Část článku z týdeníku REFLEX, 5.2.2015 – Jefim Fištejn se spisovatelem Vladimírem Bukovským o konspiračních teoriích, legendě Gorbačov a tajných službách PODÁVÁM SVĚDECTVÍ
LIDOVÁ REAKCE ZHATILA CELÝ VYKUTÁLENÝ GORBAČOVŮV PLÁN, JENŽ MĚL ZACHRÁNIT SOCIALISMUS
„Za těchto podmínek,"pokračoval P. Kučera, „nám nezbývá než počítat s „konstruktivním přístupem“ komunistické strany... OF udržuje pravidelné styky s vedením KSČ a hodlá je v nejbližší době zintenzivnit.“
Pokud se vaši politici skutečně budou navzdory faktům chovat ke Kremlu jako k demokracii zasluhující si respekt, pak dříve nebo později poznáte jejich demokracii na vlastní kůži. - Co do výsledku konfliktu, mám za to, že vyhrát tuto válku Putin nemůže. Je to totiž válka za obnovení Sovětského svazu a sovětské říše, což je v současném světě neproveditelné. To je úkol k neuzvednutí a pod jeho tíhou si režim zlomí vaz, jak se kdysi zhroutil Sovětský svaz pod tíhou vlastní hlouposti, v honbě za chimérou. Čím dříve se to stane, tím lépe. Otázka zní jinak: Kolik lidí jim ještě dovolíme zabít, než definitivně skončí na smetišti dějin?
V KAPITOLE o „sametových revolucích“ vyslovujete podezření, že někdo vlivný zmařil mezinárodní vyšetřování pozadí revolucí ve východní Evropě na podzim -1989. V České republice však tyto okolnosti vyšetřovaly dvě parlamentní komise složené z nekomunistů.
Česká parlamentní komise byla jediným pokusem o poctivé odhalení pozadí událostí ve východní Evropě. V knize to zmiňuji stejně tak jako vzácné novinářské pokusy dopátrat se pravdy. Všechna pátrání nutně vedla k závěru, že „sametové revoluce“ začínaly jako operace sovětské a místní státní bezpečnosti a teprve později se vymkly kontrole. Tato fakta nekorespondovala s oficiální verzí událostí, proto se establishment snažil je potlačit nebo zamlčet.
Proč?
Společnost stále odmítá přijmout pravdu o těchto událostech. Všeobecně uznávanou zůstává legenda o osvoboditeli Gorbačovovi, který vyšel laskavě vstříc živelným požadavkům národů. Doslova před pár měsíci Německo pompézně oslavilo 25. výročí pádu berlínské zdi a nejčestnějším hostem byl, jak jinak, Michail Gorbačov. Dnes je nad slunce jasné, že revoluce let 1989-1991 zdaleka neznamenaly vítězství míru a svobody v Evropě, jak jsme tomu měli uvěřit. Nicméně veřejnost zatím odmítá pochopit, co a proč se nepodařilo a proč bylo zmařeno ušlechtilé úsilí. V Evropě už probíhá válka za obnovení sovětské říše, samotný Západ se rapidně posovětšťuje a my i po čtvrtstoletí pořád ještě slavíme „vítězství nad komunismem“, jež se ve skutečnosti nekonalo.
Máte za to, že „sametové revoluce“ probíhaly dle sovětského scénáře. Kdo tedy byli tito geniální scenáristé a proč u sebe doma nedokázali zabránit rozpadu Sovětského svazu?
Vůbec netvrdím, že scenáristé byli skvělí nebo že tajné služby měly vše podchyceno. Ba naopak, píši o tom, že jejich pokus zcela zkrachoval, a to jak ve východní Evropě, tak později v SSSR. V knize prosazuji myšlenku, že autoři celého projektu hrubě podcenili lidovou nenávist ke komunistickému zřízení a vůbec nepočítali s reakcí lidí na jejich manipulace. Avšak to, že se jim ve výsledku nepodařilo zachránit režimy v SSSR a ve východní Evropě, ještě neznamená, že se o to nepokusili. Jejich agónie měla nakonec katastrofální dopady pro naše země a pro celý svět, před nimiž jsem varoval v této knize před dvaceti lety.
