Zájem všech světových médií vzbudil v ruském Kirově Alexej Navalnyj - Muž, který učinil z internetu zbraň, s níž si ani atomová velmoc neví rady – Čekají nás ruské poměry?!

… Vždy jde o jediné - odhalit kráde­že uskutečňované v rámci státních zakázek. Navalnyj získal ke spolu­práci špičkové právníky, ekonomy, experty z řady oborů. Když nic jiného, Navalnyj obtěžu­je státní orgány, které doposud na takové chování nebyly zvyklé. Bur­cuje občany, aby se prali za svá prá­va, a pomáhá jim v tom. Nepostu­puje jako jeho opoziční kolegové z horních slojí moci, nežaluje Putina či Kreml ani vládu a ministry. Pokládá takové kroky za zbytečné plýtvání sil a laciné PR. On se zabývá zcela konkrétními příklady na místech, v odlehlých oblastech, v malých městech a ob­cích a dotahuje je až k soudům. Když už si všímá samotného Putina, má to vtip a šmrnc. Navalnyj se postupně stal miláč­kem přinejmenším vzdělaných mas a obyvatel velkých měst. Robinem Hoodem a internetovým lido­vým vůdcem. Když se tento týden nechal zaregistrovat jako kandidát na starostu Moskvy, kterého si v září budou obyvatelé ruské metro­pole volit, většina jeho příznivců zdůvodňovala svou volbu právě po­třebou bojovat s korupcí. A nikdo lepší v tomto oboru dnes v Rusku není. Bloger Naval­nyj vyšel ze stínu internetu a vstou­pil na skutečné tribuny. Demon­stranti na moskevských mnohatisí­cových demonstracích provolávali vloni jeho jméno, a ve stejnou dobu se v soudních kuloárech zača­la připravovat likvidační operace „Kirovles“. …

Od středečního večera byly posíleny policej­ní hlídky v okolí Le­ninského soudu v Kirově. Do města se sjíždějí novináři ze všech světo­vých médií. Obránci lidských práv i aktivisté ruské opozice monitorují situaci a vybízejí masy k pohotovos­ti. Ulice Spasská, kde se soudní bu­dova nachází, je střežena, jako kdy­by tady měli soudit Che Guevaru. Přitom ve čtvrtek zde nestojí před soudem žádný rebel či partyzán, ale rozsudek si vyslechne právník a bloger Alexej Navalnyj.

Díry v silnicích

Svůj rozsudek si dnes sedmatřicetiletý Alexej Anatolijevič Navalnyj za­čal psát mnohem dřív, než proti němu bylo zahájeno trestní řízení ve věci „způsobení škody podvodem nebo zneužitím důvěry“. A to zhru­ba v roce 2004, kdy založil Výbor ochrany Moskvanů. Byl to jeho prv­ní, ale zdaleka ne poslední projekt, jehož cílem bylo potírání korupce ve státních strukturách. O rok později zakládá mládežnické hnutí Da!, kte­ré má výrazně politické ambice. Hr­dinou té části ruské populace, která brouzdá po internetu - a takových lidí jsou v Rusku desítky milionů - se ale stal celkem nedávno. V prosin­ci 2010 vymyslel a ihned začal reali­zovat projekt, který neměl do té doby v Rusku obdoby. Nazval ho RosPil. Na rozdíl od různých upoví­daných internetových diskusních fór, většiny blogů, dojmologických komentářů a reportáží založených na pochybných faktech jsou příspěv­ky na stránkách RosPilu naprosto konkrétní, strohé a profesionální.

