Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

   

Strojový překlad

Kalendář událostí

čt dub 11 @08:30 -
OS Kolín - II. kolo: Šinágl a spol. obžalován
čt dub 18 @17:30 -
Praha Americké Centrum: ETIKA UMĚLÉ INTELIGENCE
st dub 24 @08:30 - 11:00PM
Zlín - konference: Baťův odkaz světu
čt dub 25 @09:00 - 01:30PM
Zlín - konference: Baťův odkaz světu

Nejnovější komentáře

  • 28.03.2024 15:57
    Číslo 13 ‧ 28. března ‧ 2024 Týdeník Echo AD Rodina, nebo ...

    Read more...

     
  • 27.03.2024 18:58
    ČR dostane z EU 73 miliard Kč na investice do dopravy či ...

    Read more...

     
  • 27.03.2024 18:44
    „Lockdowny mají závažnější důsledky než samotný covid“ Z ...

    Read more...

     
  • 27.03.2024 08:59
    Mezinárodní ratingová agentura Moody's dnes zhoršila ...

    Read more...

     
  • 27.03.2024 07:26
    Vážení přátelé zahrádkáři a sympatizanti ZO ČZS Pod Majerovic ...

    Read more...

     
  • 25.03.2024 17:28
    Universal supranational citizen Why does today's Europe face ...

    Read more...


Portál sinagl.cz byl vybrán do projektu WebArchiv

logo2
Ctění čtenáři, rádi bychom vám oznámili, že váš oblíbený portál byl vyhodnocen jako kvalitní zdroj informací a stránky byly zařazeny Národní knihovnou ČR do archivu webových stránek v rámci projektu WebArchiv.

Citát dne

Karel Havlíček Borovský
26. června r. 1850

KOMUNISMUS znamená v pravém a úplném smyslu bludné učení, že nikdo nemá míti žádné jmění, nýbrž, aby všechno bylo společné, a každý dostával jenom část zaslouženou a potřebnou k jeho výživě. Bez všelikých důkazů a výkladů vidí tedy hned na první pohled každý, že takové učení jest nanejvýš bláznovské, a že se mohlo jen vyrojiti z hlav několika pomatených lidí, kteří by vždy z člověka chtěli učiniti něco buď lepšího neb horšího, ale vždy něco jiného než je člověk.

 


SVOBODA  NENÍ  ZADARMO

„Lepší je být zbytečně vyzbrojen než beze zbraní bezmocný.“

Díky za dosavadní finanční podporu mé činnosti.

Po založení SODALES SOLONIS o.s., uvítáme podporu na číslo konta:
Raiffeisen Bank - 68689/5500
IBAN CZ 6555 0000000000000 68689
SWIFT: RZBCCZPP
Jan Šinágl,
předseda SODALES SOLONIS o.s.

Login Form

Werich JanLéta padesátá byla jedna velká schůze s transparenty, zpestřená tu a tam popra­vami. Totální schizofrenie. Jan Werich v téže době říkal kolegovi Otovi Ornestovi: „Víte, nacisti pluli pod pirátskou vlajkou s lebkou a zkříženými hnáty. Ale my plujem pod tou posranou Picassovou holubicí a děláme vlastně totéž. O to je to všechno horší!“

Mluvil o politice?

Pokud mi paměť slouží, tak o po­litice takřka nebyla řeč. On dával najevo, že je tím vším, co se dělo, otrávený, ale že by nadával, to ne, to nebyl jeho zvyk.

A Anticharta?

Já vám můžu říct, jak mi to sám Werich vypravoval. Jak to znám přímo od něj, nejen z doslechu.

Jak tedy?

Víte, když přijde pozvánka ná­rodnímu umělci, kterého nikam nezvou a nic nemůže, aby přišel do Národního divadla, tak je zvěda­vý, o co jde. A Jan Werich byl hodně zvědavý člověk. Sebral odvahu i svo­ji dceru Janu a přešli most z Kampy k Národnímu. Tam je usadili mezi národní umělce a celé to začalo. We­rich už tehdy hůř slyšel, tak se po­řád obracel na Janu a ona mu dost nahlas opakovala: To je strašný!A pak, snad to bylo o přestávce, si řekli: Jdeme domů. Šli si pro kabáty a tam jim něco dali podepsat, zřej­mě prý nějakou prezenční listinu. On to podepsal a odešel. Večer seFanča dívala na televizi a najednou volá: Jene, tady o tobě mluví - Jene! Jene! Tak přišel a najednou sly­ší: Podepsal i národní umělec Jan Werich.

Jak reagoval?

Rozzuřil se do běla. A nepřešlo ho to ještě několik dnů. Žádal oka­mžité dementi, že nikdy nic nepo- depsal. Vyhrožoval, že to všechno zveřejní. Nejdřív se mu smáli - jak to asi dokážete? To se vám nepove­de! Ale pak se režim přece jen ocitl v úzkých. Začali mu slibovat: No, nějak to urovnáme. Budeme pouš­tět vaše písničky i staré filmy. A tak si nakonec kladl jedinou podmín­ku, že se o jeho postoji musí přímo od nich okamžitě dozvědět Jaroslav Seifert a Václav Havel, který byl v té době zavřený. Stalo se.

Jaký byl Werichův konec?

Asi měsíc byl ještě Jan Werich ve Velharticích, už byl říjen, když mi volala Týlka: Karle, Jana vezou sanitkou do Prahy. Je mu hrozně blbě. To byl čtvrtek. A v pátek další telefonát: Karle, prosím tě, přijeď v sobotu k Janě na Kampu. Odvezeš ji na Bulovku. Jan Werich tam ležel na ARO v malém pokoji v kyslíko­vém stanu. Přivezli jsme mu třetinku plzeňského. Z toho měl radost. Asi hodinu jsme si povídali. V nedě­li uvařila Jana puding, který měl Jan rád, a jeli jsme na Bulovku zno­va. V pondělí nebo úterý pak šel na operaci s prasklým vředem dva- nácterníku, ale už bylo všechno špatně, ve čtvrtek jeho život vyhasl a Jan Werich odešel.

Z časopisu REFLEX, 5.2.2015

* * *                                             

Je smutné, jak rychle zapomínáme. Nezaznamenal jsem, že by veřejnoprávní média patřičně vzpomněla tohoto velikána naší země. Moje sestra ho ošetřovala na ARO, už nemohl mluvit, měl tzv. „slavíka“. Mám od něho podepsané gramofonové desky „Táto povídej.“ Moc nám jeho moudrost chybí. Měli bychom si ji stále připomínat.

 

Jan Šinágl, 9.2.2014

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Rating 3.14 (7 Votes)
Share

Komentáře   

-1 #1 Radomír Seďa 2015-02-11 13:55
Pana Wericha mám rád, byl to skvělý herec a určitě i člověk.

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v levém sloupci zcela dole)