A ti scenáristé?
Měl jsem možnost a příležitost ptát se na to Alexandra Jakovleva, který byl v minulosti druhou nejvlivnější osobou v gorbačovslcém politbyru. Jakovlev razantně odmítl jakoukoli myšlenku na existenci takového plánu. Podle něho otázka, co s východní Evropou, nikdy nebyla na programu jednání sovětského politbyra. I přesto, že ruské archívy jsou nadále zapečetěné, čas od času se historikům daří obelstít zákazy a dostat se k dokumentům. Sám jsem držel v rukou protokoly ze zasedání politbyra z onoho období. Ukázalo se, že 24. ledna roku 1989 byl politbyrem vytvořen Výbor pro rozpracování strategie působení ve východní Evropě. V čele výboru stál, světe, div se, samotný Alexandr Jakovlev. Výbor po sobě zanechal celou složku písemností: návrhy ministerstva zahraničí, mezinárodního oddělení ÚV, náměty k postupu jak v regionu obecně, tak v konkrétních zemích, protokoly zasedání, na nichž se jednotlivé návrhy posuzovaly. Ty písemnosti mám nyní k dispozici. Dle tehdejších zvyklostí výbor nepochybně ukončil činnost vypracováním usnesení, které poté bylo schváleno v politbyru. I když text usnesení je v Rusku nadále předmětem utajení, nějaké usnesení muselo jistěbýt. Výmluvné jsou i skutečnosti, že Alexandr Jakovlev vědomě lhal, když úporně popíral samotnou existenci výboru a také to, že Kreml dodnes pokládá svou tehdejší strategii za přísně tajnou.
V dobách vládnutí Borise Jelci- na vám byl umožněn přístup k tajným sovětským archívům. Narazil jste v uložených spisech na něco, co má vztah k Československu?
Nejen já, ale také jiní badatelé jsme se po celou dobu snažili obelstít úřady, prolomit přísně tajný režim a dostat ven co nejvíce listinných materiálů ze sovětských archívů. Dodnes se tu a tam objevují nové dokumenty, jež se vztahují k nejrůznějším zemím světa, a Československo nebylo výjimkou. Níže uvádím plné znění písemnosti, která se mi dostala do rukou již po sepsání knihy Moskevský proces. Jedná se o důvěrnou zprávu Gorbačovova poradce Vadima Zagladina o průběhu jeho jednání s Petrem Kučerou a jinými představiteli Občanského fóra ze dne 13. června roku 1990. Jak si určitě pamatujete, po prvních svobodných volbách scházelo Občanskému fóru určité množství mandátů k ústavní většině ve Federálním shromáždění. Zde je záznam toho, co Petr Kučera pověděl o nalezeném východisku ze situace, plně si vědom toho, že má před sebou oficiálního zástupce Moskvy:
„Za těchto podmínek," pokračoval P. Kučera, „nám nezbývá než počítat s „konstruktivním přístupem“ komunistické strany... OF udržuje pravidelné styky s vedením KSČ a hodlá je v nejbližší době zintenzivnit.“
Podle odhadu P. Kučery primitivní antikomunismus značně rozšířený v době předvolební kampaně (k čemuž, jak známo, určitá část OF chutě přiložila ruku) nedostal podporu většiny obyvatelstva. To dokazuje i skutečnost, že nehledě na útoky z různých stran získali komunisté více než 40 míst ve Federálním shromáždění a stali se druhou nejvýznamnější stranou parlamentu. To usnadňuje Občanskému fóru určitou součinnost s komunisty.
„Samozřejmě,“pokračoval Kučera, „Občanské fórum si nemůže dovolit uzavřít formální koalici s KSČ. Dědictví vládnutí této strany je příliš tíživé a přímé spojenectví s ní by značně kompromitovalo novou moc. Avšak neoficiálně či neformálně OF je připraveno ke spolupráci s KSČ jak v parlamentu, tak ve vládě. Komunistům nelze nabídnout ministerské posty, avšak v jednotlivých resortech a na úřadě vlády by mohli dostat odpovědná místa - vždyť mezi členy KSČ je mnoho na slovo vzatých odborníků."