Vždy jde o jediné - odhalit kráde­že uskutečňované v rámci státních zakázek. Navalnyj získal ke spolu­práci špičkové právníky, ekonomy, experty z řady oborů. Někteří pracu­jí jako dobrovolníci, někteří dostáva­jí plat pocházející z veřejných darů na projekt. Přispívají často i ruští oligarchové, politici, podnikatelé. Ja­kousi odnoží projektuje další nápad Navalného nazvaný RosJáma. Jak už název napovídá, jde o díry v ruských cestách. Na stránkách pro­jektu jsou zveřejňovány fotografie nej strašnějších úseků ruských cest. Následuje profesionálně zpracova­ná žaloba na Státní inspekci bezpeč­nosti silničního provozu Minister­stva vnitra RF. Po uplynutí 37denní zákonné lhůty na odpověď, která obvykle nepřijde, systém automaticky zpracovává stížnost adresovanou příslušné prokuratuře.

Jak ztrapnit Jamese Putina

Když nic jiného, Navalnyj obtěžu­je státní orgány, které doposud na takové chování nebyly zvyklé. Bur­cuje občany, aby se prali za svá prá­va, a pomáhá jim v tom. Nepostu­puje jako jeho opoziční kolegové z horních slojí moci, nežaluje Putina či Kreml ani vládu a ministry. Pokládá takové kroky za zbytečné plýtvání sil a laciné PR.

On se zabývá zcela konkrétními příklady na místech, v odlehlých oblastech, v malých městech a ob­cích a dotahuje je až k soudům. Když už si všímá samotného Putina, má to vtip a šmrnc. Jako napří­klad jeho prohlášení ze srpna 2010 - podle Navalného prezident Putin překročil zákon, když v době roz­sáhlých lesních požárů pilotoval ve stylu Jamese Bonda letoun Be-200, a ještě se při tom nechal fotografo­vat. Příslušné orgány včetně fede­rální agentury pro leteckou dopra­vu, kam se právník obrátil, nedoká­zaly vůbec zareagovat. Problém je prý „mnohovrstevnatý“ a kam se má stěžovatel obrátit, nikdo neví. Celé Rusko se ale díky Navalnému dobře bavilo.

Navalnyj se postupně stal miláč­kem přinejmenším vzdělaných mas a obyvatel velkých měst. Robinem Hoodem a internetovým lido­vým vůdcem. Když se tento týden nechal zaregistrovat jako kandidát na starostu Moskvy, kterého si v září budou obyvatelé ruské metro­pole volit, většina jeho příznivců zdůvodňovala svou volbu právě po­třebou bojovat s korupcí.

A nikdo lepší v tomto oboru dnes v Rusku není. Bloger Naval­nyj vyšel ze stínu internetu a vstou­pil na skutečné tribuny. Demon­stranti na moskevských mnohatisí­cových demonstracích provolávali vloni jeho jméno, a ve stejnou dobu se v soudních kuloárech zača­la připravovat likvidační operace „Kirovles“. Navalnyj to s bojem proti korupci a za spravedlivost tak trochu přehnal.

Soudy ve službách Kremlu

Tzv. kauza „Kirovles“, nazvaná podle podniku, který měl Navalnyj chytře a důmyslně obrat o obrovské peníze a pomoci mu k bankrotu, je podle všech nezávislých médií, reno­movaných lidskoprávních organiza­cí i zkušených právníků nepopiratel­nou odplatou Kremlu za aktivity Na­valného, za jeho oblibu, rostoucí po­pularitu a výjimečné schopnosti.

Osud blogera tak začíná nápadně při­pomínat osud jiného muže, který v roce 2003 vyměnil křeslo preziden­ta ropné společnosti Jukos za vězeň­skou celu. Oba případy jsou si podob­né: oba muži uměli vydělávat velké peníze (Chodorkovskij podstatně vět­ší, zato Navalnyj má zase významněj­ší politické ambice), a to způsobem, který odpovídal momentálním zvyk­lostem v Rusku a určitému právnímu chaosu. Oba patřili svým způsobem k opozičnímu táboru. Oba tušili, že mohou na dlouhá léta skončit za mří­žemi, přesto se nepokusili utéci ze země. „Nemám žádnou jinou vlast,“ prohlašuje těsně před soudem stateč­ně bloger a proces charakterizuje jed­ním slovem: „Msta!“

Ani Navalnyj, ani Chodorkovskij nemusejí být nevinnými oběťmi reži­mu prezidenta Purina. Ale mohou. Ruské soudnictví používané Kremlem jako nástroj politické regu­lace nelze brát vážně, a proto ani ne­lze zhodnotit, do jaké míry Navalnyj či Chodorkovskij překročili zákon. Co překročili bezesporu, to byla Putinova trpělivost. A za ni jeden již byl, druhý nejspíš bude, tvrdě potrestán.

