátu nadále v úředním českém jazyce. Hitler schválil Čechům dokonce i malou armádu o 16.000 mužích, která v roce 1944 byla nasazena na německé straně, částečně i v Itálii. … Mimochodem se Čechům žilo, přes ztrátu nezávislosti, lépe než později pod nadvádou komunistů. Nemuseli na vojnu. Jejich průmysl, dále rozšířen a vybudován Němci, pracoval na plné obrátky pro Hitlerovu válečnou mašinerii. V oblasti hospodářské spolupráce s třetí Říší, byli Češi na druhém místě za Belgičany. Nikdy od té doby nedostávali čeští dělníci tak vysoké platy jako za Hitlerova Protektorátu ... Potravinové situace byla lepší než v Říši, a počet politicky pronásledovaných nebyl obecně větší než v Německu samotném. ... Po Mnichovské dohodě z roku 1938, odstranil Hitler ještě mnoho dalších nespravedlnosti mírových smluv" (míněny smlouvy po první světové válce).

Zdroj: Ferdinand Otto Miksche, „Das Ende der Gegenwart – Europa ohne Blöcke“ (Konec současnosti – Evropa bez bloků), Herbig, 4.vydání, str. 56 a další.

O vraždě lidí, "jen proto, že byli Češi," tedy nemůže být ani řeči. Můj švagr byl po léta vězněn v koncentračním táboře Dachau. Ne proto, že byl Němec, ale proto, že se postavil na odpor proti systému.

Lidice byl akt pomsty za vraždu zástupujícího říšského protektora Čech a Moravy Reinarda Heydricha. Tan zvýšil příděly tuku pro dva miliony českých pracovníků v průmyslu a nechal vyrobit 200.000 párů bot pro zaměstnance ve zbrojním průmyslu; mezi jiným také nechal zabavit luxusní hotely v českých lázeňských městech pro české dělníky, jako zotavovny, reformoval správu českého sociálního pojištění. Pro českou exilovou vládu v Londýně to byl viditelně dost dobrý důvod nechat Heydricha zavraždit; s Lidicemi bylo údajně počítáno.

Nechť to dnes zní hrozně jak chce. Takováto odvetná opatření byla dle mínění spojenců přípustná. To umožnilo Američanům postřílet v roce 1945, nedaleko Paderbornu, za zemřelého amerického generála 110 německých zajatců. A to přesto, že váleční zajatci již tenkrát podle platného mezinárodního práva v případě válečných konfliktů požívali zvláštní status. Otázka: “Položil jste takém tam věnec?”

Pravda, jak odůvodněné a nutné by to pro Němce mohlo take být, postěžoval si židovský imigrant a později ředitel Ústavu pro soudobé dějiny, Hans Rothfels, aby se odlišil od fáze nacistického režimu, tak je vedle “teze kolektivní viny zvenčí I zevnitř flagellantismem (hnutí náboženských blouznivců vzniklé ve 13.století známé sebemrskačstvím J.Š.), které je zaměřeno proti každému pokusu o důstojnou sebeúctu" (Národ, Meyerova encyklopedie, 1978, svazek 16, str. 773 a násl.) Důvod pro tento stav je třeba, pravda, hledat I ve „Bewusstseins-Industrie“ (“Vědomí průmyslu”, Hans Magnus Enzensberger!), které jinak za historickou pravdu a spravedlnost vystupujícímu člověku, totálně blokuje pohled.

S přáním, Vás přinutit k přemýšlení a navodit k obnově revidujícího pohledu, zůstávám

Alf Torsten WERNER

Z němčiny přeložil Jan Šinágl