Tohle je typická ukázka smlouvy s ďáblem z dob sametové revoluce. Obdobné smlouvy byly tehdy uzavírány také v jiných zemích východní Evropy. Nejinak tomu byloi v Rusku. Proto stížnosti na všudypřítomnost komunistů v dnešních, „demokratických“ mocenských strukturách znějí poněkud pokrytecky.
Pane Bukovskij, před časem jste byl zbaven ruského občanství. Jak vnímáte toto gesto Kremlu?
Zvysoka jim na to kašlu. Při současném režimu, navíc zrovna v době agresívní války, ruské občanství člověka spíše kompromituje. Dokud Putinův režim zůstává u kormidla moci, nevidím důvod, proč bych do Ruska jezdil. A až samovláda padne, všechna jejich gesta a rozhodnutí ztratí jakýkoli význam.
Vladimír Putin dělí své oponenty na poctivé opozičníky, kteří sice mají konstruktivní výhrady k režimu, ale milují svou vlast, a na zrádce národa, kteří Rusko nenávidí. Tam zřejmě řadí i vás.
Je mi hluboce lhostejné, co si v Kremlu o mně myslí. Jsou to typické manýry čekistů: pokusit se rozštěpit řady svých oponentů - prohlásit někoho za „konstruktivní opozici“ a nabídnout mu tajnou spolupráci. Pokud se ovšem nepodaří někoho naverbovat, označit takového odpůrce za člověka, jenž bytostně nenávidí svou vlast. Je to natolik primitivní taktika, že mě nudí samotné povídání o ní.
Vdnešní polemice o Rusku někteří čeští politici trvají na tom, že „Rusko není Sovětský svaz“, je to „standardní demokracie“, tudíž si Putinův režim zaslouží určitý respekt. Jak se stavíte k této tezi?
Že Rusko není Sovětský svaz, přece vůbec neznamená, že je to demokracie. Na takové označení si Moskva vůbec nečiní nárok, samotný pojem demokracie je v Rusku pokládán za urážející. Vezměte si příklad: tzv. lidové republiky v Doněcku a Luhansku byly vytvořeny podle klasického sovětského scénáře - záškodnickou činností proti cizímu státu. Až na jednu drobnost: dříve by tyto loutkové útvary byly pojmenovány jako „lidově demokratické republiky“. Dnes ovšem slůvko „demokratické“ z názvu vyškrtli coby pejorativní. Moskvě jde o vytvoření čehosi na způsob Sovětského svazu, proto potřebuje fiktivní satelitní republiky, ovšem i v tom si počíná bez hlavy a paty. Pokud se vaši politici skutečně budou navzdory faktům chovat ke Kremlu jako k demokracii zasluhující si respekt, pak dříve nebo později poznáte jejich demokracii na vlastní kůži. Vždyť z pohledu Kremlu Česko se až tak zásadně od Ukrajiny neliší. Obě země byly součástí sovětského impéria, odpadly v důsledku nepřátelských piklí a „největší geopolitické tragédie minulého století“. Jenže nyní se Rusko zvedlo z kolen a hodlá vrátit vše na svá místa.
Jak byste vůbec charakterizoval současnou ruskou společnost?
Jakápak společnost?! V dnešním Rusku sice žijí lidé, jenže netvoří dohromady žádnou společnost, takže není co charakterizovat v politických pojmech. Až na Putina samozřejmě, kterého hlas lidu naprosto přesně charakterizoval v komických kupletech, jež začínají jeho jménem a končí neopakovatelnými sprostými výrazy. K tomu nemám co dodat.
Jak hodnotíte západní reakci na ruský postup na Ukrajině?