Jiný mezi svými

Bezesporu je Alexej Navalnyj, otec dvou dětí a syn úspěšných podnikatelů, nejvýraznější tváří současné ruské opozice. I když se objevuje po boku zkušených bojov­níků proti režimu, profesionálních politiků okoukaných a tak trochu omšelých, jako je Boris Němcov či Michail Kasjanov. Od obou se zá­sadně liší nejen věkem, ale i tím, že za sebou nemá nomenklaturní kariéru a žádnou funkci v politic­kých strukturách, pokud nepočítá­me jeho poradenství poskytované pravicovému gubemátorovi Kirovské oblasti Nikitovi Bělychovi. Asi nejbližší si jsou s legendárním šachistou, dnes opozičním vůdcem Garrym Kasparovem. Spojuje je nejen brilantní intelekt, ale i pro davy přitažlivé charisma, na první pohled zřejmá síla osobnosti a mír­ně machistické rysy. Navalnyj na rozdíl od Kašparova ale mnohem méně mluví a více koná. Je zdržen­livějšího temperamentu a pragma­tičtějšího úsudku. Patří do katego­rie tzv. „nových odpůrců Kremlu“. Oslovuje mladší a střední generaci - hrdinským „Já se nikdy ne­vzdám, já nikdy neodejdu“. Stává se pro adolescenty hrdinou ve stylu Old Shatterhanda. Kouzlo má i pro starší generaci - snaží se zlomit v ruské veřejnosti utkvělou předsta­vu, že podnikání rovná se vykořis­ťování, popřípadě trestný čin. Méně majetným vrstvám zase im­ponuje jeho snaha zavést progresiv­ní daň a mírné nacionalistické sklo­ny - k menšinám z Kavkazu je přís­ný a nelíbí se mu, že žijí „na úkor“ Moskvy. I proto má velké šance být zvolen starostou hlavního měs­ta a stát se tak de facto třetím mu­žem ve státě. Ta šance je ale čistě hypotetická. I kvůli tomu, aby pá­nům z Kremlu nerušil jako vládce moskevské radnice spaní, se koná v Kirově největší politický proces od soudu s Michailem Chodorkovským.

LN, 18.7.2013 - Alexej Nawalnyj: bojovník proti korupci

PETRA PROCHÁZKOVÁ zvláštní zpravodajka LN v Rusku

* * *

Kreml se zbavil dalšího hlasitého kritika, Navalnyj dostal pět let - Jednoho z nejvýraznějších kritiků Kremlu shledal ruský soud vinným z podvodu. Alexeji Navalnému soud v Kirově vyměřil pětiletý nepodmíněný trest. Prokurátor žádal pro obžalovaného původně šest let odnětí svobody. Opozice i Západ proces označují za politicky motivovaný. …

* * *

V Rusku se neustále objevují stateční lidé – občané, novináři, právníci – a jsou neustále persekuováni, zavíráni, či vražděni jako např. Anna Politkovská či nedávno Sergej Magnickij a desítky méně známých novinářů a občanů. Bude svět nečinně přihlížet statečnému boji Michaila Chodorkovského a nyní Alexeje Navalnyje? Nechá oba umírat, zemřít či zavraždit ve vězení?! I Rusko se potýká s následky totality už od roku 1917, nicméně i ruské poměry u nás mohou nastat, budou-li občané pasivní a připustí i nadále vládu zla a všehoschopných. V tomto směru se i nás dotýká osud Alexeje Navalnyje stejně jako Ruska a jeho občanů.

Jan Šinágl, 18.7.2013