Západní politici předvedli typickou žalostnou reakci. To znamená - na začátku se předhánějí v tom, čí prohlášení budou nesmiřitelnější a bojovnější, leč jakmile se první rozruch zklidní, začínají hledat způsoby, jak se vrátit ke svéobvyklé politice appeasementu, ovšem beze ztráty tváře. Hned po zavedení sankcí je jejich jedinou starostí, jak ty sankce co nejdříve zrušit. Od zeleného stolu se snaží vybájit jakési neuskutečnitelné „mírové plány“ a naivně věří v to, že Putin se dá udobřit, když mu ponechají Krym, Donbas nebo nějaký jiný pěkný kus země. Právě proto již vnutili Ukrajině hanebné Minské dohody a nadále jí vylamují ruce, aby se tak srdnatě nebránila agresi. Bude-li pokračovat hra na jednu branku, nelze vyloučit, žePutinovi Ukrajinu dříve nebo později odevzdají po částech. Že s jídlem mu poroste chuť, to dá rozum. A tak pošle své „zelené mužíčky“ někam jinam - třeba do jednoho z pobaltských států. Pak si NATO bude lámat hlavu, jak ochránit své členské země, jinak přece ztratí jakýkoli smysl. Dějiny nás učí, že taková politika nemůže zabránit světové válce, zato ji může přiblížit.
Jak ukrajinský konflikt dopadne?
Co do výsledku konfliktu, mám za to, že vyhrát tuto válku Putin nemůže. Je to totiž válka za obnovení Sovětského svazu a sovětské říše, což je v současném světě neproveditelné. To je úkol k neuzvednutí a pod jeho tíhou si režim zlomí vaz, jak se kdysi zhroutil Sovětský svaz pod tíhou vlastní hlouposti, v honbě za chimérou. Čím dříve se to stane, tím lépe. Otázka zní jinak: Kolik lidí jim ještě dovolíme zabít, než definitivně skončí na smetišti dějin?
A co bude potom?
Pak budou muset s omluvami vrátit Krym a ostatní „vojenskou kořist“ jejich zákonným majitelům. Nikdo ovšem nedokáže vrátit život tisícům jejich obětí. Bylo by rozumnější aspoň teď učinit závěry z výsledku studené války (když už Rusko nechce pochopit její zákonitosti) a uznat konečně, že takové režimy rozumějí jen jazyku síly. Svého času západní svět doufal, že Putin podrtí Čečensko, a tím se uklidní. Pak západní státníci doufali, že Putin potrestá Gruzii a s tím se konečně spokojí. Nyní se utěšují falešnou nadějí, že až rozčlení Ukrajinu, pak konečně bude klid. Doufají marně, klid nebude nikdy. Dokud my sami neskoncujeme se zločinným režimem, bude zabíjet lidi čím dál tím víc. V Rusku, na Ukrajině, na celém světě.
Část článku z týdeníku REFLEX, 5.2.2015 – Jefim Fištejn se spisovatelem Vladimírem Bukovským o konspiračních teoriích, legendě Gorbačov a tajných službách PODÁVÁM SVĚDECTVÍ
* * *
Joe Biden: „Rusko nemá právo dělat to co dělá, Ukrajina potřebuje zbraně ke bránění.“ Neúčast presidenta Ukrajiny Porošenka na jednáních v Kremlu, připomíná jednání v Mnichově, také „o nás bez nás“. Rusko se války nezúčastní, ale nedokáže vysvětlit odkud mají separatisté nejmodernější zbraně? Minimálně musí Západ zesílit sankce. Škody které utrpí jsou zanedbatelné ve srovnání s tím, co hrozí, bude-li neustále Rusku naivně až zbaběle ustupovat. Silnější ustupuje slabšímu, oslabuje sebe a posiluje slabého! Sankce jsou nejen povzbuzením Ukrajinců, ale i Rusů, kterým mohou pomoci svrhnout nenáviděného Putina.
Níže připomínám přednášku prof. A.Zubova na FFUK ze dne 15.10.2014. Bohužel studenti nedodrželi slib, během ledna otitulkovat v češtině na základě zvukového záznamu, který jsem jim poskytl. Dnes jsem je kontaktoval. Věřme, že nezvládají a že za tím není nic jiného. Jsme v Čechách, vyloučit nelze vůbec nic. Jinak v projevu prof. Zubov suše konstatuje – čím to asi je, že tak bohatá země jako je Rusko, nedokázala zajistit blahobyt pro všechny obyvatele, zatímco Západ to dokázal bez nerostného bohatství? Blíží se doba, kdy to bude Putin muset vysvětlit obyvatelstvu, kdy je už 15 let u moci. U moci ho udrží jen síla. Věřme, že síla nespokojeného obyvatelstva bude čím dál větší!
Jan Šinágl, 9.2.2015
* * *
Dobrovský: Válku Ruska proti Ukrajině zbaběle nazýváme krizí
… To nevím, ale je zřejmé, že takzvaní separatisté by bez pomoci Moskvy měli jen techniku, kterou tam našli a ukradli ve skladech ukrajinské armády. Bez mohutné logistické podpory z Ruska by byli již dávno poraženi. Rok trvající válka je logisticky velice náročná. Jen té munice, která tam musela být dopravena, bylo nesrovnatelně víc, než bylo v těch našich vybuchujících skladech. Separatisté mají z Ruska těžké dělostřelectvo, raketomety, tanky, protiraketové systémy Buk. Je toho daleko víc, než kolik mohli ukořistit. Však i ruští funkcionáři oficiálně přiznali, že tam jejich vojáci bojují. Jen řekli, že jsou to vojáci na dovolené, kterým zřejmě ruská armáda na tu dovolenou zapůjčila obrněné transportéry a tanky. Je to až směšné, ale přesto Západ není jednotný v názoru na to, jak s Ruskem jednat. Ani naši politici v tom nejsou jednotní.
… Někteří komentátoři a politici jdou dokonce ještě dál a Rusku jako velmoci přiznávají právo domoci se svého vlivu na cizích teritoriích vojenskou silou. Prý v zájmu své bezpečnosti. To je zrůdné, i když to říkají lidé, kteří byli či jsou dosud prezidenty.
… Já si myslím, že doktor Vyvadil (předseda sdružení Přátelé Ruska v České republice, pozn. red.) není tak nebezpečný jako obchodníci typu ministra Mládka, kteří - a takoví jsou v celé Evropě – se přes mnohá varování rozhodli etablovat na ruském trhu. Ti velmi nepříznivě ovlivňují rozhodování vlastních evropských vlád a zdržují uplatňování sankcí. V demokracii se s těmito lidmi vlády potýkají s velkými obtížemi. Jestliže jsme vyloučili válku, nevidím žádnou jinou možnost, jak donutit Putina a jeho režim ke skutečnému partnerskému diplomatickému jednání, než stoprocentní embargo na jakékoliv ekonomické kontakty s Ruskem, i za cenu, že budeme mít potíž s energetickými surovinami, odbytištěm pro některé zboží… Je to pořád nepatrná ztráta proti tomu, co by nás čekalo, kdybychom Putina nezastavili.
… Čekalo by nás pravděpodobně to, co jsme již jednou prožili. Stali bychom se znovu nesvobodným a nedemokratickým satelitem Ruska. A je jedno, jestli by to bylo pod ekonomickým nátlakem, nebo tak, jak se o to snaží nyní Rusko na Ukrajině.
Český překlad přednášky prof. Andreje Zubova
* * *
Protokol o konverzaci mezi Hitlerem a Molotovem 13.11.1940 v Mnichově
Komentáře
K tomu rozdíl mezi Rusy a Čechy. Ti první jednotgně napnuti proti "odvěkému nepříteli Západu", Češi stále rozhádaní a sami v sobě se nevyznávající. Oproti Rusům je u nás vypraných mozků jen polovina. V situaci s válkou proti Rusku tedy polovina národa proti polovině národa. Dočkáme se tak dalšího osvobození Rudou armádou? Nebo další sametové revoluce? Kolik nás zůstane naživu?
Necháme tu prostor ubohým utečencům z Blízkého východu?
A dále: nemáime vojáky, ale většinou jen vypasené chlapy, kteří nebudou vědět, čí jsou, ani jak se používají zbraně, ani co je to válka v 21. století.
Máte někdo lepší zprávy?
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.